Pod minulým článkem mi na Neviditelném psu jeden z čtenářů zanechal komentář, znějící následovně:
“Pane Kechlibare, mám dotaz, jak byste si představoval sjednocení Německa, aby to nebyl “zpackaný projekt”. Do východních zemí Německo nalilo (a stále nalévá) spousty peněz, a to, že jejich efekt není tak výrazný, jen dokládá, do jakého marasmu se ty země dostaly pod (fakticky) vládou CCCP. Těch 35 let zbídačování se bude napravovat nejmíň dvakrát tak dlouho (a je dost možné, že kvůli eurosocíku bude naopak bývalá BRD klesat na úroveň bývalé DDR).”
Toto je dobrý dotaz, protože člověk komentující již vzniklou situaci bude vždycky propadat komplexu generála po bitvě a snadno rozdávat odsudky. Nicméně si myslím, že přechod od komunismu se v NDR opravdu mimořádně nepovedl.
NDR byla v roce 1989 na poměry socialistického bloku v relativnědobré hospodářské kondici. Srovnám-li s tehdejším Polskem, kde opravdu obchody zívaly prázdnotou, bankovky byly potištěné nulami a smetanu pro děti jste sháněli na černém trhu, nebo s Pobaltím, zdevastovaným stalinskými deportacemi, popravami a dovozem ruské populace kvůli rozředění původních národů, tak dokonce v hodně dobré kondici. Nicméně ti Pobalťané a Poláci byli od té doby schopni udělat obrovský skok dopředu a dneska už byste tam nepoznali, že tam kdysi vládl Sajuz, buď nepřímo nebo dokonce přímo. Kdežto většina ex-NDR je zaseknuta v jakési tiché duševní stagnaci, a to přesto, že do ní skutečně napadala hromada peněz.
Peníze zkrátka nejsou všechno. Kdyby peníze byly všechno, tak Saúdská Arábie a Kuvajt by byly dynamickými centry pokroku, vědy, techniky a umění. Nejsou; peníze jsou zkrátka jenom prostředky, a hodně záleží na charakteru příjemce.
Myslím si, že to, co učinilo problém NDR unikátně neřešitelným, byl exodus živého talentu.
Ekonomové nemají takové měkké pojmy jako “talent” moc rádi. Narazil jsem kdysi i na názor, že “talent je něco jako láska, existuje to, ale jak to mám proboha kvantifikovat?” A vskutku, nejde úplně snadno určit, že Franta je o 22,7 % lepší živnostník než Karel. Nicméně lidský talent nepochybně existuje a jeho absence je velký problém. Peníze samy o sobě nedokáží vyvíjet žádnou aktivitu. Můžete za ně postavit dálnici a opravit historický dům na náměstí, ale pokud ta dálnice pak bude prázdná a nenajde se nikdo, kdo by v tom domě otevřel restauraci nebo kavárnu, tak jste zřídili jenom hezké muzeum. HDP na hlavu se tím utrácením určitě zvýšilo, ale pořád je to muzeum.
Po roce 1990 kolabovaly různé státní podniky všude možně, ve Zwickau právě tak jako v Ostravě nebo Sosnowci, byla to svého druhu také Stunde Null. Obyvatelé východního Německa ale měli jednu individuální výhodu, kterou Češi, Poláci, Litevci atd. neměli: hned vedle nich se nacházela jedna z nejsilnějších ekonomik tehdejšího světa, západní Německo, a přitom bariéra k tomu, přestěhovat se tam a najít si dobrou práci za slušné peníze, byla velmi nízká. Jazyk ten samý, žádné problémy s uznáváním vysokoškolské kvalifikace, právně to byli občané té samé znovusjednocené SRN, takže jejich zaměstnávání na všech možných pozicích nic nebránilo. Ostatní národy bývalého východního bloku na tom byly podstatně hůř. Jazykové vybavení nic moc, uznávání diplomů složité a západní státy vesměs kladly pohybu pracovní síly z Východu různé byrokratické bariéry.
(Vůbec jednou z charakteristik západoevropské migrační politiky až dodnes je to, že klade daleko větší papírový odpor vůči přistěhování lidí, kteří se chtějí dostat do Evropy legální cestou a pracovat, než vůči těm, kteří dorazí na člunu, řeknou “azyl” a stanou se klienty sociálního systému až navěky, inšalláh.)
Tím pádem měl pohyb lidí z NDR ven úplně jiný charakter než v případě Polska, ČSFR a dalších “východních” států. Z těch se převážně jezdilo na Západ za sezónní, často manuální prací, kterou už západní občané dělat nechtěli. Tahle “lopatová turistika” neodčerpávala příslušným státům ty nejtalentovanější lidi, anebo jen dočasně; studenti si vyjeli v létě natrhat jahody někam do Skotska, ale pak se vrátili studovat zpátky do Varšavy a Vilniusu. Případně tam někdo strávil dva-tři roky, vydělal si “na barák” a vrátil se zpět.
Naproti tomu exodus z porevoluční NDR byl profesionálnějšího a trvalejšího rázu. A že to byl pořádný exodus; takové Lipsko mělo 31.12.1989 celkem 531 000 obyvatel, kdežto o devět let později, na spodku celého devadesátkového propadu, pouze 437 000 obyvatel. Zrovna Lipsko se dokázalo později zase vzpamatovat, ale třeba Žitava nikoliv – dnes má jen cca polovinu lidí co v 80. letech, a procházkou po městě musíte konstatovat, že jsou to hlavně důchodci. To město je prostě na nejlepší cestě vymřít, a není samo.
NDR přišla po roce 1990 o kreativní, vzdělané a podnikavé lidi v takové míře, že se to asi nedá nahradit. Při tamní demografii už vůbec ne. Jedna z věcí, kterou vám formální HDP na hlavu nedokáže zachytit, je “podnikavý duch” populace, ale velmi dobře jej vidíte, pokud cestujete “s baťůžkem na zádech” a střídavě překračujete hranici do Polska a zpátky do Německa. Poláci jsou jaksi aktivnější. Hospody, krámky, prodej vajíček nebo medu přímo v chalupách, všude se něco staví. V bývalé NDR chcípl pes, i tu otevřenou hospodu nebo obchod s potravinami je leckdy těžké najít.
Dalo se s tím před třiceti lety něco dělat? Teoreticky ano. Udělat hned při znovusjednocení z bývalé NDR něco jako speciální ekonomickou zónu, kde by zkrátka byly poloviční daně a poloviční byrokratická zátěž. To by možná dokázalo překonat ty strukturální nevýhody, které tehdy těsně postsocialistický stát měl.
Jenomže politicky by to asi bylo neprůchodné. Kohlova CDU byla strana jednající ve shodě se zájmy průmyslových koncernů, a ty neměly žádný důvod si nějakými pobídkami pěstovat budoucí konkurenci. Naopak pro ně byla zajímavá ta uvolněná pracovní síla, která se stěhovala k nim, a která byla proti gastarbeiterům z ciziny dobře kulturně integrovaná, vzdělaná a téměř bezproblémová.
Výsledkem tohoto exodu je permanentní periferie. Někdy je to až k pláči. Navštívíte-li takové Peenemünde, najdete tam zajímavé, ale polozapomenuté a poloprázdné technické muzeum, kde se prohání hlavně mořský vítr. Přitom to není kdovíjak daleko od Berlína a s trochou snahy by se z Peenemünde mohl stát magnet na geeky z celého světa.
Tady létaly první moderní rakety, tady máte na jednom místě všechno: velkou válku, brutalitu nacistického státu, vynalézavost tehdejších inženýrů, amorální závod mezi západními spojenci a Sověty o to, kdo se dostane k německé raketové technologii jako první, a konečně samotného Wernhera von Brauna, faustovskou postavu, která uzavřela v průběhu života smlouvy s různými ďábly a ďáblíky, aby si mohla nadále dělat svoje. Dokonce i bývalá sovětská ponorka je tu zakotvena a můžete se podívat dovnitř.
V podstatě by tu mělo být permanentně narváno. Leč je to bývalá NDR a chcípl tam pes.
(19 votes, average: 4,79 out of 5)
Loading...
Jo, ukrást kupříkladu ostravákům 44 000 bytu k tomu bylo zapotřebí mít toho správného, podnikatelského ducha.
Co řešíš? Buď podnikal nebo kradl.
Víš co před časem řekl pán velkomožný?
“Všichni kradnů”.
No vidíš a skoro půlka voličů ho chtěla mít na Hradě.
Dobře, že se jim to těm blbcům, nepovedlo.
To by bylo u nás i po světě, po Zemanovi, zase ostudy
““Pane Kechlibare, mám dotaz, jak byste si představoval sjednocení Německa, aby to nebyl “zpackaný projekt”.
A co vlastně Kechlibar odpověděl? Navrhl jedno řešení (nějakou speciální zónu), o kterém uznal, že je neuskutečnitelné. Musíme mít odborníky na to, aby nám vysvěltli, že nic nejde. A že kdo chce řešení, je vlastně blbec. A těmnle odborníkům tisknou články. Kechlibar by měl jít do vedení ODS a udělal by kariéru. Je to prostě jeden z těch, kdo žvaní, jsou proti všemu, nic nevymyslí, ale berou za to prachy.
Proč dotace nefungovali? Prostě proto, že peníze musíte investovat. A stím se nikdo nenamáhal. Prostě tam nacpali peníze a nechali lidi, by je využiliš špatně. Ono je ani dobře využít nešlo, protože západ jako vždy vše co mělo cenu koupil za babku a odvezl to. Pak se samozřejmě stěhovali i všichni lidé, kteří se dostali ke znalostem. Aby měli dotace smysl, musí se efektivně investovat. Udělat něco špatně, a pak říct, že protože to právě selhlo, tak to nemůže fugnovat, to dokáže i Kechlibar.
A jen tak mimochodem, jak je na tom západní Německo? Nahrazuje svoje obyvatele imigranty (a zdaleka nejen těmi z výdhocního německa), a ekonomický růst se v posledních několika desetiletích týká jen několik nejbohatších. Ostatním se životní úroveň zhoršuje. Růst za socialismu byl sice pomalejší, ale mohl být stabilnější – kdyby se lidé nenechahli zlákat kapitalismem a místo toho opravili chyby socialismu (měl jich skutečně mnoho, ale na rozdíl od chyb kapitalismu byly opravitelné). Leč lidi jako je Kechlibar zajímají hlavně prachy tady a teď. A i ta chatrná prosperita západního německa je vykoupena tím, že na ně dělá nejen výhodní německo, ale i ČR a další státy. Západní německo se chová jako parazit, který na to o co připravil ostatní, láká talentované lidi právě z těch zemí, které v podstatě okrádá. Právě to je hlavní probém. A tohoto problému se v kapitalismu nezbavíte. To ale také vede k tomu, že se příležitosti v kapitalismu akumulují jen na nějakých místech, kde je předražené bydlení daleko více než jidne, a jinde zase “chcípl pes”.
…a potom…nebylo v zájmu podnikatelů západní části německa, aby jim za dotační peníze vznikla ve východní části konkurence..atd.
Do NDR jsem často jezdíval, zejména v letech 1986 a 1988 na dovolenou k moři. V roce 1992 jsem bývalou NDR navštívil a šokoval mne stav jejich výrobních podniků téměř ze všech různých odvětví – od potravinářství po průmysl. V rámci diskuse s místními vyplynul zajímavý fenomén sjednocení. Podniky “získaly” správce z BRD a ten většinou ve stejném oboru podnikal ve své otčině. Pár měsíců situaci zkoumal, pak výrobní zařízení, které se hodilo odvezl do svých podniků a výrobu v NDR ukončil. Zejména však v tomto období věnoval velkou péči informacím o dodavatelích a odběratelích, které jej zajímaly jako první. V roce 1992 ve všech městech, která jsem služebně navštívil zůstaly jen prázdné haly a bývalí zaměstnanci na “slušných” podporách v nezaměstnanosti. Stejný obrázek jako u nás po privatizaci, jen ti “správci” nebyli tak viditelní.
A dnes probíhá podobná destrukce průmyslu a podnikání v německu celém.Celé německo jakoby bylo nějak východní, Ossis,
Přesné a pravdivé na rozdíl teorií, které vymýšlí autor článku.
Prostě Kechlibar, všude byl, všechno zná, od všeho má klíče… Ještě mi tam chybí zmínka o ultra pravé AfD.
No autor hlavně zapomněl napsat-nejspíše proto,protože se mu to do pojetí toho hodného kapitalizmu moc nehodí,že první krok po sjednocení,který BDR vůči DDR udělal,že tam zlikvidoval prakticky všechno,veškerý průmysl,veškeré hospodářství-a to že do nich nalil mraky peněz coby podpory v nezaměstnanosti nebo na sociální dávky,to už moc velká výhra není…
Dederák chtěl západoněmeckou marku a jako bonus od západu dostal ještě zplundrovanou zem,bídu a miliony nekompatibilních barevných dárečků-tomu se říká eurojackpot👍👍👍
Myslím,že hodně z těch dederónú se slzou v oku vzpomíná na doby DDR a z nostalgie to určitě nebude-ale měli svoje jistý,měli co žrat a nikdo je na ulicích nevraždil ani neznásilňoval.Takovej živoz už si dnes neumí snad ani představit🙂
Zfašizované Pobaltí, tak to je trefa. Svého nemají nic, pokud makají, tak pro cizáky, i tu atomovku jim zavřeli, kdo mohl, ten zdrhnul, a už se nevrátí.
Německo se nemělo hlavně nikdy znovusjednotit.Sjednocené Německo je ahistorický barbarismus.Existovalo sjednocené prvně 75 let a rozpoutalo dvě světové války.Teď je to znovu zhruba 30 let a už zase ženou Evropu do kolapsu.Německo vlastně sjednotil Bismarck krví a mečem a vedl vlastně celou doby vnitřní občanskou válku(Kulturkampf).Evropa na tom byla vždycky líp,bez sjednoceného Německa.Ale simsónům tu bídu přeju.Za to,co předváděli u nás na Mácháči,když se z marky za tři stala přes noc marka za dvacet.