Ministr Chládek nás nutil pracovat osm hodin denně!

Jak dlouho jste na ministerstvu pracovala?

Sedm let.

Můžete tedy srovnávat. Jaký byl Chládek oproti jiným šéfům? 

Třeba předchozí ministr byl velmi kamarádský a nikdy si nedovolil to, co Chládek. Ten nás například nutil denně pracovat.

To je snad normální?

Ano, nějakou práci bychom vykonávat měli, ale určitě ne celých 8 hodin denně. Na to nebyl na ministerstvu nikdo zvyklý. Ministerstvo se za Chládkova panování změnilo v pracovní tábor.

To už hraničí s přetěžováním. Jde o závažné tvrzení. Můžete být konkrétní?

Například jsem na chodbě slyšela, jak křičel na vrchního ředitele, že je tlusté prase. Vrchní ředitel si přitom jenom trochu zdřímnul. Měl předchozí večer nějakou oslavu, do práce ale dorazil. Bohužel už neměl sílu dojít do své kanceláře a lehl si tedy na pohovku na chodbě.  

Ministr tvrdí, že jde o nepodložené drby.

Upřímně jsem byla svědkem, jak lidi brečeli, každý den jsem viděla jednu jeho sekretářku ubrečenou. Třeba Janička, ta moc potřebovala nakoupit na víkend a Chládek ji za žádnou cenu nechtěl pustit. Chápete to? V pátek jsme přece odjakživa, když už jsme vůbec na úřad šli, chodili domů během dopoledne.

Můžete říct, že by se ministr choval nevhodně k ženám?

Ano! Otevíral nám třeba dveře a některým z nás dokonce říkal, že nám to sluší. To je přece dávno zakázané sexuální harašení, na to máme zákony.

Setkala jste se s nějakými dalšími ústrky?

Ministr například schválil směrnici, že se v budově nesmí kouřit. Jsem kuřačka, ministr mě jednou zastihl kouřit v kanceláři a suše mi sdělil, že už si tam cigaretu nedám. Stejně tak oslavy. Na ministerstvu bylo zvykem, tak jako na všech ostatních úřadech, slavit různá výročí kolegů, narozeniny, jmeniny a podobně. Trochu jsme popili, popovídali, zatancovali si a utužili tím kolektiv. Tohle všechno ale ministr Chládek zakázal.

[ad#velkadolni]

Nezlobte se, ale to vypadá jako mobbing.

Ano, byl to mobbing a proto jsem také z ministerstva odešla.

ZDROJ: Tuto povedenou parodii na reálný rozhovor s úřednicí ministerstva školství jsme si dovolili převzít z magazínu Burani.cz. Ruku na srdce, vážený čtenáři, že sis chvílemi myslel, že to je všechno pravda :)?