Komunisté jednali s lidmi hůř než s dobytkem

Proto nelze souhlasit s tím, aby byly na počátku 21. století mlčky opomíjeny shora jmenované činy. Je zde dále důvodné podezření, že v 50. letech byly u nás páchány justiční vraždy, protože mnozí z popravených byli speciálně připravováni tak, že byli nuceni na principu podmíněných reflexů („umíš – dostaneš „nažrat“, neumíš – dostaneš nakládačku“) a pro kritický okamžik veřejného vystoupení byli dopováni „blínovým halucinogenem“ zvaným „skopolamin chlorosa“, takže byli několik hodin povolní přiznat se k jakémukoliv obvinění a dokonce požádat o zvýšení trestu nebo přímo o trest smrti.

Podle časopisu „Věrni zůstali“ z roku 1968, který prozkoumal archivy ministerstva spravedlnosti, bylo od roku 1948 do roku 1967 popraveno 241 mužů a 1 žena. Bylo pronásledováno a odsouzeno 451.000 vlastenců a stoupenců demokracie, z toho státními soudy v letech 1948-1952 až 27.000 občanů. Za politické delikty bylo v letech 1952-1967 odsouzeno 38.000 občanů. Při kolektivizaci zemědělství bylo odsouzeno nebo internováno 35.000 rolníků. Z politických důvodů bylo uvězněno 15.000 osob. Do táborů nucených prací bylo na „převýchovu“ posláno 186.000 osob a do technických praporů bylo zařazeno 110.000 mužů. V letech 1948 až 1967 bylo popraveno, zavražděno nebo zastřeleno na útěku, umláceno při výslechu, „zemřelo“ při výkonu trestu celkem 14.726 mužů, žen a dětí.

Největší oběti přinesla katolická církev, neboť z 242 popravených je 97 katolíků, 7 mužů evangelického vyznání, stejný počet příslušníků církve československé a jeden muž řecko-katolického vyznání. Obdobně je tomu i s příslušností k politickým stranám. Janu Dvořákovi, nejstaršímu popravenému, bylo 73 let, Václavu Tipplovi, naopak nejmladšímu, necelých 20 let. K hrůznému číslu 451.000 občanů pronásledovaných komunistickým mocenským aparátem musíme připočíst ještě jejich příbuzné, kteří byli různými způsoby šikanováni a pronásledováni. Budeme-li vycházet z toho, že každý z oněch 451.000 našich spoluobčanů měl pouze 3 blízké příbuzné, dojdeme k strašlivému výsledku, že kolem 1,5 milionu našich občanů bylo z politických důvodů poškozeno komunistickým režimem.

Statisticky je dokázáno, že i když se KSČ dušovala, že je stranou dělníků a rolníků, nejvíce hlav padlo právě v těchto profesích. Dělníků „pověsili“ 84, rolníků 27. Stejný počet 27 dodala nenáviděná třída živnostníků. Vojáků a důstojníků strana zlikvidovala 25, příslušníků SNB 26. „Udušených“ ze stavu úřednického bylo 34. Studentů pověšeno 15. Farářů a duchovních 5. Není tajemstvím, že „krvavé“ procesy 50. let 20. století byly plně pod kuratelou sovětských poradců, jako byli Lichačev a Makarov. Samotní Gottwald i Zápotocký ze strachu, aby je tento teror též nepotkal, obětovali Rudolfa Slánského. Sovětští poradci se netajili svým posláním, které jim vymezila moskevská centrála. Jmenovaný Lichačev rozčileně reagoval na neochotu velitele útvaru pro hledání nepřátel ve straně na Slovensku Teodora Baláže dodávat mu neprověřené informace o vedoucích komunistických funkcionářích. „Nestarám se, kde ty materiály vezmete a nezajímá mne jejich pravost. Já jim budu věřit a ostatní nechte na mne. Mne sem Stalin poslal dělat procesy, nemohu ztrácet čas. Nepřišel jsem diskutovat, ale přišel jsem do Československa „svorotiť golovy“. Raději zakroutím stopadesáti jinými krky, než by měli zakroutit tím mým!“

 [ad#pp-clanek-ctverec]