Mír vs. spravedlnost

KN

Známý bulharský politolog Ivan Krastev a jeho britský britský Mark Leonard zveřejnili na stránkách Evropské rady pro zahraniční vztahy varující prognózu o možném evropském rozkolu ve vztahu k ruské agresi na Ukrajině. 

• Prvních sto dnů ruské války na Ukrajině bylo veřejné mínění pilířem evropské politické reakce. Nový průzkum však ukazuje, že měnící se preference veřejnosti by mohly tuto jednotu oslabit.
• Podle průzkumu ECFR Evropané sice nadále pociťují velkou solidaritu s Ukrajinou a podporují sankce proti Rusku, ale v názoru na dlouhodobé cíle se rozcházejí. Dělí se na stoupence „míru“ (35 procent), kteří si přejí co nejrychlejší ukončení války, a „spravedlnosti“, podle nichž je důležitější potrestat Rusko (22 procent).
• Ve všech sledovaných zemích s výjimkou Polska je tábor „Míru“ větší než tábor „Spravedlnosti“.
  Evropští občané se obávají nákladů ekonomických sankcí a hrozby jaderné eskalace. Pokud se něco dramaticky nezmění, veřejné mínění bude proti dlouhé a vleklé válce.
• Pouze v Polsku, Německu, Švédsku a Finsku má zvyšování vojenských výdajů výraznou podporu veřejnosti.
  Vlády budou muset najít nový jazyk, který by překlenul propast mezi těmito vznikajícími tábory, posílil evropskou jednotu a zabránil polarizaci mezi jednotlivými státy i uvnitř nich. Klíčové bude prezentovat dodávky zbraní a sankce jako součást obranné války.

Kdo za to může?

V týdnech a měsících po ruské invazi na Ukrajinu překvapili Evropané svou jednotou a odhodlaností jak Vladimira Putina, tak sami sebe. Postheroické evropské společnosti pobouřila ruská agrese a fascinovala statečnost Ukrajinců. Tento pohyb inspiroval nečekaný evropský obrat a přinesl politické změny historického významu; Evropané otevřeli své domovy milionům Ukrajinců; požadovali tvrdé ekonomické sankce; a donutili západní společnosti k co nejrychlejšímu odchodu z Ruska. Zatímco dříve evropská věc mobilizovala lidi za hranicemi EU (včetně Ukrajinců), tentokrát ukrajinská věc mobilizovala lidi uvnitř EU.
Evropané byli také překvapeni svým vlastním významem, o němž dříve pochybovali. Uznávaný komentátor Moises Naim napsal, že „Evropa v sobě znovuobjevila velmoc“. Ale jak se válka přelévá do svého pátého měsíce, objevují se známky budoucích trhlin, a to jak mezi státy EU, tak uvnitř nich.

Celoevropský průzkum prováděla ECFR v polovině května – v době, kdy občané už vstřebali počáteční šok z invaze. Veřejná debata se odvracela od událostí na bojišti a směřovala k otázkám, jak konflikt skončí, a také k jeho dopadu na životy lidí, na jejich země a na EU.

Byl to také okamžik, kdy si Evropané začali mnohem více uvědomovat globální ekonomické a společenské souvislosti války: vysokou inflaci a energetickou a potravinovou krizi. Tento průzkum tak měří spíše odolnost evropské veřejnosti než jen její hněv na Putinovu válku.

Průzkumu se zúčastnilo přibližně osm tisíc respondentů z celé Evropy. Dotazovány byly jak Polsko a Rumunsko – frontové, tradičně vůči Rusku skeptické státy ve střední Evropě; tak Francie, Německo a Itálie – velké západoevropské státy, které si svou dřívější politikou vysloužily pověst Russlandversteherů („chápavých vůči Rusku“); dále Portugalsko a Španělsko – jihoevropské státy, které se v minulosti obecně méně angažovaly v záležitostech kolem Ruska; Finsko a Švédsko – severoevropské státy, které v důsledku invaze usilují o členství v NATO; a Velká Británie.

Výsledky průzkumu naznačují, že se evropské veřejné mínění vyvíjí a že nejtěžší okamžiky jsou možná teprve před námi. Odolnost evropských demokracií bude záviset především na schopnosti vlád udržet si podporu veřejnosti pro politiku, která v konečném důsledku přinese problémy různým sociálním skupinám. To může vést k rozmělňování úsilí o jednotu a tlak na Moskvu.

Průzkum odhalil rostoucí propast mezi deklarovanými postoji mnoha evropských vlád a náladami veřejnosti v jejich zemích. Velký rýsující se rozkol mezi těmi, kteří chtějí válku co nejrychleji ukončit, a těmi, kteří chtějí pokračovat v boji, dokud nebude Rusko poraženo.

Evropa po ruské invazi

Evropané zůstávají jednotní, pokud jde o to, kdo za konflikt nese zodpovědnost – podle tří čtvrtin za válku může Rusko. Stejně tak nejsou rozděleni v názoru na to, kdo představuje hlavní překážku míru – dvě třetiny ukazují na Rusko. Jedinou výjimkou je Itálie, kde se vyrovnaný počet respondentů domnívá, že větší překážkou může být Ukrajina a Západ.

Obecně Evropané neváhají, na čí straně stojí: chtějí, aby Ukrajina zvítězila. A jsou připraveni pomoci jí se bránit.

Průzkum ECFR ukazuje, že většina Evropanů je nadále solidární s Ukrajinou, a je ochotna projevit to ekonomickou pomocí, zasláním zbraní, podporou ukrajinského členství v EU či přijetím uprchlíků. Zároveň podporuje sankce proti Rusku, včetně hospodářských sankcí, ukončení dovozu fosilních paliv a rozmístění vojenských jednotek ve východní Evropě (avšak nikoliv na samotné Ukrajině).

Přestože Evropané viní z války Rusko a doufají ve vítězství Ukrajiny, jednotlivé státy a společnosti se rozcházejí v názorech na to, jak by měla válka skončit.

Mír vs. spravedlnost

Teoreticky se všechny evropské vlády shodují na tom, že pouze Ukrajincům přísluší rozhodnutí, kdy ukončí válku a za jakých podmínek. Když však o tom, zda by se měla Evropa snažit o co nejrychlejší ukončení války – i za cenu ústupků Ukrajiny – nebo zda je nejdůležitější potrestat Rusko za jeho agresi a obnovit územní celistvost Ukrajiny – i kdyby to mělo vést k vleklému konfliktu a dalšímu lidskému utrpení, rozhodují evropští voliči, odpovědi jsou silně rozporné.

Průzkum rozděluje Evropany do dvou skupin: tábor míru a tábor spravedlnosti. Příznivci tábora míru chtějí mír hned, i za cenu ústupků Ukrajiny Rusku. Tábor spravedlnosti věří, že mír může přinést pouze jasná porážka Ruska. Toto rozdělení prochází mnoha zeměmi – i napříč nimi.

Vzhledem k tomu, že se konflikt na Ukrajině mění v dlouhou opotřebovací válku, hrozí, že se stane hlavní štěpnou linií v Evropě. A jestliže političtí představitelé nebudou s tímto rozdílem zacházet opatrně, může to znamenat konec mimořádné jednoty Evropy.

V deseti sledovaných zemích patří třetina (35 procent) respondentů do tábora míru a pětina (22 procent) do tábora spravedlnosti. Další pětina (20 procent) si odmítá vybrat mezi táborem míru a táborem spravedlnosti. Tito lidé z velké míry podporují reakci EU na ruskou válku a sdílejí protiruské pocity tábora spravedlnosti, ale zároveň se stejně jako tábor míru obávají eskalace a dalších dopadů války a sankcí.
V nadcházejících měsících se bude zvyšovat tlak na tuto třetí skupinu. Názory nerozhodných – a jejich hlasy – by mohly mít klíčový dopad na další směřování Evropy.

Podoba táborů míru a spravedlnosti se v jednotlivých členských státech, generacích a politických stranách značně liší. Pozoruhodným zjištěním je, že zatímco ve všech deseti zemích je mírový tábor rovnoměrně rozdělen mezi muže a ženy, v táboře spravedlnosti jasně převažují muži: v poměru 62 procent mužů a 38 procent žen.

Z hlediska stranické politiky jsou voliči pravice častěji zastoupeni v táboře spravedlnosti než voliči levice. Toto pravidlo však málokdy platí bez výjimky. V Německu převažují preference míru jak u voličů středopravicové CDU/CSU, tak u středolevicové SPD. Největší podíl nerozhodnutých voličů mají Zelení.

Ve Finsku dávají příznivci vládnoucích sociálních demokratů přednost spravedlnosti, zatímco voliči středopravicové Národní koaliční strany jsou rozděleni zhruba půl napůl.

Ve Španělsku má krajně pravicový Vox mezi svými voliči největší podíl stoupenců spravedlnosti (ačkoliv i zde lehká většina preferuje mír). Podobně ve Švédsku jsou voliči radikálně pravicových Švédských demokratů ze tří největších stran nejvíce pro spravedlnost.

Naproti tomu ve Francii je krajní pravice nejvíce pro mír, přičemž mnoho voličů levice zaujímá pozice nerozhodnutých. A v Itálii, ačkoli zde voliči všech stran dávají přednost míru před spravedlností, největší zastoupení mírového tábora (více než 60 procent) je mezi voliči Bratrů Itálie a Ligy.

Členové obou táborů zastávají odlišné postoje k válce takové. Zatímco většina obou táborů z konfliktu viní Rusko, v táboře míru je jich méně (64 procent oproti 86 procentům v táboře spravedlnosti). A ze všech tří skupin přisuzují Rusku největší odpovědnost nerozhodnutí voliči (92 procent).

Stejně tak většina v táboře míru i spravedlnosti považuje Rusko za hlavní překážku míru, ale v táboře míru je jich mnohem méně (53 procent oproti 79 procentům u zastánců spravedlnosti). Opět naprostá většina nerozhodnutých voličů se domnívá, že Rusko je hlavní překážkou míru (87 procent).

Pokud někdo považuje za překážku míru Spojené státy, patří spíše do tábora míru.

I když někteří proruští (nebo antiameričtí) voliči mohou být součástí tábora míru, neznamená to nutně, že tábor míru je k Rusku přátelské uskupení.

Tábor míru i tábor spravedlnosti se shodují, že Rusko i Ukrajina si v důsledku války pohorší, ale tábor spravedlnosti se domnívá, že především Rusko na tom bude „mnohem hůře“ – zatímco stoupenci tábora míru předpokládají, že z obou zemí více utrpí Ukrajina.

Někteří členové tábora míru si proto mohou přát, aby válka skončila, protože se domnívají, že Ukrajině způsobuje nadměrné utrpení.

Mírový tábor se také častěji než tábor spravedlnosti domnívá, že EU bude si v důsledku konfliktu pohorší. To pro ně může být dalším důvodem, proč si přejí, aby válka skončila. Mírový tábor je v mnoha ohledech táborem pesimistů.

Pokud jde o politickou a praktickou reakci Evropy na válku, všechny tři podporují přerušení hospodářských vazeb s Ruskem. Činí tak však v radikálně odlišných poměrech: v táboře míru to podporuje 50 procent a 37 procent nikoli; v táboře spravedlnosti je tento poměr 83 procent ku 11.

Mezi nerozhodnutými je to 83 procent ku 7 procentům. Tábory míru a spravedlnosti se také liší v názoru na přerušení diplomatických styků: tábor spravedlnosti to jednoznačně podporuje (70 procent pro, 23 proti), stejně tak nerozhodnutí voliči (60-30), zatímco tábor míru je proti (v poměru 49-40 procent). Stejně tak tábor spravedlnosti a nerozhodnutí chtějí přerušit kulturní styky, zatímco tábor míru je proti.
Značné neshody vyvolávají také vojenské záležitosti. Pokud jde o bezletovou zónu nad Ukrajinou, stoupenci spravedlnosti a nerozhodnutí voliči takový návrh podporují (54-24, resp. 41-23 procent), zatímco tábor míru je převážně proti (48-25 procent). Otázka vyslání vojáků na Ukrajinu rovněž rozděluje: tábor spravedlnosti a nerozhodnutí by takové rozhodnutí podpořili (52-32, resp. 49-31 procent), zatímco tábor míru je proti (59-24 procent).

A pokud jde o vstup Ukrajiny do NATO, tábor spravedlnosti i nerozhodnutí jsou s velkým odstupem pro (71-15 procent, resp. 75-8 procent), zatímco tábor míru je rozdělen, 37 procent je pro a 40 procent proti. V otázce, zda vyslat další vojáky do východních členských zemí NATO, jsou opět tábor spravedlnosti a nerozhodnutí voliči výrazně pro (75-14 procent, resp. 75-8 procent), zatímco tábor míru je rozdělen (41 procent podporuje, 40 procent je proti).

V otázce možného členství Ukrajiny v EU jsou všechny tábory pro, ale u stoupenců míru se jedná o vlažnou podporu.

Kromě toho členové táborů míru a spravedlnosti docházejí k radikálně odlišným závěrům v otázce, zda by jejich země měla nyní zvýšit výdaje na obranu. Většina v táboře spravedlnost (53 %) podporuje zvýšení vojenských výdajů, i kdyby to znamenalo omezení financování v oblastech, jako je zdravotnictví, školství a prevence kriminality. Jen 29 procent respondentů tvrdí, že jejich země by navzdory válce neměla zvyšovat výdaje na obranu, protože by si to mohlo vyžádat škrty v jiných oblastech.

V táboře míru jsou poměry téměř přesně obrácené – 29 procent je pro navyšování výdajů na obranu a 51 procent proti. Nerozhodnutí jsou v této otázce rozděleni zhruba půl napůl, přičemž mírná většina je proti (v poměru 35 procent ku 30 procentům). Dalšími možnostmi byly „Ani jedno z toho“ nebo „Nevím“, přičemž značný počet nerozhodnutých voličů (26 procent) zvolil první možnost.

Nerozhodnutí voliči jsou ve své kritice Ruska stejně tvrdí, ne-li tvrdší než tábor spravedlnosti – z války viní především Rusko, tvrdí, že Rusko je největší překážkou míru, a domnívají se, že Evropa by měla přerušit své vztahy s Ruskem. Nesdílejí však morální rozhořčení a eskalační cíle tábora spravedlnosti.

V otázkách, jako zda válka zhorší postavení Ukrajiny a EU, nebo zda zvýšit výdaje na obranu, mají mnohem blíže k táboru míru. V některých ohledech mají nerozhodnutí voliči instinkty kissingerovských realistů. Jsou otevřeně nepřátelští vůči Rusku a podporují tvrdou politiku vůči němu, ale obávají se, že vleklý válečný konflikt bude pro Evropu příliš nákladný.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve svém projevu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu na konci května varoval, že „naším úkolem je, aby válka svět neunudila“. Je to obtížná výzva. Padesát procent členů tábora míru se domnívá, že jejich vláda věnuje konfliktu příliš mnoho pozornosti. Naopak v táboře spravedlnosti se 52 procent domnívá, že válce je věnováno buď přiměřeně, nebo málo pozornosti; 38 procent si myslí, že je jí věnováno příliš mnoho.

Nerozhodnutí voliči jsou v této otázce blíže táboru spravedlnosti: jen 35 procent souhlasí s tím, že válce je věnováno příliš mnoho pozornosti, zatímco 47 procent tvrdí, že je jí věnováno přiměřeně nebo málo. Je tedy nepravděpodobné, že by únava z války (alespoň prozatím) způsobovala váhání nerozhodnutých mezi tábory.

I v táboře spravedlnosti se však může brzy objevit jistý druh „únavy ze solidarity“. Dva z nejexponovanějších států na frontě – Rumunsko a Polsko – jsou jedinými zeměmi, kde více než 50 procent lidí tvrdí, že se jejich vlády příliš soustředí na válku na úkor jiných naléhavých problémů. Vzhledem k tomu, že se mnoho příznivců míru domnívá, že válka skončí hůře pro Ukrajinu než Rusko, může další ruský vojenský postup také způsobit další nárůst mírového tábora.

Rozdělená Evropa

Velké rozdíly se objevují mezi členskými státy EU, jejichž občané se cítí být účastníky války, a těmi, kde se lidé stále chtějí snažit vyvarovat zapojení do konfliktu.

Jasnou výjimkou je Polsko, kde respondenti dávají přednost spravedlnosti před mírem v poměru 41 procent ku 16.

Preference míru je naopak nejsilnější v Itálii (52 procent) a Německu (49 procent).

Názory Evropanů na příčiny války se značně liší. Například více než 80 procent lidí v Polsku, Švédsku, Finsku, Portugalsku a Velké Británii tvrdí, že za rozpoutání konfliktu je zodpovědné především Rusko. To je v kontrastu s pouhými 56 procenty v Itálii, 62 procenty ve Francii a 66 procenty v Německu.

Na otázku, kdo představuje největší překážku míru, odpovídá 64 procent dotázaných zemí, že Rusko – ale souhlasí s tím jen 39 procent dotázaných v Itálii a 42 procent v Rumunsku. V Itálii více než čtvrtina respondentů (28 procent) tvrdí, že na vině jsou Spojené státy, zatímco v ostatních devíti zkoumaných zemích je to 9 procent.

Přesto je rozkol s Moskvou skutečný a nějakou dobu ještě potrvá, bez ohledu na to, jak a kdy válka skončí. Ve všech zemích existuje silná podpora pro přerušení všech ekonomických vazeb s Ruskem (62 ku 22 procentům), přičemž v žádné zemi – dokonce ani v Itálii – tomuto většina neodporuje.

Významnou podporu má také přerušení kulturních a diplomatických styků s Ruskem, i když není tak silná jako v případě hospodářských styků. V některých zemích jsou respondenti většinově proti ukončení těchto kontaktů (Itálie v případě kulturních a Itálie, Francie a Německo v případě diplomatických vztahů).

Evropané se také domnívají, že Rusko i Ukrajina na této válce prodělají. Většina Evropanů – v rozporu s optimistickými řečmi v mnoha evropských hlavních městech – se tovněž domnívá, že EU si válkou pohorší. Ve většině dotazovaných zemí převládá názor, že válka nebude mít žádný dopad na USA nebo Čínu.

Dvěma problémy, které Evropany v souvislosti s probíhajícím konfliktem nejvíce znepokojují, jsou životní náklady (včetně vyšších cen energií) a hrozba použití jaderných zbraní ze strany Ruska. Ale i když tyto obavy existují ve všech zemích, objevují se rozdíly v tom, čeho se lidé obávají nejvíce.

V Portugalsku, Itálii a Francii se nejvíce obávají dopadu války na životní náklady a ceny energií. Naopak ve Švédsku, Polsku a Rumunsku se občané těchto záležitostí obávají nejméně. Švédové, Finové a Francouzi se více než lidé v ostatních zemích bojí hrozby ruských kybernetických útoků.

A země, které leží nejblíže Rusku – Finsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko – se nejvíce obávají ruských vojenských akcí proti nim. Je možné, že bezprostřední sousedé Ruska se obávají okupace, zatímco lidé ve všech sledovaných státech se obávají rizika jaderné války.

Polsko vs. Rumunsko

Ve snaze představit si budoucí rozdělení Evropy způsobené válkou analytici často hovoří o „rozdělení na východ a západ“ a o rozdílech mezi zeměmi na frontě a zeměmi geograficky vzdálenějšími od konfliktu. Studie ECFR odhaluje jemnější dělení. Odhaluje například významné rozdíly mezi Polskem a Rumunskem, dvěma frontovými zeměmi, které hostí velké množství uprchlíků a jsou historicky podezřívavé a nepřátelské vůči Rusku.

Přestože Polsko i Rumunsko hraničí s Ukrajinou a jejich vlády patří mezi hlavní podporovatele Kyjeva, jejich občané projevují zcela odlišné postoje k válce. Osmdesát tři procent lidí v Polsku viní z konfliktu Rusko, v Rumunsku je to jen 58 procent. A co je ještě důležitější, 74 procent lidí v Polsku považuje Rusko za největší překážku míru, zatímco v Rumunsku je to jen 42 procent.

Obě země také žijí na různých planetách, pokud jde o preferenci míru nebo spravedlnosti. Jak již bylo uvedeno, Polsko je jedinou sledovanou zemí, kde v průzkumu jasně převažuje tábor spravedlnosti nad táborem míru (41-16). Rumunsko – spolu s Francií, Německem, Itálií, Švédskem a Španělskem – dává přednost míru před spravedlností (42-23).

Poláci patří mezi největší evropské jestřáby a Rumuni mezi největší holubice. V Polsku si 77 procent respondentů přeje přerušit veškeré ekonomické vazby s Ruskem, v Rumunsku je to pouze 45 procent. Čtyřiasedmdesát procent Poláků podporuje úplné ukončení dovozu fosilních paliv z Ruska, zatímco v Rumunsku je to 51 procent. Podobně 71 procent lidí v Polsku – a pouhých 39 procent v Rumunsku – chce přerušit veškeré diplomatické styky s Ruskem. A 73 procent Poláků – oproti pouhým 40 procentům Rumunů – podporuje ukončení všech kulturních styků s Ruskem.

Pokud jde o solidaritu s Ukrajinou, 71 procent Poláků a 54 procent Rumunů podporuje poskytnutí větší ekonomické pomoci Ukrajině. V otázce vysílání dalších zbraní na Ukrajinu je 78 procent Poláků pro, zatímco v Rumunsku je to 46 procent. Nejvýrazněji se obě země liší v názoru na vyslání vojáků na Ukrajinu: Polsko patří mezi několik málo zemí, kde podpora této možnosti převažuje, a to v poměru 46 procent ku 30 procentům; Rumuni jsou proti vyslání vojáků v poměru 44 procent ku 26 procentům.

Zatímco Polsko je jednou z pouhých dvou zemí, kde 50 a více procent dotázaných souhlasí s tím, že země měla zvýšit své vojenské výdaje, Rumuni jsou o tom přesvědčeni mnohem méně. Geografie není při určování postojů občanů k válce rozhodující.

Německo vs. Itálie

Pohled na ty evropské země, které byly dříve vůči Rusku nejpřátelštější (Německo, Itálie, Francie) také odhaluje odlišné trajektorie. Ačkoli východoevropané pravidelně obviňují Německo z ústupků vůči Rusku, nový průzkum ukazuje, že němečtí občané jsou stále výrazně více jestřábí než Italové.

Například i když většina Němců (66 procent) a Italů (56 procent) viní z války především Rusko, liší se v názoru na to, kdo představuje největší překážku míru. V Německu se 63 procent respondentů domnívá, že Rusko – v Itálii s tím souhlasí jen 39 procent.

Itálie je také zemí s největším počtem respondentů, kteří uvádějí, že hlavní vinu nesou USA (20 procent) a že USA jsou největší překážkou míru (28 procent); v Německu sdílí toto přesvědčení výrazně méně respondentů (11, resp. 9 procent).

V obou zemích převažuje podpora přerušení hospodářských styků s Ruskem: v Německu jej podporuje 57 procent a v Itálii 47 procent, zatímco 29, resp. 36 procent je proti. Němci jsou v několika dalších ohledech více jestřábí než Italové. Například na otázku, zda je důležitější snížit energetickou závislost Evropy na Rusku, nebo dodržovat klimatické cíle EU, jsou Italové rozděleni. Většina Němců naproti tomu dává přednost řešení energetické závislosti Evropy.

Němci jsou rozděleni půl napůl v otázce, zda přerušit kulturní vazby s Ruskem, zatímco Italové jednoznačně preferují zachování otevřených kulturních kanálů – jako jediná ze sledovaných zemí.

Němci podporují (v poměru 52-33) zasílání dalších zbraní a vojenské pomoci na Ukrajinu. Itálie je jedinou ze sledovaných zemí, která je v průzkumu většinově proti této myšlence (v poměru 45-ku 33). Zatímco v Německu převažuje názor, že do východních členských států NATO by měli být posláni další vojáci (poměrem 45 procent ku 32 procentům), Italové jsou většinou proti takovému kroku – v poměru 45 procent ku 30 procentům.

Snad nejvýraznější rozdíl mezi Německem a Itálií spočívá v postoji jejich občanů k výdajům na obranu. Itálie se mezi všemi zkoumanými zeměmi vymyká: 63 procent dotázaných tvrdí, že navzdory válce není třeba zvyšovat výdaje na obranu; pouhých 14 procent si přeje opak. Německo patří mezi pouhé čtyři země (společně s Finskem, Polskem a Švédskem), v nichž lidé podporují zvyšování výdajů na obranu (41 procent ku 32 procentům).

Dřívější (relativně) přátelské postoje vlád vůči Moskvě tedy také nejsou spolehlivým vodítkem.

A co uprchlíci?

Válka zrušila předchozí rozdělení Evropy. Jedním z pozoruhodných rysů dopadu války je proměna přístupu východní Evropy k těm, kteří utíkají před násilím: některé ze států, které během migrační krize v roce 2015 nejvíce odmítaly uprchlíky, nyní přijímají největší počty příchozích.

Průzkum ECFR však naznačuje, že navzdory kulturní blízkosti by se migrace na východě mohla stát opětovně tématem, které rozděluje. Podobný vývoj následoval v Turecku poté, co Ankara otevřela hranice pro syrské uprchlíky.

Většina Evropanů by stále ráda přijala ukrajinské uprchlíky, ale Rumunsko, Polsko a Francie jsou v současnosti této perspektivě nejméně otevřené.

To může být ovlivněno faktem, že Rumunsko a Polsko již přijaly mnoho ukrajinských uprchlíků – a toxicitou tématu migrace ve Francii, zemi, která dosud přijala jen málo ukrajinských uprchlíků. Skutečnost, že uprchlíci v Polsku pobývají převážně v domácnostech obyčejných lidí, by mohla ovlivnit budoucí postoje veřejnosti.

Jízda na horské dráze

Válka je jako jízda na horské dráze: veřejné mínění je mimořádně proměnlivé a je také nesmírně výkonným hybatelem změn. Jak nedávno napsal Gideon Rachman z Financial Times: „Válka na Ukrajině se v podstatě vede na třech frontách a mezi třemi protagonisty. První frontou je samotné bojiště. Druhá fronta je ekonomická. Třetí frontou je bitva vůlí. Třemi účastníky jsou Rusko, Ukrajina a západní aliance, která Ukrajinu podporuje.“

To, co se děje na kterékoli ze tří front, ovlivňuje zbylé dvě. Každý vojenský úspěch Ukrajiny rozmnožuje tábor spravedlnosti (jehož neformální vůdce Zelenskyj má mimořádnou schopnost komunikovat s evropskou veřejností).

Příznivci mírového tábora jsou již nyní nejpočetnější skupinou mezi evropskými občany a jejich počet pravděpodobně poroste, jestliže bude narůstat pocit, že tvrdé protiruské sankce nepřinášejí výsledky.

Co tedy výsledky tohoto průzkumu vypovídají o probíhajícím souboji vůlí a o tom, jak udržet podporu pro politiku vyzbrojování Ukrajiny a sankcí vůči Rusku?

Závislost Ukrajiny na podpoře jejích evropských sousedů znamená, že kdo v této bitvě vůle zvítězí, bude ještě důležitější než to, co se odehrává na ekonomickém a vojenském poli.

Příštích několik týdnů může být rozhodujících a data ukazují, že při správné politické práci by mělo být zvládnutelné udržet Evropu pohromadě.

Průzkum naznačuje, že rozchod Evropy s Ruskem je nezvratný, přinejmenším v krátkodobém a střednědobém horizontu. Evropané nyní v žádném případě nepomýšlejí na integraci Ruska do vlastních struktur nebo politického společenství. Vyhlížejí svět, v němž je Evropa od Ruska zcela odloučená.

Evropský konsenzus ohledně Ruska se však automaticky nepromítá do společného postoje k tomu, jakou roli by měla EU ve válce hrát. Údaje předznamenávají rostoucí rozpory mezi táborem míru a táborem spravedlnosti, jak se válka protahuje a náklady s ní spojené rostou.

Průzkum odhaluje potenciální rozpory ohledně přijímání uprchlíků, vstupu Ukrajiny do EU, zhoršování životní úrovně a hrozby jaderné eskalace.

Ty se nejvíce podílejí na ústředním rozkolu mezi tábory míru a spravedlnosti.

V mnoha evropských zemích by se ukrajinská kauza mohla změnit v rozdělující politickou otázku. Kromě toho, že válka vyvolává napětí v jednotlivých zemích, předznamenává i stále patrnější rozkol mezi státy jako Polsko a Itálie.

V počátečních fázích války země střední a východní Evropy cítily, že jejich dřívější jestřábí postoje vůči Rusku dostaly za pravdu a jejich sebevědomí a moc v rámci EU vzrostly. V další fázi by se však země jako Polsko mohly ocitnout na okraji, pokud mírový tábor rozšíří svůj apel mezi ostatní členské státy.

Klíčem k udržení evropské jednoty je brát vážně obavy z eskalace a prezentovat konflikt spíše jako obrannou válku proti ruské agresi než mluvit o ukrajinském vítězství a porážce Ruska.

Ačkoli by ukrajinský konflikt mohl porodit výrazně svalnatější EU, tento výzkum ukazuje, že podpora zvyšování výdajů na obranu je mezi veřejností slabší, než by se mohlo zdát z projevů politických představitelů.

Snad nejznepokojivějším znamením je, že většina Evropanů považuje EU za hlavního poraženého války, namísto aby její relativní jednotu chápala jako známku posílení pozice EU.

Stále hrozí prohlubující se polarizace táborů míru a spravedlnosti po vzoru dlužníků a věřitelů na počátku roku 2010. Pokud by vývoj šel touto cestou – a pokud v důsledku této polarizace dojde k ustrnutí EU – pak by válka mohla předznamenat trvalou marginalizaci Evropy na světové scéně.

Veřejné mínění podepřelo jednotu EU tváří v tvář ruské invazi. Nyní je na evropských lídrech, aby tuto jednotu udrželi. Nalezení vhodného jazyka, který by oslovil nerozhodné voliče – tvrdý postoj k Rusku, ale opatrný vůči nebezpečí eskalace – by mohlo umožnit uhlazení velké části rozporů.

Pokud se EU podaří udržet širokou frontu, a jestliže vlády budou držet pohromadě a nebudou se snažit ponížit jedna druhou, mohla by ze stínu války ještě vzejít geopoliticky silnější Evropa. To, jak bude ruská invaze na Ukrajinu vyřešena, pak bude mít dalekosáhlé důsledky pro budoucí konflikt mezi USA a Čínou.

KN, přeložila Lucie Sulovská

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2024:
****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Jaromír Mifka 300,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Aleš Drnovský 100,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milan Hojgr 100,- Kč, Libor Loup 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Kateřina Hrušková 111,- Kč, Marek Janicko 300,- Kč, František Burda 50,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 300,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Petr Koptík 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Jiří Obermaier 100,- Kč, Marie Slavíková 200,- Kč, Miloslav Hujer 50,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Roman Jaroš 100,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 150,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Jaroslav Krutský 1000,- Kč, Jan Petr 250,-Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Rudolf Votruba 500,- Kč, Ludmila Karská 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Julius Staněk 200,- Kč, Edita Kadlečková 300,- Kč, Jaroslav Přecechtěl 100,- Kč, Jan Tichý 100,- Kč, Zuzana Karlová 200,- Kč, František Surman 1000,- Kč, Stanislava Vítková 500,- Kč, Petr Novotný 200,- Kč, Jiří Duda 100,- Kč, Petr Velíšek 1000,- Kč, Lubomír Vynš 100,- Kč, Jiří Zajac 500,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Hynek Řihák 120,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, V. F. Horák 500,- Kč, Anonym 200,- Kč, Vlasta Vítková 150,- Kč, Zbyněk Zamazal 200,- Kč, MUDr. Alena Railová 200,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč

Celkem za měsíc: ... 21 751,00 Kč

Vybráno 48.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Jsme na konci jedné éry, nebo jde o momentální úlet? - 28.4.2024
• Akce zakázána! - 28.4.2024
• Jak vyhrát evropské volby - 28.4.2024

(10 votes, average: 2,50 out of 5)

Loading...