
Jak se baví internet: Letní tábor hrůzy
EMA 16|07|2016
Devadesátiletý Aaron se radí se svým finančním poradcem.
„Mám tu skvělou nabídku,“ horlí poradce. „Během pěti let ty peníze můžete zdesateronásobit!“
Zbláznil jste se?“ vyjeví se Aaron. „Pět let? Pro mě, v mém věku, když už si nekupuju radši ani zelený banány?“
[ad#clanek-respo]
Letní tábor hrůzy
Měly to být příjemně strávené dva týdny letních prázdnin v lůně přírody. Místo nich však zažily tři desítky dětí šok v táboře hrůzy. Rodiče připravují hromadnou žalobu na organizátory, do šetření celé věci se zapojily jak příslušné úřady, tak neziskové organizace na ochranu dětí.
Otřesné podmínky, v jakých byly děti nuceny přebývat, vyšly najevo krátce po skončení tábora. Jeden z poškozených, Michal K. (9), popsal situaci takto: „Museli jsme spát v dřevěných bednách, které neměly střechu, ale místo ní tam byla jenom natažena nějaká plachta. Do jedné takové bedny nás nacpali dva a museli jsme tam být spolu.“ Fotografie, které se Michalovi podařilo tajně pořídit, vydávají děsivá svědectví. Zachycují provizorní stavby z hrubých prken, bez jakéhokoliv klimatizačního či hygienického zázemí. Na ploše menší než 2×2 metry se uvnitř na tvrdých dřevěných pryčnách tísní bezbranné nevinné děti. Děti byly nuceny spát na hrubých pryčnách v provizorních dřevostavbách s plátěnou střechou.
„Je neuvěřitelné, jaké zrůdy mezi námi žijí,“ kroutí nad případem nevěřícně hlavou ing. Josef Šablatůra z nadace Naše děti. „Je to degradace lidských bytostí na úroveň jateční zvěře, děti zjevně nebyly nijak chráněny proti nepřízni počasí, teplotním výkyvům, hmyzu a dravé zvěři. Jejich jedinou a pohříchu nedostatečnou ochranou byla jakási provizorní plátěná stříška. Připomíná mi to scény z nacistických koncentračních táborů Adolfa Hitlera. Adolf Hitler inicioval druhou světovou válku, ve které zahynulo mnoho dobrých lidí,“ dodává Šablatůra.
Tristní nedostatky v ubytování však nebyly jedinou bolestí na tomto „táboře hrůzy“. Děti byly také vystaveny soustavné šikaně a psychickému týrání. „Nikdy nás nenechali vyspat. Každé ráno nás ve stejný čas budili hrou na trubku a pak nás nutili stát v pozoru před stožárem s vlajkou a provádět různé pohyby,“vzpomíná se slzami v očích další z účastníků tábora, Alena K. (11).
Psycholog PhDr. Milivoj Slavíček (64) varuje před možnými trvalými následky podobného zacházení: „Mozek prochází během spánku několika rozdílnými cykly, násilné buzení a přerušování těchto cyklů může způsobit vážná, často doživotní traumata.“ Slavíček také upozorňuje na další závažný nedostatek tábora: „Děti v tomto věku potřebují k správnému rozvoji dostatečné množství stimulů, které jim tento tábor nenabízel. Sociální koridor byl uvnitř tábora uměle a nesmyslně redukován na velmi malou komunitu zcela dezorientovaných jedinců.“
Organizátoři tábora nebyli schopni zajistit ani základní internetové připojení, čímž děti ztratily prakticky jakoukoli možnost si kreativně aktualizovat své statusy na Facebooku. Místo toho byly opakovaně nuceny k bezduchému sběru neoznačených lesních plodů neznámého původu nebo k pohybu v bezprostřední blízkosti nekolaudovaných staveb agresivních mravenců. „Podobné činnosti rozhodně nepatří mezi vhodné stimuly rozvíjející nepopsanou dětskou duši,“ vysvětluje psycholog Slavíček. „Vedle nesporných rizikových aspektů je výsledkem pouze další otupení a zmechanizování myšlení, a v horším případě i chronická sociální separace. Připomíná mi to praktiky nejrůznějších sektářských kultů a tzv. vymývání mozků.“
To vše je však jenom špička ledovce hrůz, které museli nezletilí během 14 dnů podstoupit. Další fotografie zachycují například kruh dětí, držených bez jakýchkoliv ochranných pomůcek v kritické vzdálenosti od otevřeného ohně. „Je to doslova hazardování s jejich zdravím,“ soudí o táborových praktikách tiskový mluvčí Hasičského záchranného sboru plk. Mgr. Ivo Smetáček (40). „Lze hovořit o neuvěřitelném štěstí, že se nikomu nic nestalo. Nejde jen o možnost vzplanutí oblečení nebo vlasů, ale také o vystavení toxickým produktům spalování, které mohou snadno vést k udušení.“ Celou kauzu si nyní převezme republiková policie, která případ prošetří.
Jak správně používat internet. Definitivní příručka.
- Vyhněte se mu. Je prokázáno, že se jedná o jeden ze tří nejničivějších vynálezů, které kdy lidský mozek stvořil. Druhé dva jsou atomová bomba a daň z přidané hodnoty. Pokud ho ignorovat nedokážete, pokračujte k bodu dva tohoto návodu.
- Máte-li už doma internet, dodržujte základní zásadu, která zajistí vaše duševní zdraví. Nikdy – podotýkáme – NIKDY nic nekomentujte a už vůbec nevstupujte do jakékoliv diskuse, ať už na Facebooku nebo v komentářích na různých zpravodajských serverech. Učiníte-li podobnou chybu, držte se jako klíště foxteriéra ustanovení číslo tři.
- Nikdy nepište, co si doopravdy myslíte, jinak budete po zásluze potrestáni. Sdělujte zásadně myšlenky jiných bytostí a případný komentář vždy začínejte slovy: „Tak nevím, ale slyšel jsem od jednoho kamaráda, že to celé bylo jinak.“ Slovo „kamarád“ můžete alternativně zaměnit za synonyma „soused, tchýně, manželka, vrah v bílém plášti, přítelův jezevčík nebo Petr Chobot“. Snese-li se na vás i přesto vlna kritiky, nepropadejte beznaději a vyzkoušejte článek čtyři.
- Za každou větou použijte tři až čtyři vykřičníky. Zapomeňte přitom na Chobota, v této fázi už o nic nejde a navíc nezabere. Otrlejší povahy mohou celou větu napsat KAPITÁLKAMI. Vyhněte se otazníkům, tím byste přiznali svou duchovní slabost. Trojtečky jsou povoleny vždy za každým čtvrtým slovem. Kombinací vykřičníků, trojteček a velkých písmen dosáhnete často absolutního úspěchu a budete mít v diskusi poslední slovo, což je váš cíl. Pokud se najde filuta, který vás trumfne, nevěšte hlavu a vyzkoušejte bod pět našeho návodu.
- Utlučte ho argumenty spadajícími do teoretické vědy zvané fekalismus. Jsou povoleny výrazy typu: „Plácáš sračky, ty hovne!“ Nebo: „Máma tě měla raději spolknout mamrde spermiácký!“ Případně údernější: „Vím, že tě vyzvracel Kalousek, tak tu neopruzuj, vymrdanej opičáku!“ Pusťte fantazii a znalost hovorové mluvy na špacír. Je pravděpodobné, že zvítězíte. Objeví-li se stejně poučený a světaznalý protivník, postupujte k bodu šest, jinak budete rozebráni na prvočinitele. Vzpomeňte si přitom, co jsem vám říkali.
- Vraťte se pokorně k bodu jedna. Rozšlapejte router a zmlaťte svého providera. Běžte do lesa, nakopněte všechny muchomůrky, které potkáte, a minimálně hodinu si opakujte základní mantru, která vás jednou provždy učiní šťastnými: „Seru na internet, mám už tak svých starostí dost.“
Noční vtip z dnešního večera:
Jel jsem s dětmi zapálit svíčku na hrob jejich prarodičům, pochovaným v obci Želechovice nad Dřevnicí. Koupili jsme v Rakousku krásnou svíčku a cestou nás napadlo, že by to chtělo i kytičku. No a tak jsme zastavili u místní čerpací stanice pohonných hmot, a já se zdvořile zeptal čerpadlářky: „Dobrý večer, jedeme na hřbitov zapálit babičce s dědou svíčku, a zapomněli jsme na kvítko. Nemáte nějakou kytku, prosím ?“ Paní zakroutila hlavou, že květiny nemá, ale pak se jí rozzářila tvář, a povídá: „A bonboniéru nechcete ?“
Tož aj toto je u nás na Valachoch možné… Dobrou noc !
Paní přijde k zubnímu lékaři, posadí se a mluví a mluví. Po chvíli doktorovi dojde trpělivost a říká: „Milá paní, zavřete konečně hubu a otevřete ústa.“
[ad#clanek-respo]