Jak se skáče z vlaku?

Krátký pirátský úvodník: 

Můj milý Bože dej, ať dneska vyhraje ta komunistická pirátka Michalidu.  Ať se potvrdí její převaha, když měla dvakrát víc nominací než Bartoš. Já totiž potřebuju mít o čem psát. Tohle by byl jeden sólokapr za druhým. Fiala spolupracuje s komouši, kteří se tím ani netají. Fiala říká, že není komouš jako komouš. Komunistobijci Benjamin Roll a Mikuláš Minář vysvětlují, jaký je rozdíl mezi Andrejem Babišem a marxisty v pirátské straně. Leoš zjišťuje, že STBák Babiš byl ještě čajíček v porovnání s novou kovanou pirátskou soudružkou. Ferjenčík s Gregorovou mohou prcat už jen mimo stranické sídlo… 

A kdyby to náhodou nevyšlo, tak ať se ukáže, že si pravdoláskařský pirát Bartoš musel ohnout pravidla, že musel ojebat vlastní stanovy, že zůstal předsedou jen za cenu popření úplně všeho, co les Pirates doteď tvrdili. 

Ne, fakt v tom není nic osobního. Já jen potřebuju materiál. Chci něco veselejšího než furt jen věštit průsery. Chci se u psaní  taky pobavit, chci si přečíst komentáře ostatních a popadat se u toho za břicho. Potřebuju se občas odreagovat. Píšu zadarmo ve svém volném čase. Nikdy jsem od Tebe nic politického nechtěl.

Takže prosím, prosím, prosím…  

***

A teď už dnešní apokalyptický článek: 

Už několikrát jsem se ve svých letošních článcích dotkl toho, co považuju za základní otázku letošního roku. Dneska bych tuto myšlenku rád  rozvedl. Ale ještě než začnu, dovolte mi pochválit sebe sama. Měl jsem totiž velmi plodné úterý. To jsem chytil slinu a kromě Kazachstánu jsem v ten den napsal všechny články tohoto týdne až dodnes.  A protože šlo o články apokalyptické, popisující chmurnou budoucnost, mají vysokou čtenost. Ani dnes tomu nebude jinak. 

Základní otázka letošního roku podle mě zní, zda je ještě možné zůstat stranou toho, co se na nás v Bruseli chystá. Zda je ještě nějak možné tomu uniknout, zda je možné to odvrátit, zda je možné se na tom nepodílet. A nebo jestli nás to prostě vezme sebou ať se nám to líbí nebo nelíbí. Jestli dojdeme spolu s bratry Němci až k hořkému konci. Toto bude můj hlavní motiv a hlavní námět pro moje články v letošním roce. A váš námět by to měl být také. Obzvlášť tehdy, pokud vidíte nějakou šanci na únik. 

Když jsme vstupovali do EU, tak já v referendu hlasoval proti. Nechtěl jsem, abychom do Unie vstupovali, ale můj tehdejší názor se opíral v podstatě jen o tom, že my se Unii otevírali zcela a oni nám ne. Oni si pěkně udělali přechodné období, kdy tam naši lidi nemohli volně za prací. Tehdy jsem si říkal, že to nebude jediná kulišárna. Ještě jsem si uměl tak nějak představit, že budeme muset přejmenovat potraviny. Kdeže by mě napadlo, že nám to zavře cukrovary, umožní to těm skvělým kapitalistickým západním firmám k nám za dumpingové ceny navážet potravinářské odpadky, zruší nám to živočišnou výrobu a teď nakonec nám to v podstatě zničí energetiku. 

Za to jsme dostali cestování bez pasu, přišly k nám nějaké firmy s vyšší přidanou hodnotou, ale v konečném důsledku děláme jen ty montáže, takže jsme si moc nepomohli. Přišly k nám nějaké peníze ze strukturálních fondů, realizovaly se programy jako třeba Phare, naši studenti měli volnou cestu na různé Erasmy a podobně. 

Ovšem, salámovou metodou jsme se dopracovali k tomu, že o nás rozhodují jinde. Naše zákonodárství v podstatě bez řečí přebírá to unijní, naše soudní moc už dávno myslí zcela evropsky bez jakékoliv výhrady a kapitál je z velké části v cizích rukách. Nemáme vlastní banky, vlastní prodejní řetězce, nepatří nám voda a strategické hmotné rezervy skladují soukromníci. Nemáme armádu co by stála za řeč, nemáme domobranu, nemáme ani pořádné zbrojní podniky. A úplně všechny české firmy s českými vlastníky včetně Babiše jsou zcela a úplně v moci zahraničních bank. Když ony rozhodnou, posadí se na zadek i ten největší podnikatelský žralok u nás. Bez ohledu na smýšlení. 

V českých rukou jsou vlastně jen určité části zločineckého podsvětí. Máme nějaké domácí kmotry, domácí dýlery drog, spoustu prostitutek a ti zřejmě budou mít dohromady nějaké ty miliardy mimo unijní bankovnictví. To je z domácího kapitálu tak všechno. 

Víte, já v poslední době sleduju dokonce i z míst, kde bych to nečekal, celkem zoufalou snahu s celou tou poblázněnou Unií něco dělat. Pamatujete Kellera? Ten byl zvolen za ojroposlance a tenkrát tvrdil, že vystoupením z EU bychom přišli o výhody, ale zůstaly by nám nevýhody. Po jednom volebním období v Bruseli už jen doufal, že tam nezůstane kámen na kameni. To byl jeden z prvních. 

Svým způsobem dneska není nijak velký rozdíl mezi Ivanem Davidem a kupříkladu Sašou Vondrou. Klaus i Zeman si v pohledu na EU také vlastně docela notují. Dokonce i ten Fiala si zřejmě celkem zoufale uvědomuje, že jít s Bruselí znamená politickou sebevraždu. O Babišovi bych mohl popsat celé stránky, kterak se snažil Unii (a Němcům) vlísat, ale oni s ním vymetli tak moc, že se raději (ale příliš pozdě) začal bratřit s Orbánem. 

Jak jsem psal včera, z mého pohledu je už na tohle všechno pozdě. Vlak se řítí, konec kolejí už začínáme vidět, bouračka je vlastně jistá. Já samozřejmě nemám nic proti tomu, že jedni zkoušejí volat na bruselské strojvůdce, aby brzdili nebo zastavili. Mám pochopení pro ty, kteří horečně telefonují a snaží se dosáhnout přehození výhybky. Rozumím tomu, že brzdaři v českém, polském a maďarském vagonu začínají točit klikou i když na ně jiní pořvávají, ať toho nechají, protože ať Unie kam jede, dobře jede. 

Otázkou je, zda to má ještě nějaký smysl. Na lokomotivě se přitápí pod kotlem stále víc, ve vagonech západní první třídy je stále veselo a i když se Maďaři i Poláci snaží svůj vagon odpojit, nebo alespoň trochu povolit šroubovku, je dost pravděpodobné, že se jim to nepovede o nic víc než nám. Koneckonců i tam se ještě kochají nadějí, že někdo tu výhybku pro celý unijní vlak přehodí a nebo že strojvůdci začnou brzdit. Případně doufají, že se nenápadně přepřáhnou za americkou lokomotivu, ale ta bohužel jede sice po jiné koleji, ale do stejné prdele. 

Já bych se ale začal zabývat myšlenkou, že žádná výhybka přestavena nebude a místo brždění se to ještě více rozjede. Že se blížíme do stavu, kdy už budeme mít jen dvě špatné možnosti. Buďto i s unijním vlakem nabourat a pak začít ve velmi otřeseném a zničeném stavu dávat dohromady trosky na které si budou brousit zuby různé hyeny ze sousedství, nebo z unijního vlaku v plné rychlosti vyskočit těsně před srážkou s realitou… a samozřejmě se tím skokem značně poškodit a dávat dohromady trosky na které si budou brousit různé hyeny z okolí. 

Vlastně existuje i třetí možnost. Že se unijní lokomotiva rozbije ještě dřív než dojde ke srážce a my celkem nepoškozeni zastavíme… a hned si na nás začnou brousit zuby hyeny z okolí. 

Hodím sem dneska svojí další politickou tezi vašeho budoucího osvíceného diktátora. Mezi výskokem z unijního vlaku za plné rychlosti a bouračkou s unijním vlakem je v této chvíli malý rozdíl. Je těžké objektivně rozsoudit, co by bylo lepší. Pokud bychom vystoupili z EU, která nás kompletně obklopuje a jediné, co nás spojuje se světem je sto let stará smlouva o svobodné plavbě labské, tak to bude karambol jako prase. V této chvíli je tu ještě příliš mnoho lidí, kteří věří, že je všechno v nejlepším pořádku nebo kteří věří, že se podaří přehodit výhybku a začít brzdit. Jeden takový zrovna dělá premiéra a druhý takový nedávno dopremiéroval. 

Pokud ještě chvíli počkáme, zřejmě se toho tolik zase nezmění. Pravda, pokud pak budeme vyskakovat, bude to při vyšší rychlosti. Ale mnohem více lidí už uvidí před sebou ten unijní výbuch a třeba těsně před tím bude konfigurace terénu trochu lepší. Není to sice v našich rukách, ale teď bychom museli půlku národa vystrkávat z vlaku násilím se všemi důsledky z toho plynoucími. Za krátký čas budou mít chuť vyskočit sami. Strojvůdci a jejich novinářští topiči na tom pilně pracují dnem i nocí. 

Pořád je šance, že se Bruselská lokomotiva rozpadne sama. Tak jako se rozpadlo sovětské politbyro. Naše vagony prostě jen zůstanou stát a my budeme koukat na ohňostroj před námi a i když to dál nepojede, vyjdeme z toho podobně nepoškozeni jako v roce 89. Samozřejmě pak přijdou ty hyeny na které budeme sami s velmi neschopným vedením v čele. 

V této chvíli se musíme připravit na to, že ten skok na poslední chvíli budeme muset udělat. Musíme si rozmyslet (a možná i nacvičit), co všechno dokážeme při tom výskoku vzít sebou. Měli bychom opravdu myslet na to, abychom udrželi bez rozbití alespoň něco. Možná se nám to nepodaří, ale měli bychom rekognoskovat terén a být připraveni, protože to může nastat v podstatě kdykoliv. Měli bychom vědět alespoň to, od koho stojí za to vyslechnout ten povel ke skoku a kdo bude řídit sbírání  se po tom karambolu. Kdo zachrání co nejvíc raněných a mrtvé alespoň důstojně pohřbí. 

Předevčírem se mě ptal jeden čtenář, jak moc žertuji s tou otázkou vůdcovství. Odpověděl jsem mu, že o tom budu žertovat do chvíle, dokud mi lidi nezačnou posílat tolik peněz, abych mohl být vůdce na plný úvazek. Pak o tom přestanu žertovat a začnu konat. Jako správný diktátor totiž vím, že musím vládnout z vůle lidu a ne proti ní. Že musím být lidmi milován  a vzýván a že je to lepší než být dosazen na zahraničních bodácích. Proto i kdybych se zítra stal tím diktátorem, tak bych si vyskakováním z EU počkal… ale začal bych na něj tvrdě trénovat. 

Ne, fakt nejde o Vidláka – apoštola apokalypsy. Fakt ne.  Ale měli bychom se tady na dvorku pomalu začít domlouvat, koho stojí za to poslechnout, až ten karambol přijde. A opět – nemá smysl hledat ideálního člověka s ideálními názory. Tak mě napadá… který český gangster má vlastenecké postoje? Pokud  Kydy čte i někdo takový, prosím ozvěte se mi. Skoro mám pocit, že dobu  pounijní zahájíme stejně jako dobu porakouskou. Mafií.