Organizovaný zločin vrhá dlouhý stín a je hnací silou násilí a nelegální ekonomiky. Náš výzkum však odhalil i některé subtilnější rozměry jeho vlivu. Zjistili jsme, že organizovaný zločin může podkopávat občanskou poctivost obyčejných lidí, kteří dodržují zákony, uvedli ve svém příspěvku pro The Conversation Giovanni A. Travaglino, Alberto Mirisola a Pascal Burgmer.

Občanská poctivost znamená dodržování sdílených morálních norem, které označují jednání, jako jsou daňové úniky, úplatkářství nebo podvody se sociálními dávkami, za nepřijatelné. Občanská poctivost je základem silné a prosperující demokracie. Vytváří společnost, v níž lidé nedodržují pravidla ze strachu z postihu, ale na základě svého morálního přesvědčení. To pak snižuje potřebu intenzivního dohledu a nákladných trestních opatření.

Občanská poctivost je obvykle založena na důvěře ve veřejné orgány, jako je vláda a policie. Tato důvěra představuje podíl občanů na tiché společenské smlouvě, podle níž plní své občanské povinnosti výměnou za kompetentnost, spravedlnost a spolehlivost své vlády.

Souvislost mezi politickou důvěrou a občanskou poctivostí se však v jednotlivých zemích značně liší. Chtěli jsme zjistit, zda je přítomnost organizovaného zločinu faktorem této variability.

83 zemí

Abychom to ověřili, použili jsme index globální organizované kriminality, který hodnotí vliv zločineckých skupin v různých zemích a regionech na stupnici od 1 do 10. Zahrnuli jsme skupiny mafiánského typu s jasnou strukturou a rozpoznatelným názvem, jako je Cosa Nostra v Itálii nebo Jakuza v Japonsku, a volnější zločinecká sdružení bez jasné struktury nebo názvu.

Zabývali jsme se také ve státu zakotvenými skupinami – organizovaným zločinem, který působí infiltrací do státního aparátu – a zahraničními zločineckými skupinami působícími mimo svou domovskou zemi, jako je italská mafie působící v USA.

Tento index jsme spojili s údaji z průzkumu více než 128 000 lidí v 83 zemích ze dvou rozsáhlých výzkumných studií zkoumajících názory, přesvědčení a hodnoty. Z těchto studií jsme získali dva ukazatele individuálních rozdílů: politickou důvěru a občanskou poctivost.

Měření politické důvěry bylo založeno na tom, jakou důvěru mají lidé v klíčové právní a politické instituce – policii, státní správu, vládu, politické strany a soudnictví.

Index občanské poctivosti byl založen na tom, nakolik jsou podle respondentů ospravedlnitelné čtyři nezákonné činy – přijetí úplatku, daňový podvod, vyhýbání se placení jízdného ve veřejné dopravě a podvod s dávkami.

Údaje pro tato dvě opatření byly k dispozici z osmi afrických zemí, 13 zemí v Americe, 26 asijských zemí, 34 evropských zemí a dvou zemí v Oceánii.

Korupce podkopává občanskou poctivost

Zjistili jsme, že občané mají menší sklon k občanské poctivosti v zemích, kde jsou více rozšířeny organizované zločinecké skupiny. V těchto místech je korupce častěji ospravedlňována.

Očekávali jsme také, že lidé, kteří uvádějí vyšší politickou důvěru, budou občansky upřímnější. Pokud věříte v integritu a spolehlivost vlády, policie a soudů, je pravděpodobnější, že budete dodržovat jimi stanovená pravidla.

Politická důvěra je odrazem legitimity institucí, protože pokud lidé považují instituce za legitimní, je pravděpodobnější, že normy a hodnoty, které prosazují, přijmou za své.

Lidé mají tendenci řídit se pokyny legitimních institucí z přesvědčení, že tyto pokyny představují správný, morální způsob jednání. Proto by míra důvěry lidí v instituce měla souviset s jejich občanskou poctivostí.

Tak tomu bylo i v zemích, které měly méně problémů s organizovaným zločinem, jako je Dánsko, Finsko a Singapur. V zemích s vyšším výskytem organizovaného zločinu byl však obraz zcela odlišný, což odhaluje zajímavou dynamiku.

V zemích, jako je Itálie, Mexiko a Rusko, byla souvislost mezi občanskou poctivostí a politickou důvěrou slabší nebo dokonce neexistovala vůbec. Znalost toho, jak velkou důvěru má člověk v instituce, tedy vypovídá jen málo nebo vůbec nic o tom, co si myslí o občanské poctivosti.

Interpretujeme to jako známku toho, že v zemích silněji ovlivněných organizovaným zločinem ztrácejí instituce svou roli morálních referencí. Úsudky lidí o ospravedlnitelnosti nezákonného jednání nejsou předvídány tím, jak moc důvěřují politickým a právním institucím.

Když se například naše chápání přiměřenosti daňových úniků oddělí od naší důvěry v instituce, ukazuje to, že naše normy nejsou v souladu s normami institucí. Zatím nevíme, čím se v těchto situacích řídí úsudek lidí, ale je pravděpodobné, že hlavní roli hraje vnímaná pravděpodobnost dopadení nebo osobní hodnoty.

Kriminalita jako demokratický problém

Organizované zločinecké skupiny se mohou podílet na změně společenských norem tím, že podkopávají morální autoritu veřejných orgánů. Může následovat zákeřná eroze společenské smlouvy a posun norem směrem od zásad občanské poctivosti.

Nekontrolovaný nárůst organizovaného zločinu nevede jen k většímu počtu nezákonných činností a snížení veřejné bezpečnosti, ale ohrožuje i samotnou strukturu našich demokracií. Může vést k širší akceptaci nezákonného chování tím, že nenápadně omezuje nebo dokonce sabotuje schopnost politických a právních orgánů podporovat kulturu zákonnosti a spolupráce.