Jak se baví internet: Volebno
RED 11|10|2014
Úředník se ptá:
-Co chcete?
-Nic!
-Tak si vyplňte tenhle formulář!
[ad#hornisiroka]
Do masny v Jeruzalémě vejde Arab a cosi zabrumlá pod vousy.
Prodávající Žid jen povytáhne obočí a zeptá se: „Salám a co?”
[ad#hornisiroka]
„Co jsi takový ustaraný?“ ptá se kamarád svého přítele.
„Ale… zítra máme výročí svatby a žena má ještě k tomu narozeniny a já nevím, jak bych ji překvapil,“ říká na to druhý.
„Víš co, běž domů, je u ní Karel.
A: „Co si dáš k večeři?“
B: „Mně je to docela jedno, co uvaříš, to sním.“
A: „S tím už přestaň, snad víš, na co máš chuť, ne?“
B: „Jo chuť… Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři
a opečený brambory s fazolkama…“
A: „Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z
práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit
nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři.“
B: „No vždyť jsem ti to řekl, já mám chuť na biftek na zeleným pepři a …
A: „Hele, já na to fakt nemám náladu, nemůžeš někdy říct něco normálního?“
B: „No dobře, pak bych tedy měl chuť na bramborák.“
A: „V půl osmý večer? Ty jsi se snad zbláznil. A stejně nemáme brambory. Kdyby jsi přišel domů dřív, mohl jsi je koupit!“
B: „Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždyť v supermarketu mají do devíti, stačilo, aby jsi mi to řekla.“
A: „Proč bys je prosím Tě kupoval Ty, brambory vždycky kupuju já,
odjakživa. Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme žrát každej den.“
B: „No já jen, že jsi se ptala na co mám …“
A: „Nech už toho prosím tě, jseš s tím …že jsi se ptala.. už trapnej.
Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři.“
B: „A z čeho si můžu vybrat?“
A: „No to seš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou.“
B: „No… tak tedy…, co třeba toasty…“
A: „Ty bys byl schopnej mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je
jedinej, po kterým nemám zácpu? K večeři ti udělám buď špagety
nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mrazáku. Konečně se už rozhodni.“
B: „Tak já bych si… asi… dal…, no třeba tu omáčku, tu jsem už
dlouho neměl.“
A: „Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety?“
B: „Dobře, udělej mi špagety.“
A: „No konečně, z Tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?“
B: „Nechci, vždyť víš, že si ho na špagety už léta nedávám.“
A: „No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje
špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš.
To by mě zajímalo, jak dlouho.“
B: „Už deset let miláčku, to jsem tě ještě neznal, když jsem
si naposledy na špagety sýr dal.“
A: „Takže já ti teď v osm večer udělám špagety. Já je teda nebudu,
děti taky ne, takže je budeš jist sám. A přitom jsi si klidně mohl
dát tu omáčku z mrazáku.“
B: „To mohl, klidně, proč ne – tak mi ji dej?“
A: „No vidíš, kdyby jsi to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny
šaškovat a já z tebe nemusela tahat co si dáš! … „
„Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavá, co budu
dělat s tím sýrem.“
[ad#velkadolni]
A na závěr ještě tématicky ke dnešnímu volebnímu dni …
Škoda, že nás ten nápad zavolat policii na podezřelého pána se silným východním přízvukem, který rozdává v metru dětem cosi, na čem je zřetelná vrstva bílého prášku, napadl až včera.
Ale ony ještě nějaké volby budou, že ANO.
Nevím, jestli jsem správně rozumněl pokynům, ale vložit urnu do obálky se mi stále nedaří.