17.11.2015
Kategorie: Historie, Politika

Jak si soudruzi s národem a celou sametovkou vytřeli …

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ (ARCHIV) 17|11|2015

Omlouvám se za dvojsmyslný disfemismus v titulku, ale nemohu jinak. Nenalézám výstižnější slova, která by lépe charakterizovala vývoj naší společnosti od “Sametové revoluce” roku 1989 po sociálkonzumní současnost. Pravda a láska nám totiž dala pěkně za vyučenou. Ano. Nejsme jako oni!

  [ad#hornisiroka]

  • Vzpomínáte si ještě na to obrovské nadšení a vzájemnou podporu tisíců klíčových zvoníků?
  • Vzpomínáte si, jak jsme vytvářeli uličky pro sanitky, které odvážely umdlévající demonstranty?
  • Vzpomínáte si s jakou hrdostí jsme zpívali národní hymnu?
  • Vzpomínáte si, proč se nosila trikolóra na srdci?

Musíte si tedy také vzpomenout, kdo stál na tribuně, kdo plamenně řečnil, kdo vytvářel obraz celé této mocenské frašky a kdo jej rudě zarámoval. Nejsem a nechci být arbitrem svědomí někdejších “revolučních” vůdců. Mám však o něm velké pochybnosti. Mám velké pochybnosti o čistých a nezištných úmyslech těchto pánů i dam, neboť další vývoj naši společnosti ukázal, že celé toto divadlo s názvem “Svržení komunismu” byla jen šmíra třetí kategorie v režii II. správy StB.

Prague_November89_-_Wenceslas_Monument

Celé to začalo mrtvým studentem, kterého pro média “objevil” zarytý trockista Petr Uhl. V kontextu dalších událostí to vypadá, že to musel mít snad jako socialistický závazek, neboť náčelníci už byli celí natěšení splnit příkaz z Moskvy o všeobecné demo´g´ratizaci a glasnosti, dle závěrečných protokolů Maltské konference. Co kdyby si to Amíci s těmi pytly dolarů nakonec rozmysleli ? Museli by hrdí sovětští továrišči nakonec žrát kůru ze stromů, jako jejich ideoví souputníci v KLDR, aby udrželi krok v závodech o nejlepší flinty?

Díky Uhlovi lid “pochopil”, že je čas zvednout zadnice od rozkoukaného Muže na radnici a vyjít do ulic. Nezasvěcení bolševičtí potentáti začali propadat panice. Při zpravodajských záběrech rumunské televize, kde se to soudruhům malinko vymklo z ruky a lidem nenáviděný komunistický diktátor i jeho manželka nakonec skončili s kulkou v hlavě, možná i některým zatrnulo. Jenže u nás to bylo jiné kafe.

Všem lidem bylo hned od začátku “sametovky” vtloukáno do hlavy, že nejsme jako oni. Místa u řečnických pultíků revolučních tribun tedy patřila i zasloužilým kádrům KSČ či dokonce mlátičkám z pohotovostního pluku VB, který, dle tehdejších informací, měl mít na svědomí právě ubitého Martina Šmída. Test naivity národa náčelníkům StB vyšel. Z miliónového davu na Letné byl sice slyšet sem tam pískot, ale v žádném případě se neschylovalo k lynči a nikdo nevázal smyčky na okolních stromech.

Soudruhům se tedy začal postupně vracet k normálu tlak, teplota i rosný bod. Komunistický parlament ještě jednohlasně a demostračně zvolil za presidenta státu “nepřítele socialistického zřízení” Václava Havla a rozpustil se. Skládky odpadů byly sice najednou plné rudých knížek s hvězdou, srpem a kladivem, avšak měnily se jen role herců, obsazení zůstávalo.

Celá garntiura “Pravdy a lásky” musela býti tou dobou totálně opilá mocí, zaplacená, nebo nekonečně hloupá, slepá a hluchá. Blekotáním o tlusté čáře za minulostí umožnila všem rudým baronům křišťálově čistou transformaci v dravé kapitalisty, demokratické politiky či zasloužilé rentiéry.

Jak jinak si vysvětlit soudružské vytunelování většiny bank na rozjezdy bolševických akciovek, jejichž krach ještě potom dokázali lidu předhodit jako důsledek Klausovy ekonomické reformy? Kolik bylo případů potrestaných úvěrových podvodníků, kteří dokázali přes různé kamarádíčky převést na svoje konta desítky miliónů? Kdo kdy zkontroloval účetní knihy ROH, SSM nebo KSČ? Kam se poděly miliardové majetky těchto organizací, které měly být vráceny okradeným? Jak vzkvétaly firmy RSDr. Mohority, ing. Ulčáka či dokonce hlavního lidového milicionáře Miroslava Štěpána a jim podobných?

Ostatní soudruzi, na které se nedostalo při dělení moci ekonomické a tudíž nemohli napumpovat svůj rozpočet volně loženým majetkem všeho lidu, musí stále předstírat starost o sociální blaho prostého občana v různých politických funkcích a “demokratických” stranách. Ti nejkovanější se konsolidovali v nově přenálepkované komunistické partaji a spokojeně vyčkávají než je někdo opět uvede do Strakovy akademie hlavním vchodem. Staré nomenklaturní kádry i novodobí spasitelé s rudou svatozáří si mohou mnout ruce. Jejich reinstalaci na nejvyšší státní posty národ většinově jenom poslušně zatleskal. Hroší kůže se vyplatila.

[ad#velkadolni]

Otázkou je, byť už jen řečnickou, zda stále využívají služeb svých kolegů z bývalé StB. Většina zasloužilých vyšetřovatelů a bachařů dostala za svoji “namáhavou práci” při zbídačování a terorizování odpůrců komunistického režimu královské zlaté padáky a odešla do zaslouženého odpočinku s doživotní rentou hrubě převyšující důchody nebohých muklů, kteří jim byli vydáni napospas. Pár greenhornů se sice objevilo na obvodních služebnách policie ve špatně padnoucích uniformách, ale dnes už také v klidu pobírají výslužné. Není asi spokojenějších lidí.

Kam jsme tedy dospěli několik let po “pádu komunismu”? Soudruh soudruhu je stále soudruhem. Jeden rozmnožuje lehce nabytý majetek, druhý mu kryje záda z parlamentu a třetí si užívá tučného šeku od daňových poplatníků. Vytřeli si s národem a jeho nadějemi po marx-leninsku. Užitečné idioty nacházejí stále.

Psáno 17.11.2008. Bohužel stále nic nového.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 4,88 out of 5)
Loading...