Komunisté patřili k horlivým kolaborantům s nacisty

Krátce před volbami do Říšského sněmu v listopadu 1932, však v Berlíně společně zorganizovaly stávku v dopravním podniku komunistické i nacistické odbory. Četné davy přívrženců i členů obou stran pak společně v ulicích Berlína zaútočily na stávkokazy, kteří vyjeli s tramvajemi do města a útočili i na policisty, kteří se tyto stávkokazy snažili ochránit. O společném postupu se tehdy domluvili předsedové berlínských organizací obou partají Walter Ulbricht (pozdější nejvyšší komunistický vůdce NDR a stoupenec okupace Československa vojsky Varšavského paktu v roce 1968) a Joseph Goebbels, který pak v Hitlerově kabinetu zastával funkci ministra propagandy.

Úzká spolupráce komunistů a nacistů přitom nebyla žádnou novinkou. Vyznavači Hitlera a Stalina totiž spolupracovali při stávkách už dříve a také při plebiscitu v Prusku v roce 1931. Ostatně to veřejně prohlásil komunistický poslanec v saském zemském sněmu Kurt Alfred Sindermann, který uvedl, že bolševismus a nacismus mají společný cíl: zničení kapitalismu.

A v témže roce vytáhli proněmeckou kartu i čeští komunisté. Na 6. sjezdu KSČ tehdejší komunistický poslanec a pozdější ministr informací Václav Kopecký pronesl tuto i z hlediska tehdy platných zákonů vlastizrádnou řeč. „My čeští komunisté prohlašujeme, že budeme hájit a prosazovat právo na sebeurčení až do odtržení od českého imperialismu pro utlačované části německého národa“….

Sbližování komunistů s nacisty pokračovalo pak v roce 1939 po uzavření neblahého paktu Ribbentrop- Molotov. Jednotky Rudé armády vpadly po uzavření tzv. smlouvy o neútočení (ve skutečnosti spojenecké smlouvy) mezi komunistickým Sovětským svazem a nacistickým Německem 17. září 1939 zákeřně do zad Polákům statečně bojujících s nacisty. Čtvrté dělení Polska se stalo skutečností. Rudá armáda se též podílela na deportacích nepohodlných obyvatel z východních polských území, které byly násilně připojeny k SSSR. V nelidských podmínkách bylo v letech 1940 až 41 vyvezeno na Sibiř více než milion Poláků včetně žen a dětí, mnozí z nich zahynuli. Situace na polském území okupovaném nacisty a bolševiky byla srovnatelně hrozná, obě diktatury si v teroru vůči polským civilistům nezadaly. Stalin v té době dokonce veřejně obdivoval Adolfa Hitlera, kterého považoval za svůj vzor. Sovětský svaz také až do vlastního napadení nacisty v roce 1941 ostře kritizoval státy, které s Německem vedly válku o holou existenci.

Rovněž ruští bolševici vydali v té době nacistům stovky německých komunistů, kteří v Sovětském svazu hledali ochranu před Hitlerem.

Od podzimu roku 1939 až do června 1941 tedy byli na příkaz ruských bolševiků nejhoršími nepřáteli lidstva angličtí imperialisté, kteří prý chtějí pouze uchovat své kolonie a proto vedou válku, kdežto Hitlerovo Německu touží po míru. To popisuje ve svých pamětech významný agrární politik Ladislav Feierabend, jenž se velmi tvrdě opřel do českých komunistů. Ti totiž podle něj v roce 1940, kdy nacisté popravovali a mučili české lidi, deportovali vlastence do koncentráků a zavřeli vysoké školy, agitovali proti vstupu do československé vojenské jednotky ve Velké Británii, která měla bojovat se státy Osy.

Svého německého spojence si masový vrah Stalin tehdy velmi hýčkal. Souhlasil s uzavřením hospodářské smlouvy na podzim roku 1939, podle které bolševické Rusko dodávalo Německu důležité suroviny, jako ropu, plyn, železnou rudu atd. To činilo opravdu důsledně a poslední nákladní vlak projel ze SSSR do Hitlerovy říše 22. června 1941 ráno asi jen dvě hodiny před zahájením německého útoku.

Takže důkazů o hojné kolaboraci komunistů s nacisty je víc než dost.  

[ad#velkadolni]