Kult železných monster

Klauniáda se vzlykající vnučkou před pomníkem svého dědy, národního hrdiny, v kruhu kamenných tváří profesionálních aparátčíků zmrazených vážností chvíle, nejvíce připomíná závan totalitní doby. Vřelých soudružských francouzáků, focení se s pionýry a křiklavě rudých transparentů o boji, míru a blahobytu.

Pochybuji, že by paní Jelena jela v den výročí narození místo na hřbitov k hrobu svého dědečka dobrovolně kamsi do tramtárie, a tam na místě, které nemá s ničím nic společného, upřímně vzdychala před uplácanou hromadou železa. A zrovínka, saprlote, čistě náhodou v době, kdy se rozhoduje o tom, že socha půjde do šmelcu a místo ní se postaví jiná, jiným vojákům a stejně kontroverzním. Tyhle komedie měli komunisté obzvlášť v oblibě. Rádi vystavovali své laloky na tribunách při různých parade marších, tloukli hubou směrem k lidu při každé příležitosti a vysílali falešné škleby do čtyř světových stran. Horší ovšem na tom bylo to, že k této přetvářce nutili i bezbranné děti, jejich rodiče a povšechen lid obecně.

O tom, že je to kabaret se vší postbolševickou parádou, není sebemenších pochyb. Už jen ta suita v průvodu: ruský velvyslanec Alexand Zmejevskij a místopředseda KSČM Petr Šimůnek. Pár slabších zoufalců se na to chytí a budou po diskuzích trousit vlastenecká moudra v rudém hávu tak, jak byli naučeni za vlády jediné světové pravdy, pár se jich rozdovádí jako za mlada v prvomájových průvodech, a někteří možná i vytáhnou zaprášené rudé knížky ze šuplíku a budou celý vlhcí vzpomínat. Třešničkou na pirožku je potom prohlášení soudruha Šimůnka, že po aktu uctění se všichni odebéřou na ruské velvyslanectví, a budou tam nad stakanem kvalitní vodky debatovat. O situaci v Praze ba i celé ČR. Nedovedu si dost dobře představit, proč by vnučka generála Koněva měla být celá říčná po informacích ze života pražského lidu. Za to si dovedu dost dobře představit o čem se hovor povine. Čeští soudruzi budou statečně pomlouvat svou rodnou vlast, plivat na kde co, lhát jako zamlada a lézt svým ruským hostům do všech otvorů, které Bůh kdy vymyslel.

Při tomto pomyšlení mne napadá, zda ty klíče tehdy na náměstích nebyly až příliš malé a moc plyšové.