Pře
6.5.2023
Kategorie: Ze světa165 přečtení

Karel se dočkal

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

Zatímco britská monarchie žije korunovací prince Charlese na krále Karla III., ne každý je z této události nadšený. Vzdálený příbuzný našich Přemyslovců a Lucemburků totiž představuje nejen vzpomínky na kolonizaci více světadílů, ale také patří k pravidelným účastníkům Světového ekonomického fóra v Davosu a k nejagresivnějším propagátorům Green Dealu. Přestože se zdá, že britská královská rodina nemá už takový vliv na světové dění, opak je pravdou. Majetková elita, ke které Windsorové patří a zároveň nitky moci, kterými je protkán svět, často směřují právě do jejich paláců.

Anglická kolonizační strategie přinesla britské monarchii nesmírné bohatství, světovou vážnost, respekt a samostatnost. Angličtina je světově nejpoužívanějším jazykem. Přestože má Velká Británie řadu vnitřních problémů, přičemž snaha Skotů a Irů o nezávislost a osamostatnění se trvá plno století, navenek je Británie hrdou monarchií, v níž vládne král. Jeho pravomoci jsou značně omezené parlamentem, ale v očích Britů je většinou král hlavou státu. Pravdou zůstává, že jeho oblíbenost klesá s tím, jak vysoké náklady musí daňoví poplatníci na jeho panování nést. Navíc Charles nedosahuje v oblíbenosti své matky Alžběty, jejíž rekordní doba vlády vstoupila do dějin. 70 let a 214 dní vlády ji tak posunulo na 2.místo mezi dlouholeté panovníky některé ze zemí za Ludvíka XIV.(ten se udržel na trůnu 72 let). Nicméně dlouhověkost je v anglické královské této rodině v posledních generacích jaksi běžná, a přestože Karel III. není žádný mladík, může být na trůnu i 20 let. Jeho následník princ William si tedy musí počkat. Škraloupem je u Charlese rozvod s oblíbenou matkou jeho dětí Dianou, jejíž pozdější tragická smrt je dosud opředena tajemstvími. Těmi ostatně královská rodina nešetří, snaží si však zachovat navenek jistou spořádanost a odpadlíky nemá ráda, přestože jich je za posledních sto let více. Posledním je druhý princ a syn Karla III. Harry.

Na korunovaci krále se sjíždí mnoho světových celebrit a půjde o velkou přehlídku luxusu, marnotratnosti a mocných tohoto světa. Do Anglie zamířil i náš pro svět bezvýznamný prezident Petr Pavel. Jeden z největších válečných štváčů po návštěvě Ukrajiny nasednul do letadla a vydal se přes Lamanšský průliv. Běžnou linkou, což bylo ihned použito jako reklama na jeho šetrnost. Ve skutečnosti by český vládní speciál v Londýně pouze zvětšil očekávaný letecký chaos a musel by se prázdný vrátit do Kbel a po pár hodinách zase pro naší hradní dvojici letět. Místa na parkování mezi elitami světa je totiž málo. Takto teoreticky může Pavel dorazit na korunovaci taxíkem, byť s lepším servisem. Daleko vřelejšího uvítání se mu dostalo jistě u Zelenského, zvláště když přivezl osobní dárek v podobě luxusně zpracované pistole. Třeba ji jako symbol k ukončení své kariéry Zelenskyj použije. No nebyl by to paradox? Jisté je, že Pavel pokračuje ve vládním podporování militantních nálad namířených proti Rusku. V zádech má mediální podporu, nenávistí k Moskvě se většina našich proliberálních stanic a plátků nijak netají a objektivitu nahradila agresivita a manipulace s informacemi. Ze Seznamu se stala proukrajinská hlásná trouba stejně jako to vnímáme u tv stanic a kdysi zajímavých tiskovin.

Co spojuje Petra Pavla a Charlese? Velká Británie patří k největším kritikům moskevského režimu, dodavatelům zbraní kyjevské partičce a vyobcováním řady ruských boháčů v čele s bývalým majitelem londýnského fotbalového týmu Chelsea Abramovičem ukázala monarchie cestu k velkým majetkům dalším státům. Právě u tohoto oligarchy jsme byli svědky obrovské krádeže, které se stala součástí ,,trestu“ směřujícímu vůči schopným Rusům. Nulová vděčnost za obrovské investice vložené na britském území byla nahrazena hamižností a pocitem beztrestnosti. Ostatně i česká vláda už vymýšlí plán, jak sesbírat ruský majetek u nás. Navíc příslušnost Karla III. k WEF je v podstatě vzorem pro Petra Pavla vzešlého z Aspen Institutu. Jistá ideologická blízkost obou institucí je zjevná, takže jde vlastně o kolegy, byť Petr Pavel ve svém významu pro svět výrazně o několik desítek parníků zaostává. Ani na korunovaci nebude mít nijak významné místo a je spíše s podivem, že tam vůbec bude.

No a my prostí smrtelníci si mezitím připomeneme, jak skončili jiní podstatní vládci toužící po moci. Mussolini a Hitler, například. Oslavy porážky nacismu jsou v plném proudu a je správná doba si ji připomenout. Zvláště, když jde opět o aktuální problém, který řeší Rusové na Ukrajině. Denacifikace části této země pokračuje a i přes matoucí zprávy z našich médií se daří. Přestože jsou pražské ulice plné nacionalisticky smýšlejících ukrajinských hrdinů hlásících se často k odkazu Bandery, jejich statečnost se projevuje především na pražských diskotékách a končí u hranic s jejich vlastí. Útěk před mobilizací a obava z nasazení na frontu jsou jasnou ukázkou vztahu k vlastní zemi. Je snadnější tvářit se drsně a protirusky u nás než obhajovat svou nacistickou příslušnost v boji s těmi, kteří nacismus už jednou porazili. Je jednodušší agresivně vystupovat vůči české mládeži než proti ruským mladíkům ve zbrani. Oslavy porážky nacistů jsou tak důležitou připomínkou toho, čemu se chceme v budoucnosti vyhnout. Ne Ukrajinci, ale Rusové bojují za naši budoucnost.

Jindřich Kulhavý

Redakce

Sdílejte článek:
165 přečtení
(39 votes, average: 4,69 out of 5)
60 komentářů

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.