Tento argument nedávno potvrdil i prezident Íránské islámské republiky Hasan Rúhání, když tvrdil, že “křesťané mají stejná práva jako ostatní”. V souladu s tímto tvrzením by bylo snadné předpokládat, že křesťané jsou v Íránu relativně v bezpečí. Ale je tomu tak opravdu?
V projevech a na papíře tato slova vyvolávají dojem, že křesťané jsou v Íránu nejen vítaní, ale že mají i stejná práva a ochranu. Každodenní zkušenosti křesťanů v Íránu nám však vyprávějí velmi odlišný příběh.
Násilí proti křesťanům a pronásledování křesťanů se v Íránu pod vládou práva šaría výrazně zvýšily. Jeden nedávný případ dokumentuje traumatizující zážitky pastora Victora Bet-Tamraze a jeho manželky Shamiram Issavi, etnických asyrských křesťanů, spolu s Aminem Afsharem Naderim a Hadim Asgarim, kteří ke křesťanství konvertovali od islámu. Každý z nich byl odsouzen Revolučním soudem v Teheránu a dohromady dostali celkem 45 let ve vězení. Navzdory íránským tvrzením, že mají rovná práva a ochranu, možná už nikdy nevyjdou na svobodu.
Jakého strašlivého zločinu se museli dopustit, aby to ospravedlnilo tak závažný trest? Určitě to muselo být něco mnohem horšího než jen to, že jsou křesťané. Koneckonců, íránský prezident jasně uvedl, že křesťané mají stejná práva. Nejednoznačné obvinění, kterému čelili, zahrnovalo nejasné pojmy, jako je provádění “nezákonné církevní činnosti” a ohrožení “národní bezpečnosti”.
Že by v Íránu existovala proti křesťanům taková nenávist, že by vyvolala takové pronásledování, kterému tito čtyři čelí? I když křesťané tvoří jen velmi malou část obyvatelstva, byli vždy podle íránského práva šaría považováni za hrozbu “národní bezpečnosti”. Celkový počet obyvatel Íránu je zhruba 80 milionů, přičemž podle různých odhadů se počet křesťanů pohybuje mezi 117 000 a 3 miliony.
Mezinárodní společenství si nedávno všimlo zneužívání moci vůči křesťanům v Íránu.Poslední zpráva Amnesty International poukázala na to, že “křesťané v Íránu jsou předmětem obtěžování, svévolného zatýkání a zadržování, předmětem nespravedlivých procesů a věznění, kdy obvinění z ohrožení národní bezpečností je motivováno pouze jejich vírou”. A přesto zvěrstva vůči nim pokračují dále.
Je třeba poznamenat, že před islámskou revolucí museli fundamentalističtí muslimští vůdci ve snaze získat podporu a moc slíbit křesťanům v Íránu, že budou mít stejná práva jako muslimští občané. Ujišťovali křesťany, že budou moci svobodně vykonávat svou víru. V důsledku toho mnozí křesťané, kteří uvěřili, že budou mít slíbenou svobodu, muslimské vůdce podporovali. Místo toho se po islámské revoluci stal nepřítelem každý, kdo nevěřil v islamistické a revoluční ideály šariátské teokracie. Dokonce i iránský prezident nedávno uvedl:
“Naše revoluce byla vítězná, protože jsme byli všichni svorní… Všechny íránské rasy, všechna íránská náboženství, šíité a sunnité, muslimové, křesťané, židé a zoroastriáni – všichni, kdo věří v ústavu, což je naše kritérium. To jsou revolucionáři a ti musí být respektováni.”
Bohužel křesťané nejsou v Íránu respektováni vůbec.
V reakci na poslední útoky proti křesťanům zahájila Amnesty International “naléhavou akci”. Vyzvala íránský režim, aby “zrušil obvinění a rozsudky Victora Bet-Tamraze, Shamiram Issavi, Amina Afshar-Naderiho a Hadi Asgariho, protože byly zaměřeny výhradně proti jejich pokojnému uplatňování svých práv na svobodu náboženského vyznání a víry a sdružování prostřednictvím své křesťanské víry.” Existuje však mnohem více příběhů o pronásledování křesťanů v Íránu než jsou tyto čtyři.
Mnoho dalších křesťanů je vězněno za neopodstatněná obvinění, jako je “propagace křesťanství v rozporu se zájmy Iránské islámské republiky”. Organizace “Article 18”, která prosazuje náboženskou svobodu a podporuje pronásledované křesťany žijící pod právem šaría, napsala 9. srpna 2018 na Twitteru:
Jeden křesťanský pár oznámil, že soud v Búšehru je právě odsoudil spolu s 10 dalšími íránskými křesťany na jeden rok do vězení za “propagaci křesťanství v rozporu se zájmy Iránské islámské republiky”. Tato skupina křesťanských konvertitů byla zatčena 7. dubna 2015
Zatím nejsou známy žádné informace o tom, že by byli propuštěni.
Ale útisk zde zdaleka nekončí. Také další křesťanský pár, který konvertoval od islámu ke křesťanství, byl nedávno obviněn z “orientace na křesťanské země”, tvrdí Mohabat News. I když bylo křesťanům řečeno, že mají právo praktikovat své náboženství, jsou za to zatýkáni a trýzněni.
Pastor Youcef Nadarkhani byl v roce 2010 odsouzen k smrti za “odpadlictví”, protože konvertoval od islámu ke křesťanství. Po výrazném tlaku ze strany právních a lidskoprávních skupin, jej soud při obnově řízení osvobodil z obvinění za odpadlictví, které by znamenalo trest smrti. Obnovené řízení skončilo rozsudkem za “evangelizaci muslimů” (šíření evangelia), ale vyměřený trest si ve vězení již odpykal a byl proto propuštěn.
V roce 2016 byl Nadarkhani “obviněn z jednání proti národní bezpečnosti. Byl také obviněn ze sionismu a evangelizace.” 6. července 2017 byl odsouzen na 10 let do vězení a na další dva roky do exilu v Nikshahru (jižní Írán). Bylo mu umožněno se odvolat a byl propuštěn na kauci, ale 22. července 2018 policie vtrhla do Nadarkhaniho domu a znovu ho uvrhla do věznice Evin. Bude mu ukradeno 10 let života, jen proto, že praktikoval svou víru.
Americké Centrum pro právo a spravedlnost (The American Center for Law & Justice, ACLJ) ve Washingtonu D.C. založilo petici k propuštění Nadarkhaniho. Od 2. října 2018 petici podepsalo více než 112 000 lidí. ACLJ poukázalo na to, že “íránské činy porušují vlastní ústavu, která zaručuje náboženskou svobodu a porušuje rovněž mnoho mezinárodních smluv o lidských právech.” Nicméně Nadarkhani stále zůstává ve vězení.
Může to vypadat zmateně a rozporuplně; ale je důležité poznamenat, že v zemích kde platí právo šaría, se ústava stává méně důležitou než islamistické zákony země.
Když radikální islám získá moc, každý článek ústavy je podmíněn dodržováním práva šaría. Práva uvedená v ústavě se proto stávají nulitními, a jsou tedy neplatná. Křesťané v Íránu, kteří věřili, že podporou islámské revoluce získají ochranu a rovná práva, nyní žijí v neustálém strachu. Pouze zvýšený tlak mezinárodního společenství může v Íránu vytvořit změny, které by mohly těmto nevinným lidem poskytnout ochranu proti brutálním činům, kterým dnes čelí.
Nestačí pouze doufat, že jednoho dne budou křesťané v Íránu moci praktikovat svou víru bez strachu z pronásledování nebo smrti; světové společenství musí přijmout taková opatření, která zajistí, že íránský režim bude dodržovat svoji vlastní ústavu a poskytne svým křesťanským občanům stejná práva a ochranu.
Loading...