11.5.2020
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Klimatická hysterie – ideologie požírající racionalitu. Hrozba destrukce průmyslu a energetiky

Sdílejte článek:

ROBERT TROŠKA

troskaPo počáteční fázi odbourávání zákazů spojených s koronavirem si mnozí optimisté myslí, že západoevropští lídři spolu s unijními představiteli reprezentující většinu v dnešní EU pod tíhou ekonomických argumentů ustoupí z nerealizovatelného Zeleného údělu a odsunou cíle nulové bezuhlíkové neutrality do daleké budoucnosti nebo rovnou hluboko pod zem.

Očekávají, že se vrhnou na nastartování pochroumaných ekonomik a zahájí silnou podporu hlavně malých a středních podnikatelů, kteří tvoří stabilní pilíř každého státního rozpočtu.

Ale v tom se optimisté značně mýlí, činy západoevropských a bruselských lídrů hovoří jasně o pravém opaku.

Ideologický buldozer Zeleného údělu

Ještě v době vrcholu koronavirové krize se sešli ministři životního prostředí všech klíčových západoevropských zemí a vydali deklaraci, že cíle bezuhlíkové neutrality musí být dosaženo. EU dokonce mluví o „novém Marshallově plánu“. Jaká ironie, zatímco Marshallův plán pomohl Evropě

z chudoby vybřednout, Zelený úděl ji tam naopak zpátky vrací.

Pro optimisty určitě šokující zpráva, poněvadž jen samotná komise EU hodlala ještě před vypuknutím koronavirové krize investovat minimálně 25% prostředků z rozpočtu EU na boj s klimatickými změnami (cca 284 miliard EUR). Nepředstavitelná částka, kterou mají zaplatit daňoví poplatníci, z nichž celá plejáda má už nyní existenční problémy.

Chybou v úsudku optimistů je jejich předpoklad racionálního chování a naděje na změnu způsobu myšlení, jenže v případě dnešních dozelena zbarvených politických elit byla již dávno racionalita nahrazena ideologií a rigorozitou. Zelený úděl a s ním spojená bezuhlíková neutralita je ideologie, nikoliv racionální cesta nebo dokonce řešení problémů. Bezuhlíková neutralita naopak problémy přináší a dostává evropský průmysl do kolen. V situaci, kdy se Evropa podílí na emisích CO2 necelými 10% a zbytek Asie s Amerikou, jde o nepředstavitelný hazard, který mají Evropané tvrdě zaplatit.

Třídní boj nahrazen bojem proti CO2

Celé klimatické šílenství je dnes revoluční hnutí prosáklé ideologičností, těmto progresivistům nejde o řešení problémů, ale o snahu změnit společnost v součinnosti s dalšími levicově liberálními (progresivistickými) dogmaty jako je multikulturalismus, LGBT a gender ideologie způsobující společenský rozpad.

Zkuste fanatickému komunistovi v 50.letech minulého století u nás rozmlouvat třídní boj. Šlo

o nezpochybnitelné dogma, za které byste šli sedět na několik let na Bory nebo rubat uran do Jáchymova. Očekávat zrušení bezuhlíkové neutrality je podobné jako očekávat od komunistů v padesátých letech minulého století zrušení třídního boje.

Smutné a zároveň úplné novum v případě klimatické hysterie je absence diskuze na univerzitách a dalších odborných pracovištích. Tam, kde by se měla vést odborná diskuze a konstruktivní dialog přichází zastrašování a dehonestace oponentů. Odborníci poukazující na výmysly a manipulace týkající se argumentů škodlivosti zvýšeného CO2 jsou vylučováni anebo jim je vyhrožováno ztrátou grantů, které pro ně mají existenční význam.

Business v zelených projektech

V této souvislosti stojí za zmínku ještě jeden podstatný detail, že v případě celé řady stoupenců „Zeleného údělu“ se jedná o tvrdý finanční kalkul a možné pohádkové příjmy plynoucí z již rozjetých „zelených projektů“. Naši „zelení“ solární baroni by mohli vyprávět, jak se dá využít snahy o podporu obnovitelných zdrojů k báječným příjmům, které jim platíme každoročně v rámci účtů za elektriku (kolonka podpora obnovitelných zdrojů).

A konečně Zelený úděl nebudou chtít dnešní elity zrušit z důvodu falešné autenticity, poněvadž celá řada z nich se dostala k moci jeho propagací. Popřením Zeleného údělu by ji ztratili a s ní politickou moc, kterou si naakumulovaly.

Skutečný cíl Zeleného údělu: Likvidace automobilové dopravy

Podíváme-li se na skutečný cíl uhlíkové neutrality, je jím bezesporu (podle mého) boj proti průmyslu obecně a zvláště proti automobilovému a leteckému průmyslu se zaměřením na stopku v individuální automobilové dopravě, vše pod záminkou ochrany životního prostředí. Automobilismus totiž reprezentuje svobodu jednotlivce a tu zelení ideologové rádi nemají. Proto dochází ve městech k neustálým šikanováním řidičů a omezování jízdy namísto rozvoje dopravy.

A reakce vlády na Zelený úděl?

Společně s Polskem a Maďarskem (Slovensko již deklaraci podepsalo) by měla vláda podporovaná parlamentem jasně a srozumitelně Zelený úděl odmítnout jako nebezpečnou utopii. Pokud tak neučiní, bude se podílet na likvidaci českého průmyslu a energetiky.

Zbylé finanční prostředky určené v EU pro Zelený úděl poskytnout na opatření v boji proti suchu zadržováním vody v krajině. Nikdo z nás nezpochybňuje periodu částečného oteplení, ke kterému skutečně dochází, ale je potřeba tento problém řešit odborně, nikoliv ideologickým aktivismem.

A také si toto téma nenechat přivlastnit jak zelenými aktivisty, tak legislativními tuneláři, kteří jsou schopni za tučné provize namísto solárních vytvořit budoucí vrstvu „zavlažovacích baronů“.

 

Atraktivní kniha nyní v prodeji se superslevou.

Krátké video s ukázkami ZDE

Anotace pod textem_2-1

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,94 out of 5)
Loading...