Masakr na FF: Zpochybněny jsou vlastně všechny zásadní indicie

Úspěšný, vysoce erudovaný a dobře situovaný 24letý student historie, o nějž je v životě díky péči svých rodičů vcelku dobře postaráno, se navzdory tomu všemu cítí z jakýchsi důvodů naštvaný na celý svět. Touží po pomstě a rozhodne se k nepochopitelně brutálnímu činu: udělá si zbrojní průkaz, nakoupí ohromné množství zbraní a povraždí desítky nevinných lidí.

Nejprve bezdůvodně v příměstském lese zastřelí neznámého člověka s dítětem v kočárku, přičemž střílí bez tlumiče a riskuje tak okamžité dopadení díky vysoké koncentraci osob v blízkosti hřiště, koupaliště a rodinných domů.

Vrah není hodinu a půl nikým zpozorován; je schován na záchodech ve čtvrtém patře, převléká se do balistické vesty, již má taktéž přibalenou v zavazadlech a chystá se k akci. Před 15. hodinou vychází ven a bez varování postřílí 14 lidí, několik desítek dalších těžce zraní; následně vyjde na balkón a z ochozu budovy a pálí po lidech na ulici. Z celé akce existují jen nekvalitní záběry z obstarožního mobilního telefonu přítomného “novináře” Formana, jenž vraha křikem provokuje k další střelbě. Díky tomu se tento šílenec stává v okruhu české novinářské elity mediálním hrdinou. Jeho video z mobilu je následně prohlášeno za oficiální záběry Policie ČR. “Novinář”, alias policejní konfident Forman poté rozdává četné rozhovory, v nichž si neskrývaně vymýšlí a očividně lže, což je všemi svědomitými žurnalisty náležitě oceněno tichým mlčením.

Po půl roce utajeného vyšetřování se mění celá původní časová osa případu a některé nepodstatné detaily jako linka MHD, jíž se pachatel měl dostat na místo (není vůbec uvedena onen den v jízdním řádu), posunul se čas, kdy se policie dověděla o vraždě jeho otce (asi o 4 hodiny); informace o psychickém stavu si navzájem odporují, z chudého studenta je náhle solidně finančně zabezpečený člověk, o jeho motivaci se raději nedozvíme vůbec nic.

Zpochybněny jsou vlastně všechny zásadní indicie, ale o to přece vůbec nejde. Celý oficiální příběh je tak důvěryhodný, že pochybovat o něm může jen podlý šiřitel dezinformací a proruských narativů. Všem je důrazně doporučeno, že nadále není vhodné se v celé události vrtat.

Největší potíž se “závěrečnou” zprávou přitom není v tom, co se v ní píše, ale v tom, co v ní schází.

Informace o cvičení je přitom zcela zásadní a logicky musí mít aspoň minimální návaznost na průběh samotného zásahu i událostí, jež mu předcházely! Těžko nám mohou tvrdit, že samotné cvičení bylo zcela oddělenou akcí, týkalo se jiné jednotky a nemělo nic společného s následným zásahem, když všichni, kdo se o tomto cvičení v médiích (nechtěně?) rozhovořili, opakovaně tvrdí, že okamžitě spěchali k zásahu na fakultu! Připomeňme si výpověď zasahujícího policisty Jakuba Sauera z lednového pořadu Reportéři ČT:

Je zjevné, že informace o cvičení zásahové jednotky ve vedlejší ulici přitom zjevně do médií unikla nedopatřením a neměla se vůbec dostat na veřejnost. Ti, kdo jinak pečlivě hlídají výstupy svědků z řad policistů do médií, počítali s tím, že veřejnost ji přehlédne jakožto “nepodstatný detail”, což se vlastně u většiny konzumentů mediálního dunění potvrdilo. Fakt, že v ten samý den se v milionové Praze odehrály dvě zásadní události s totožným scénářem (jedna simulovaná a druhá reálná), a to jen pár set metrů od sebe, je stále považován za pouhou náhodu, která spolu vůbec navzájem nesouvisí. Zasahujícím policistům je dnes hlasitě vyčítáno, že evakuované z fakulty hnali přes Palachovo náměstí přímo do palebného pole střelce na balkóně fakulty, přitom logická úniková cesta podél zdí zadního traktu budovy do ulic Kaprovy a Valentinské byla nepochopitelně uzavřena. Položí si někdo otázku, proč k tomu došlo?

• Jak je možné, že cvičení probíhalo ve stejný den, v téměř stejný čas a na stejném místě, jako skutečná střelba?
• Proč zásahový tým nacvičoval zásah proti aktivnímu střelci v obchodním centru (oficiální scénář cvičení) v ulicích, kde se žádné obchodní centrum nenachází?
• Jak mohl přítomné zásahové jednotce uniknout člověk s obřím batohem plným zbraní a střeliva?
• Jak mohl střelec projít přes ulici, kde zrovna probíhal výcvik?
• Bylo toto cvičení důvodem uzavření přilehlých ulic pro evakuované z fakulty?
• A to nejdůležitější: jestliže se střelec zjevil právě na místě, kde zásahová jednotka nacvičovala stejný zásah, nemohlo dojít k záměně mezi figurantem ze simulace s reálným střelcem? Došlo k této záměně, nebo byl sám Kozák oním figurantem?

Nejde o jedinou nejasnost, kterou “závěrečná” zpráva z vyšetřování zcela opomíjí, nebo o ní mlží.

Ale vezměme to popořadě. Díky redakci MF DNES, která z ní obsáhle citovala ve svém vydání z pondělí 17. 6. 2024 (Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel ve 13:23), si můžeme postupně odškrtávat, kolik dřívějších informací a údajů muselo být pozměněno, posunuto nebo přeskupeno, aby nová verze dávala jakýsi smysl. Vyplývá z ní mj., že pachatel na místo přijel metrem na stanici Staroměstská a svůj “těžký kufr vynesl po schodech do Kaprovy ulice přímo vedle budovy fakulty, jednoduše (!) obešel jednu stranu školy a podle záznamů z kamer přímo na budově univerzity vstoupil ve 13:23 hodin dovnitř.” Jaké to překvapení: vrah tedy musel (snadno) projít přímo pod dohledem přítomné cvičící zásahové jednotky, která se dle slov policisty z pořadu Reportéři ČT právě nacházela poblíž Kaprovy ulice.

Pokud by někoho ze státem pověřených fact-checkerů náhodou napadlo informaci o samotném policejním cvičení zpochybnit (náznaky a pokusy jsem zaznamenal už v lednu, kdy jsem zprávu zveřejnil), může si nechat zajít chuť.

Podle mých zjištění už s ní pracují i někteří redaktoři hlavních médií, vzhledem k výbušnosti této zprávy s ní však zatím nechtějí příliš operovat ve svých reportážích. Není divu, vzhledem k důsledkům, které může vyvolat na veřejnosti, mezi rodinami obětí i na politické scéně, je trochu opatrnosti na místě. V této chvíli můžeme být rádi, že tato informace poprvé zazněla v mainstreamových médiích, přímo ve veřejnoprávní televizi!

Představte si, že kdyby tuto zprávu jen tak kdosi plácl na sociální síť ve stylu: “Čtěte, dokud to nesmažou! Během střelby na fakultě probíhalo na stejném místě policejní cvičení se stejným scénářem!” S čímsi tak nedůvěryhodným by se nedalo vážně operovat. To by teprve byla potrava pro Kartouse a Cempery:
“Kdosi na internetu šíří bláznivou dezinformaci o policejním cvičením během střelby, nic takového se nepotvrdilo, ha-ha!”

Právě souběžně probíhající cvičení mohlo být hlavním důvodem zmatených pokynů a protichůdných rozkazů zasahujícím jednotkám, jejíž příslušníci nemuseli mít do chvíle, kdy spatřili skutečné zraněné a mrtvé jistotu, zda zasahují při reálné akci, nebo jde stále o součást simulace.

Přispěly k tomu i možná záměrně (?) chaotické informace o osobě vraha. Nejprve byla údajně policii poskytnuta fotografie Davida Kozáka, která, cituji “neodpovídala jeho vzezření” (viz scan článku Práva v rubrice Stručně ze dne 18. 1. 2024). Tuto fotografii policie nezveřejnila, následně si ale na studijním oddělení vyžádala aktuální fotografii z evidence studentů. Problém byl v tom, že ani tato nová fotografie příliš neodpovídá vzhledu Davida Kozáka na jiných fotografiích z udělení ceny za bakalářskou práci (pokud je to skutečně on), ani záhadnému fantomu na balkóně fakulty! Korunu tomu dodal ředitel pražské policie Petr Matějček, který na zasedání bezpečnostního výboru Sněmovny při popisu zásahu prohlásil, že pachatel zřejmě úmyslně “změnil identitu”.

Patrně chtěl říct, že změnil vizáž a možná se jen špatně vyjádřil. Přesto to vyznívá velmi podivně, zvlášť když o chvíli později doplnil, že jakmile byl střelec registrován zásahovou jednotkou, tak “potom vypadal jinak”.

Není třeba někoho chytat za slovo, ale zní to trochu podezřele. Na druhé straně to trochu vysvětluje zmatky okolo osoby Davida Kozáka a také to, proč se několikrát měnily detaily o průběhu akce, časová osa i osobní údaje, včetně podoby pachatele. Vypadá to, jako by policisté buď honili dvě odlišné osoby, nebo člověka s dvojí identitou.

Informace o lokalizaci jeho mobilu na dvou různých místech najednou by tomu odpovídala. Na kamerových záznamech je prý jeho vstup do budovy zaznamenán, ale popis záběru na jeho obličej je neskutečně přízračný:
“Do budovy vstoupil stylem, kdy byl otočený ke kameře zády. Na záznamu je mu vidět jen část obličeje, ještě hodně špatně. Vypadal úplně jinak než na fotografii z Centrálního registru obyvatel. Měl obarvené vlasy načerno, měl je jinak učesané, nebyl vůbec poznatelný,” popsal mluvčí krajského ředitelství pražské policie Jan Daněk.

Vyšetřovací zpráva dále uvádí, že Kozák měl předepsané dioptrické brýle. S touto podmínkou také od svého lékaře dostal pozitivní posudek o zdravotní způsobilosti pro obdržení zbrojního průkazu – musí nosit brýle.

Když dále čteme podrobnosti z jeho šíleného činu, dozvídáme se, že po přípravě na akci na záchodech ve 4. patře budovy, vyšel před 15. hodinou ven v balistické vestě a brýlích – při řádění na balkóně je už ale nemá.

Na podivnosti okolo brýlí pachatele upozorňovala i maminka zavražděné studentky Lenka Šimůnková (viz opět rubrika Stručně z 22. 4. 2024), jíž údajně kdosi z okruhu rodiny vraha sdělil, že Kozák si své brýle nechal doma v Hostouni a domnívají se, že tento čin nemohl spáchat, protože bez silných dioptrií neviděl a na kontaktní čočky trpěl silnou alergií.

Nejsou to jediné nejasnosti ohledně Kozákovy osoby. Ve vyšetřovací zprávě se dále dočítáme, že Kozák “neměl žádné kamarády, partnerku, nikoho, kdo by korigoval jeho myšlení (…) Někoho blízkého, s kým by řešil své nápady a plány.” Byl to prý “spíš uzavřený typ a měl problémy s navazováním blízkých vztahů.”

Zároveň se o pár řádků níže dozvídáme:

“Už několik dnů před první vraždou, konkrétně ve středu 6. prosince, psal vrah kamarádce Alici (jméno změněno)…”

Tedy není pravda, že “nikoho neměl” a své kamarádce se svěřuje až nad míru otevřeně: “Rodiče i se sestrou odtáhnou na lyžovačku, tak budu mít čas se realizovat.”

V reakci na sdělení kamarádky, že se chystá do divadla, se rozvykládá ještě více a přeje jí příjemnou zábavu. Skutečný asociál, vyhýbající se společenskému kontaktu, by se rozhodně netoužil svěřovat, kam odjíždějí jeho rodiče na dovolenou, ani s jakýmikoli osobními zážitky nebo pocity.

O tom, že vrah byl “uzavřený typ s problémy navazovat blízké vztahy” se dočteme v mnoha článcích, v níž většinou od stolu spekulují “psycho-experti”, kteří vraha znají jen ze zamlžených televizních záběrů, ovšem jeho obvodní lékařka jej přesto uznala za způsobilého k získání zbrojního průkazu. Tento údajný asociál, štítící se kontaktu s lidmi, docházel velice rád na střelnici a instruktory naopak s nebývalou asertivitou uháněl s co nejrychlejším absolvováním kurzu.

Připomíná to chování Lee Harveye Oswalda, údajného atentátníka amerického prezidenta JFK, který na sebe ostentativně upozorňoval řečmi, jak “zabije toho bastarda Kennedyho” (viz například zde nebo zde The Sun).

“Už teď je jasné, že netrpěl žádnou duševní chorobou, přestože navštěvoval psychiatrii,” píšou pro změnu SeznamZprávy.

“Léčil se u psychiatra. Bral prášky. Bylo to před tím, než si pořídil zbrojní průkaz,” sděluje zase CNN Prima News.

Vyznejte se v tom. O mladíkových problémech měli vědět i lidé z jeho okolí. “Například se nechal slyšet, že stejně jednou svého otce zabije. Vědělo se o jeho problémech.” Předtím jsme ale četli, že měl s otcem dobré vztahy. Že se střelec necítí úplně v pořádku, měl zmiňovat i na samotné fakultě, kde do osudného dne platil coby student historie za premianta.

Hovořil o tom například exministr zahraničí Lubomír Zaorálek: “Studenti mi líčili, jak jim popisoval, že se hroutí ze zkoušek a podobně. Řekl prý doslova: ‘Chodím na terapii a můj psychoterapeut mi řekl, ať si z toho nic nedělám.’ Tímto způsobem se od něj dozvěděli, že někam chodí. Detaily k tomu neznali,” líčil webu.

Nemám osobní zkušenost s návštěvami psychiatrů, ale vím, že při jakýchkoli běžných lékařských prohlídkách či pobytech v nemocnicích, ať už se jedná o obyčejnou zlomeninu, nebo jiná běžná vyšetření, se v zápisech vždy uvádí jméno obvodního lékaře a zapisující personál toto jméno pro zápis vždy vyžaduje (většinou je zpráva přímo obvodnímu lékaři zasílána).

U Davida Kozáka tomu tak ale kupodivu nebylo: “Jeho obvodní lékař nevěděl, že se léčí u psychiatra a psychologa a má předepsané léky.” Osoba se zvláštním přístupem?

Umisťování vlastních dětí po známosti na pohodlná místečka v zaměstnání svých rodičů bez ohledu na kvalifikaci, specifické nároky a pracovní zkušenosti (které jsou u jiných, neprivilegovaných uchazečů vždy vyžadovány) je v naší zemi tradicí a výsledky lze především vidět na státních úřadech.

Z okruhu těchto vyvolených pak často slýcháme sebevědomá slova o dosažení úspěchu vlastními silami a schopnostmi a slova pohrdání, mistrování o závisti a urážky směrem k těm, kdo se musí o svá živobytí postarat skutečně vlastními silami, neboť lidé zvyklí odmala na rodičovskou záchrannou síť s vydatným finančním polštářem a výhodami berou své jistoty jako samozřejmost.

Není divu, že namísto pokory a pocitů hanby z tragédie způsobené vlastním synem se matka i sestra Davida Kozáka rozhodly (údajně po poradě s policií!) vyhrožovat žalobou Martinu Hermanovi za to, že se chtěl dovědět více informací o rodinných poměrech v Kozákově rodině. Zřejmě jde o rodinu navyklou na svá privilegia.

V této souvislosti zjišťujeme, že mimo stálého zaměstnání, z něhož měl David Kozák příjem, mu matka pravidelně posílala peníze. Loni údajně dostal i dar ke své bakalářské promoci od své babičky 300 tisíc korun a dalších 400 tisíc obdržel ze stavební spořitelny. Hmotnou nouzí tedy rozhodně netrpěl a díky péči svých rodičů byl velice slušně finančně zabezpečen.

Dřív než si ukroutíte hlavu údivem, jak mohl takový zazobanec trpět pocity nedocenění a nenávisti ke svému okolí, když byl zaopatřen způsobem, o němž se vám mohlo v mládí jen zdát, vězte, že taková konstelace není v dnešní době vůbec výjimečná. V jistých rodinách to takto chodí zcela běžně: děti vyrůstají ve zlaté kleci a už od kolébky vědí, že se jich žádná finanční nouze nikdy nebude týkat. Plně financují jejich studium, zábavu i rozmary, a jakmile dosáhnou osmnácti let, čekají je jen samé jistoty: rodiče jim koupí byt, auto, zajistí pohodlné místo, kde už pracují rodiče, v rodinné firmě nebo u strýčka, zaplatí drahé dovolené nebo cestu kolem světa, k tomu ještě dostanou i tučné “startovné do života” na svůj bankovní účet. Nikdy nepochopí, že ostatní nemají stejnou startovní čáru jako oni; vše berou jako samozřejmost.

Je však zle, pokud se jim některých ze svých “standardních” výhod nedostane. V takovém případě se cítí velice ukřivděně a stává se, že se hroutí při prvním banálním problému, jichž obyčejní lidé v průběhu života řeší tisíce.

A když už jsme u něj, tak proč se rovnou ptejme: vysvětlí někdo, jak to bylo s Telegramem? V policejní zprávě o ní taktéž není ani slovo. Zatímco pár hodin po události jsme se z úst policejního prezidenta dověděli, že útočník se inspiroval v Rusku, všechny zpravodajské servery a deníky tuto zprávu převzaly a obsáhle, bez sebemenšího zpochybnění, citovaly (viz screeny v rubrice Stručně ze dne 18. 1. 2024), o den později se o údajném Kozákově účtu na sociální síti slehla zem. Přesto, že policie zachytila Kozákův počítač a ve zprávě podrobně popisuje veškerou jeho aktivitu na internetu za delší časové období, není v ní ani zmínka, že se v jeho historii nalezly přihlašovací logy do Telegramu.

Přitom nám vševědoucí pan Máca sliboval něco jiného :) “Že to byl opravdu jeho účet, můžeme říci, když o tom policie zajistí důkazy – jeho telefon nebo počítač, kde se ukáže, že k tomu účtu opravdu přistupoval,” uvedl Máca na dotaz redakce.

A zatímco se zaobíráme nepotvrzeným účtem na Telegramu, unikla nám jiná informace: Ve výpovědi kamarádky, jíž se údajně “tichý a nemluvný samotář” svěřoval se vším možným, že “…kamarádce Alici (jméno pozměněno) psal v den masakru “děsivé zprávy” a jelikož “má sklony k sebevraždám, odhlásil se z facebookového účtu a neodpovídá jí, má o něj strach.”

Všimli jste si? Facebookový účet! Celého půlroku se zaobíráme Kozákovým přeludným účtem na Telegramu a nedověděli jsme se ani slovo, co na sebe napráskal do Zuckerbergových špiclovacích složek. Zabýval se někdo tímto účtem? Vyžádali si čeští vyšetřovatelé údaje k tomuto účtu? U Mety by snad neměl být žádný problém, pokud chtějí, reagují velmi rychle.

Můžeme pokračovat dalším výčtem, proč se tolik lišily policií poskytnuté informace v původní verzi od nově uváděných skutečností. Připomeňme, že v původní verzi figurovala autobusová linka z Hostouně do Zličína jako ta, jíž se pachatel dopravil do centra Prahy (původní informace o Zličíně v článku Policejní záznam, jak honili vraha z fakulty. Objevili ho v centru, a pak zmizel) a policejní orgány na této lince trvaly.

Jelikož následně vydali zprávu, že vrah se na fakultě skrýval už daleko dříve, než se původně domnívali, neseděla tím pádem časová osa událostí s dobou, jak rychle se mohl touto linkou dostat do centra Prahy. A tak již v nové verzi figuruje jiný autobus: z Hostouně na nádraží Veleslavín (pohledem na mapu můžete zjistit, jak jsou obě místa od sebe vzdálená; aneb jak patřičně urychlit pohyb pachatele). Martin Herman hovořil již v březnu v pořadu Jany Bobošíkové, že původně uváděný spoj vůbec nejel, čímž si vysloužil spoustu urážek o bláznech a konspirátorech; nyní se ukazuje, že měl pravdu.

A jak se to vlastně má s vraždou v Klánovickém lese? No to se teprve budete divit!

Pokud byste stále Klánovickému případu nevěřili, definitivně vás musí přesvědčit pasáž z dopisu, jenž pachatel zanechal ve svém počítači doma v Hostouni (který měl vyletět do povětří), na flešce i osobně na fakultě. Plánovači celé akce zkrátka neopomenou s patřičnou pečlivostí obstarat i “věrohodné” přiznání k činu se všemi úředními náležitostmi. Dopis vraha prý začíná těmito slovy:

Když jsem v lednovém článku psal, že o okolnostech tragédie ani o údajném vrahovi toho zatím mnoho nevíme, podezřelé ticho už tehdy dávalo tušit, že jde o záměr zakrýt jisté podezřelé záležitosti. O mnoho více jsme se toho nedověděli ani později.

V žádném případě se totiž nejedná o “běžnou” masovou vraždu, ale svým rozsahem i průběhem zcela výjimečnou událost. Z reakcí politiků i představitelů policie je od samého začátku znát, že s čímsi takovým vůbec nepočítali a nemají situaci pod kontrolou.

Nelogičnost některých kroků policie, nešťastná vyjádření a jakoby záměrně protichůdné postupy a pokyny z jednotlivých stran naznačují, že celá akce musela být řízena z daleko vyšších pater.

Pro současný režim je to naprosto bezvýchodná situace, protože ať budou oficiální výsledky vyšetřování jakékoliv, bude to za každých okolností znamenat obrovský průser. Na případ se nabalilo tolik dezinformací a protimluvů, že v každém případě budou neustále nuceni vysvětlovat, vyvracet a zdůvodňovat to či ono.

Jestliže se jim podaří ozřejmit jednu část příběhu, sesype se jim ta druhá, přičemž “fakta” z původní verze už nebudou sedět vůbec. Potvrzuje se to i během nově vyvolaných pří mezí policií a univerzitou okolo možnosti okamžitého zhlédnutí kamerových záznamů po příchodu prvních hlídek do budovy, viz články Mohli vidět záznam z kamer na místě, ale šli pryč. Bezpečnostní poradce univerzity rozporuje tvrzení policie a Spor o kamerový záznam příchodu střelce. Policie a fakulta jsou v rozporu.

Když posloucháte pražského policejního šéfa Matějčka, jak se zoufalstvím v hlase hovoří o tom, že cosi takového ve své čtyřicetileté kariéře dosud nezažil, zcela určitě nemá na mysli jen samotný zásah a počet obětí.

Tento člověk už za své roky zažil stovky podobných zásahů a nezměrné hromady mrtvých v brutálních vraždách. Jsem si jistý, že hovoří spíše o tom, co se rozpoutalo okolo této akce a jejího vyšetřování, protože si uvědomují, že nic nemají ve svých rukách, neboť s akcí tohoto typu jsme se nikdy v našich končinách nesetkávali – jedná se zjevně o importovanou záležitost, která nemusí mít jen kriminální, ale rovněž geopolitický podtext.

Maminka zavražděné studentky, která se domáhá více informací k případu, byla dle svého sdělení nucena změnit právního zástupce, neboť první přidělená právnička Klára Kalibová jí sdělila poté, co odcházela od policie, že tento případ není v jejich silách a že se jí “celá kauza jeví jako cosi velmi obludného”.

Není pak divu, že závěrečná policejní zpráva z vyšetřování připomíná cosi jako překombinovaný scénář kriminálky smíchaný s prvky jihoamerické telenovely, večerníčku pro děti, komedie, sci-fi a hororu, kterou by nevydržel sledovat ani ten nejtupější divák komerční televize. Celá akce spíše než jako pečlivě zosnovaná pomsta frustrovaného jedince vyznívá jako velice sofistikovaná vojensko-policejní operace.

Je sice možné, aby cosi podobného vymyslel, zkonstruoval a sepsal jeden člověk, ale aby toto vše kompletně zrealizoval bez jakýchkoli zádrhelů, překážek a nastalých komplikací, mně připadá zcela nemožné. Kdokoliv by se pokusil cosi podobného uskutečnit, i v případě obří policejní neschopnosti by nutně musel být zastaven nejpozději ve své druhé fázi. Bez přispění jiné organizované složky absolutně nelze tak promyšlenou operaci s dokonalým krytím a utajením, perfektně navazujícími kroky a velice zdatném oklamání zasahujících jednotek státu dovést do konce.

Podle zjištění policie, která vytěžila data z jeho počítače, měl David Kozák zálibu ve tvrdém pornu a sledování vražd a násilí. Uf, ještě že tak! Horší by bylo, kdyby četl proruské dezinformační weby. Nad tvrdým pornem a násilím se naše univerzitní elita v tomto případě výjimečně pohoršovat nebude.

Přesto si nemyslím, že by David Kozák byl “typickým produktem” tohoto elitního univerzitního okruhu a navíc stále nemáme jistotu, zda jeho řádění mělo vůbec co do činění s jeho vlastními pohnutkami, ale jde o to, co učiní celá univerzitní sféra a vysokoškolská elita, když bude vyšetřování uzavřeno s tímto výsledkem?

Bude to znamenat, že je zcela normální, že úspěšní absolventi humanitních studií občas mívají podivná hnutí mysli, až z toho zešílí a postřílejí všechny okolo? Už jsem o tom psal a budu se opakovat: Kdyby cosi tak hrůzostrašného provedl člověk z tzv. dezinformační scény, či “protivládní extremista”, v médiích by se spustila obrovská denunciační kampaň a komukoliv jinému s kritickým pohledem na režim by byla neustále předhazována spřízněnost s tímto kriminálním činem.

Jak tomu bude asi v případě, když se “prokáže”, že vrahem je osoba z prostředí režimem hýčkaného, protežovaného a společensky uznávaného prostředí pražských univerzit?

Možná jsou tyto obavy zcela zbytečné, protože nikdy nedojde k tomu, abychom se dověděli úplnou pravdu. Jakmile se bude schylovat k novým závěrům z vyšetřování, bude to okamžitě překryto jiným skandálem či “tajně-bezpečnostní” akcí. Všimli jste si, jak bylo načasováno “odhalení” žhářského útoku v pražském autobusovém depu těsně před zveřejněním závěrečné vyšetřovací zprávy o útoku na FF UK?

Než bude celá zpráva zveřejněna oficiálně, mezitím se určitě přihodí něco, co celé fiasko kolem false-flag “Operace Fakulta” spolehlivě zakryje: Minulý týden to byl pomatený žhář z Kolumbie, pak zase exploze munice ve vojenském prostoru Libavá.

I po zveřejnění “závěrečné” zprávy v mainstreamu čteme, že stále zůstává spousta nezodpovězených otázek, což je u novinářů značný posun od jejich dřívějšího chování (po událostech typu 11. září nebo vypuknutí covid-plandemie ihned věděli, že oficiální verze je správná).

Dokážete si představit, co to vyvolá na naší politické scéně, pokud naši novináři najdou odvahu nastolit otázku souběžného protiteroristického cvičení během zásahu na fakultě? Kolik věcí by pak museli vysvětlovat ministr vnitra, policejní ředitel a místní velitelé, kteří i s přítomnou početnou zásahovou jednotkou nedokázali včas reagovat na osamělého střelce?

Vězte, že ani falešný telegramový účet střelce, psaný v ruštině, není pro režim uzavřenou záležitostí. Nadále se skrytě počítá s tím, že vrahovi bude možné připsat motivaci ruskou propagandou a celý masakr prezentovat jako podvratnou akci ruských bezpečnostních složek.

Nevěříte? Tak si přečtěte analýzu Českého rozhlasu od dobře (čili tajnými službami) informované redaktorky Deníku N (Platilo žháře Rusko? Bílým místem útoku v DPP zůstává skupina na Telegramu) o možném propojení žhářských útoku na pražské autobusy s účty na ruské sociální síti, v níž se píše toto: