Jak Rusko s Tureckem pokořily Arménii

Západ dnes řeší covidovou pandemii, v USA se chystá střídání v Bílém domě, a za poměrně malého zájmu Západu probíhá likvidace arménského osídlení v Náhorním Karabachu. Náhorní Karabach (ázerbájdžánsky Dağlıq Qarabağ, arménsky Լեռնային Ղարաբաղ, rusky Нагорный Карабах) je území o rozloze 4400 km², z jehož cca 145 000 obyvatel je momentálně cca 95 % Arménů. To už ale neplatí, protože v posledních bojích mezi Arménií a Ázerbájdžánem arménská vojska utrpěla těžkou porážku a po příměří, dohodnutém v Moskvě, museli Arméni předat Ázerbájdžánu tři místní okresy a druhé největší město Náhorního Karabachu.

Válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem již probíhala v letech 1918 až 1920. Za Arménii se postavila Velká Británie, za Ázerbájdžán Osmanská říše. Nakonec ale na Arménii i Ázerbájdžán zaútočila Rudá armáda vznikajícího Sovětského svazu a obě země skončily jako součást SSSR. Po rozpadu SSSR konflikt vypuknul v roce 1994 znovu, ale tehdy se ještě Arménii podařilo Náhorní Karabach uhájit. Nejnovější válku o Karabach už Arménie prohrála. Tentokrát se už Rusko stalo mediátorem spolu s Tureckem. Rusko-turecké vazby, zejména prodej vojenské techniky, tak zřejmě na miskách vah ruské politiky převážily a Arménie už nestojí z ruského pohledu za podporu.

Ázerbájdžán zřejmě vyhodnotil spolu s Tureckem situaci jako příznivou pro dokončení anexe celého Náhorního Karabachu a nyní tedy zřejmě nastává finální boj o zbytek území, který měl zůstat v Náhorním Karabachu Arménům. Nelze také pominout fakt, že konflikt o Náhorní Karabach probíhá v blízkosti Íránu, který sousedí jak s Ázerbájdžánem, tak s Arménií. Turecko pak nese právě z období I. světové války odpovědnost za genocidu milionu Arménů. Arménská genocida je souhrnné označení pro vyvražďování přibližně 1,5 milionu Arménů Turky během let 1915 a 1918. Podle některých názorů jde o první novověkou genocidu, nezaměřenou nábožensky, v Evropě a jejím bezprostředním okolí (genocidou v Evropě byly předtím: zákroky franckých vojsk proti Sasům, likvidace albigenských a jim příbuzných náboženských hnutí, likvidace Maurů a Morisků ve Španělsku, pogromy proti Židům v řadě evropských zemí). Začátek genocidy je každoročně připomínán 24. dubna. Podobné genocidy prováděli Turci v tomto období v Řecku a v Íránu na místním obyvatelstvu.

Obávám se, že Rusko nechá Arménii v boji o Náhorní Karabach na holičkách. Současně je nutné připomenout, že Turecko se svou armádou je řádným člen NATO a turecká armáda je po armádě USA druhá největší v této alianci. Arménie i Ázerbájdžán jsou přitom státy, s nimiž má NATO uzavřeno partnerství. O tom, že by se NATO nějak snažilo ovlivnit současnou situaci kolem Náhorního Karabachu jsem nezachytil v médiích žádné informace. Zdá se, že Turecko si dělá, co chce a že ho vedení aliance NATO není schopné nijak ovlivňovat. Je to o to smutnější, že Arménie je malá republika s křesťanskou historií v blízkosti islamistického Íránu a stále „islámštějšího“ Turecka, které už dávno nejde ve stopách svého zakladatele Atatürka.