Ministr Ťok a dálniční mission impossible

Ministr dopravy pan Ťok oznámil, že budeme za pět let hostit Světový silniční kongres. Že je to velká pocta, a že je to také velké zadostiučinění, bo se tímhle ukázalo, že výstavba silnic a dálnic u nás jde správným směrem.

 [ad#textova1]

Jeden opilec od Hooka sice tvrdí, že u nás jde výstavba silnic a dálnic do prdele, ale prvák je to vulgární a druhák než bolestnou pravdu, tak to radši Ťokovy píčoviny.

Prostě k nám přijedou dopravní experti z celého světa a my jim rozdáme pohorky a vezmeme je na výlet a ukážem jim naši zem protkanou čímsi, po čem odmítá chodit i kamzík, bo se bojí, že se zvrtne.
Jasně, máme rezervy. Veliký. Třeba jsme nebyli schopni za dvacet let dostavět dálnici na Vídeň. Ale z objektivních důvodů!

Nejdřív chyběl asfalt, a když jsme ho nakonec sehnali, v Sapě, tak zase chyběli cigáni, co ho roztíraj, bo je nasral hradní Myšpulín.

Mimochodem, nikdo jinej než cigáni asfalt roztírat nechce. Dokonce ani hipsteři. Jeden atrofovanej dřevorubec s plnovousem podobným, co měl soudce Ti mi řekl, že by i roztíral, ale že nemá čas, protože pracuje na studii o tom, kolik by se toho asfaltu rozetřelo, kdyby ho bylo dost pro všechny.
Prostě experti přijedou a my od Hooka se jen modlíme, aby nejeli autem. Pokud nechtěj prosrat raut a kecy o tom, jak jsme u nás na polních cestách v rámci plynulosti provozu zakázali jízdu segwayů v období žní.

Na Pražským povstání sídlí Ředitelství silnic a dálnic a já kolem nich dost často jezdím a vždycky po ránu startujou od chodníku ty jejich oranžový esúvéčka a týpci v holešovickejch rajbenech jsou shrbený za volantem a je na nich vidět, že maj svou mission impossible a tu jsou rozhodnutý navzdory všemu splnit a pneumatiky zakvílej a oni sjedou dolů k Podolské vodárně a tam se zašprcnou a konečná a černý jestřáb sestřelen a jsou dny, kdy se vůbec na dálnici neprobojujou a nepřidaj se k ostatním nešťastníkům, co stoicky stojej vedle svých aut a meditujou, což, jak moudře říká pan ministr Ťok, jen dokladuje, že je pořád prostor, kam se můžeme posunout.

Tak.

Dnes jen taková úvaha, bo absurdity, které se na nás valí, k úvahám vybízejí prakticky permanentně…)

Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli se těším na neděli. Na ten velkej svátek. Jsem jim řekl, že moc.

Udělám si karbenátek a celej den prospím.

Koukali na mne lehce vyjeveně.

Dnes bude jako včera. Případně jako zítra.

To je zatím vše.

[ad#pp-clanek-ctverec]