Jak útočí imunitní systém na viry a jak je může porazit?

Mnoho lidí si myslí, že viry jsou podobně jako bakterie živé mikroorganismy. To je však omyl. Platí, že živé organismy mají metabolismus a samostatně rozmnožují. Viry tyto schopnosti nemají.

Viry mají velmi jednoduchou konstrukci a sestávají pouze z DNA nebo RNA, přičemž tyto jsou umístěny v ochranném obalu z proteinů. Aby se mohly rozmnožovat, tak každý virus si musí najít živou buňku a když do ní vnikne, tak ji přeprogramuje tím způsobem, že ji přinutí provádět jeho rozkazy:

Buňka tak potom kopíruje informace vetřelce, podle kterých složí nový virus a uvolní ho. Ten pak infikuje další buňku.

To však nezůstane dlouho utajené. Zdravý a optimálně pracující imunitní systém již po krátkém čase začne s imunní reakcí, to znamená, že začne s širokofrontálním útokem na nepřítele.

Čím kvalitnější je imunitní systém, tím rychleji následuje jeho imunní odpověď. Z krve a z lymfy začne proudit množství granulocytů, lymfocytů a dalších „bojovníků“ imunitního systému a začnou eliminovat útočící viry. Přitom je podporují nesčetné plazma-proteiny. Tato první reakce imunitního systému nejednou stačí na to, aby četné druhy virů a patogenních bakterií bylo zničeno. Boj je zpravidla ukončen rychle a efektivně.

Pacientovi se tento boj manifestuje pocitem nachlazení a horečky.

Imunitní systém pracuje u každého trochu jinak. Jeho reakce a jeho schopnosti jsou závislé mj. od toho, co jsme v životě zažili a jak jsme žili a s jakými viry jsme přišli do kontaktu.

Pamatuje si antigeny, které na obranu proti nim vytvořil a pokud nás znovu napadnou, tak je na boj s nimi dobře připraven. Ale i paměť imunitního systému nepracuje u každého s toutéž efektivitou. Kdo například holdoval alkoholu a nikotinu, ten ji negativně ovlivnil. Mimochodem, to samé platí i pro naši paměť, která sídlí v mozku.

V případě víru Covid-19 zatím nevíme, zda imunitní systém bude schopen vytvořit proti němu trvalou imunitu.

Zatím můžeme vycházet z toho, že je pravděpodobné, že určitou imunitu vytvoří.

První epidemiologické experimenty, které byly provedeny s rhesus opicemi, které jsou blízké příbuzné s člověkem (jejich genetický kód se jen nepatrně liší od našeho genetického kódu) a byly infikovány Covidem-19, tak u všech se projevily charakteristické symptomy této infekce.

Jejich imunitní systém však poměrně rychle vytvořil virus neutralizující antigeny a po několika dnech se z infekce koronaviru zotavili.

Když pak byly Covidem-19 opět infikované, tak se u nich už více žádné symptomy nedostavily. Specifické, protikoronální antigeny, které jejich imunitní systém vytvořil, je udělali imunní proti tomuto viru.

Zatím ale neumíme říci, zda jde jen o imunitu dočasnou nebo trvalou. Abychom se to dozvěděli, tak na to jsou potřeba další experimenty realizované v průběhu delšího času.