Poznámka překladatele:

Krátce po ruské invazi na Ukrajinu informovala v březnu a počátkem dubna 2022 i česká média o rusko-ukrajinských jednáních v tureckém Istanbulu o možném ukončení konfliktu.  O důvodech krachu jednání byly zveřejněny pouze sporadické informace včetně údajného masakru civilistů v Buči ruskou armádou.

O to zajímavější je podrobný popis průběhu a okolností istanbulských rozhovorů z pera Michaela von der Schulenburga, dlouholetého vysokého činitele OSN, který svůj článek „How The Chance Was Lost For A Peace Settlement Of The Ukraine War“ zveřejnil na svých webových stránkách 14. listopadu 2023. V něm vychází z podrobného chronologického popisu istanbulských jednání z pera dvou význačných německých osobností, Hajo Funkeho, emeritního profesora politických věd na Univerzitě Berlín a Haralda Kujata, bývalého náčelníka generálního štábu německého Bundeswehru a předsedy vojenského výboru NATO. Oba nepochybně nelze podezřívat z jakékoliv náklonnosti k Rusku, která by mohla ovlivňovat jejich úsudek, potažmo vlastní text.

•

Jedná se o podrobnou rekonstrukci ukrajinsko-ruských mírových jednání v březnu 2022 a souvisejících pokusů o zprostředkování tehdejšího izraelského premiéra Naftaliho Bennetta, podporovaného prezidentem Erdoganem a bývalým německým kancléřem Schröderem. Vypracovali ji generál ve výslužbě H. Kujat a emeritní profesor H. Funke, dva z iniciátorů nedávno předloženého mírového plánu pro Ukrajinu. A právě v souvislosti s jejich mírovým plánem je tato rekonstrukce tak nesmírně důležitá. Připomíná nám, že si nemůžeme dovolit znovu odkládat příměří a mírová jednání. Lidská a vojenská situace na Ukrajině se dramaticky zhoršuje a navíc hrozí, že by to mohlo vést k další eskalaci války. Potřebujeme diplomatické řešení této kruté války pro Evropu a Ukrajinu – a potřebujeme ho hned!

Z podrobné rekonstrukce březnového mírového úsilí vyplývá 6 závěrů:

1. Pouhý měsíc po zahájení ruské vojenské intervence na Ukrajině se ukrajinští a ruští vyjednavači velmi přiblížili dohodě o příměří a nástinu komplexního mírového řešení konfliktu.
2. Oproti dnešku vynaložil prezident Zelenskyj a jeho vláda velké úsilí, aby vyjednali mír s Ruskem a rychle ukončili válku.
3. Na rozdíl od západních interpretací se Ukrajina a Rusko v té době v shodly na tom, že důvodem války bylo plánované rozšíření NATO. Mírová jednání proto zaměřili na neutralitu Ukrajiny a její zřeknutí se členství v NATO. Na oplátku by si Ukrajina zachovala svou územní celistvost s výjimkou Krymu.
4. Není pochyb o tom, že tato mírová jednání ztroskotala na odporu NATO a zejména USA a Velké Británie. Důvodem je, že taková mírová dohoda by se rovnala porážce NATO, ukončení expanze NATO na východ a tím i ukončení snu o unipolárním světě ovládaném USA.
5. Neúspěch mírových jednání v březnu 2022 vedl k nebezpečnému zintenzivnění války, která dosud stála statisíce životů, zejména mladých lidí, hluboce traumatizovala mladou generaci a způsobila jí nejtěžší psychické a fyzické rány. Ukrajina byla vystavena obrovské destrukci, vnitřnímu vysídlení a masovému zbídačování. To je doprovázeno rozsáhlým vylidňováním země. Nejen Rusko, ale i NATO a Západ nesou velký díl viny za tuto katastrofu.
6. Vyjednávací pozice Ukrajiny je dnes mnohem horší než v březnu 2022. Ukrajina nyní ztratí velkou část svého území.
7. Tehdejší zablokování mírových jednání poškodilo všechny: Rusko i Evropu, ale především ukrajinský lid, který svou krví platí cenu za ambice velmocí a pravděpodobně za to nic nedostane.

Michael von der Schulenburg, 7. listopadu 2023

JAK BYLA PROMARNĚNA ŠANCE NA MÍROVÉ UROVNÁNÍ VÁLKY NA UKRAJINĚ A ZÁPAD CHTĚL MÍSTO TOHO POKRAČOVAT VE VÁLCE

Podrobná rekonstrukce událostí v březnu 2022

Hajo Funke a Harald Kujat, Berlín, říjen 2023

V březnu 2022 vytvořila přímá mírová jednání mezi ukrajinskou a ruskou delegací a zprostředkovatelské úsilí tehdejšího izraelského premiéra Naftaliho Benneta reálnou šanci na mírové ukončení války pouhé čtyři až pět týdnů poté, co Rusko napadlo Ukrajinu. Místo toho, aby válku ukončil jednáním, jak si ukrajinský prezident Zelenskyj a jeho vláda zřejmě přáli, nakonec podlehl tlakům některých západních mocností, aby upustil od vyjednaného řešení. Západní mocnosti chtěly, aby tato válka pokračovala v naději, že zlomí Rusko. Rozhodnutí Ukrajiny upustit od jednání mohlo být přijato ještě před odhalením masakru civilistů ve městě Buča nedaleko Kyjeva.

Následuje pokus o postupnou rekonstrukci událostí, které vedly k březnovým mírovým jednáním a jejich krachu na začátku dubna 2022.

Na začátku března 2022 zahájil izraelský premiér Naftali Bennett zprostředkovatelské úsílí…

Naftali Bennett začal od prvního březnového týdne 2022 usilovat o zprostředkování. Ve videorozhovoru s izraelským novinářem Hanochem Daumem 4. února 2023 poprvé podrobně promluvil o procesu a ukončení jednání. Tento videorozhovor je základem podrobné zprávy v Berliner Zeitung ze 6. února 2023: “Naftali Bennett chtěl mír mezi Ukrajinou a Ruskem: kdo to zablokoval? Izraelský expremiér poprvé promluvil o svých jednáních s Putinem a Zelenským. Příměří bylo údajně na dosah.” (zdroj: Berliner Zeitung, 6. února 2023).

Krátce po vypuknutí války požádal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj Bennetta, aby mu pomohl otevřít komunikační kanál s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Putin reagoval pozváním Bennetta do Moskvy: “Dne 5. března 2022 Bennett na Putinovo pozvání odletěl do Moskvy soukromým letadlem poskytnutým izraelskou rozvědkou. V rozhovoru v Kremlu Putin podle Bennetta učinil některé podstatné ústupky, zejména se vzdal svého původního válečného cíle demilitarizovat Ukrajinu. … . Ukrajinský prezident na oplátku souhlasil s tím, že se vzdá vstupu do NATO – tento postoj krátce nato také veřejně zopakoval. Tím byla odstraněna jedna z rozhodujících překážek příměří…” (zdroj: tamtéž). Podle deníku Berliner Zeitung byly v těchto dnech předmětem intenzivních rozhovorů i další otázky, jako je budoucnost Donbasu a Krymu a bezpečnostní záruky pro Ukrajinu.

V rozhovoru Bennett dále vysvětlil: “V té době jsem měl dojem, že obě strany mají velký zájem na příměří (…). Podle Bennetta bylo v té době příměří na dosah a obě strany byly připraveny učinit značné ústupky. Ale zejména Británie a USA chtěly, aby tento mírový proces skončil, a zaměřily se na pokračování války.” (zdroj: tamtéž) 

Začátkem března 2022 prezident Zelenskyj kontaktoval nejen Naftaliho Bennetta, ale také bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera a požádal ho, aby využil svých úzkých osobních vazeb na Putina a stal se prostředníkem mezi Ukrajinou a Ruskem v naději, že najde způsoby, jak tuto válku rychle ukončit. V rozhovoru zveřejněném v týdeníku Berliner Zeitung ve dnech 21. a 22. října letošního roku Schröder poprvé veřejně promluvil o své roli v úsilí, které vedlo k mírovým jednáním v Istanbulu 29. března 2022. Stejně jako Bennet, i on dospěl k závěru, že důvodem, proč tato mírová jednání skončila, byly obstrukce ze strany Američanů. Řekl: “Na mírových jednáních v březnu 2022 v Istanbulu s Rustamem Umerovem (tehdejším bezpečnostním poradcem Zelenského, nyní ukrajinským ministrem obrany) Ukrajinci nesouhlasili s mírem, protože jim to nebylo umožněno. Nejprve se museli zeptat Američanů na všechno, o čem diskutovali,” a pokračoval: “Ale na konci (mírových jednání) se nic nestalo. Můj dojem byl, že se nemůže nic stát, protože o všem ostatním se rozhoduje ve Washingtonu. To bylo osudné.” Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu, který tehdy istanbulskou schůzku organizoval, se již dříve vyjádřil podobně. V rozhovoru pro CNN Turk 20. dubna 2022 řekl: “Některé státy NATO chtěly, aby konflikt na Ukrajině pokračoval v zájmu oslabení Ruska.” (přepis zde)

… zatímco probíhala paralelní mírová jednání mezi ukrajinskými a ruskými vyjednavači

Přímá jednání mezi ukrajinskou a ruskou delegací probíhala již od konce února 2022 a ve třetím březnovém týdnu, “pouhý měsíc po vypuknutí války, se dohodli na hlavních rysech mírového urovnání. Ukrajina slíbila, že nevstoupí do NATO a nedovolí vojenské základny cizích mocností na svém území, zatímco Rusko na oplátku slíbilo, že uzná územní celistvost Ukrajiny a stáhne všechna ruská okupační vojska. Byla učiněna zvláštní opatření pro Donbas a Krym.” (zdroj: Cf. Michael von der Schulenburg:
“UN Charter: Negotiations!”, Emma 6.března 2023)

Turecký prezident nabídl, že 29. března 2022 uspořádá v Istanbulu ukrajinsko-ruskou mírovou konferenci. Během jednání zprostředkovaných tureckým prezidentem Erdoganem předložila ukrajinská delegace poziční dokument, který vedl k istanbulskému komuniké. Ukrajinské návrhy byly ruskou stranou převedeny do návrhu smlouvy.

Text Istanbulského komuniké z 29. března 2022 obsahoval 10 návrhů:

Návrh 1: Ukrajina se prohlásí za neutrální stát a slíbí, že zůstane nezúčastněná a zdrží se vývoje jaderných zbraní výměnou za mezinárodní právní záruky. Mezi možné garanty patří Rusko, Británie, Čína, Spojené státy, Francie, Turecko, Německo, Kanada, Itálie, Polsko a Izrael, ale ke smlouvě by se mohly připojit i další státy.

Návrh 2: Tyto mezinárodní bezpečnostní záruky pro Ukrajinu by se nevztahovaly na Krym, Sevastopol nebo některé oblasti na Donbasu. Smluvní strany by musely definovat hranice těchto oblastí nebo se dohodnout, že každá strana chápe tyto hranice jinak.

Návrh 3: Ukrajina se zavazuje, že se nepřipojí k žádné vojenské koalici a nebude hostit žádné zahraniční vojenské základny ani kontingenty vojsk. Jakákoli mezinárodní vojenská cvičení by byla možná pouze se souhlasem garantujících států. Garantující státy potvrzují svůj záměr podporovat členství Ukrajiny v Evropské unii.

Návrh 4: Ukrajina a garantující státy se dohodly, že (v případě agrese, ozbrojeného útoku proti Ukrajině nebo vojenské operace proti Ukrajině) každý z garantujících  států po naléhavých a bezprostředních vzájemných konzultacích (které se budou konat do tří dnů) o výkonu práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu (jak je uznáno v článku 51 Charty OSN), poskytne pomoc (v reakci na oficiální výzvu Ukrajiny a na jejím základě) Ukrajině jako trvale neutrálnímu státu, který je napaden. Tato pomoc bude usnadněna okamžitým provedením nezbytných individuálních nebo společných opatření, včetně uzavření ukrajinského vzdušného prostoru, poskytnutí nezbytných zbraní a použití ozbrojené síly s cílem obnovit a následně udržet bezpečnost Ukrajiny jako trvale neutrálního státu.

Návrh 5: Jakýkoli takový ozbrojený útok (vojenská operace) a jakákoli akce podniknutá v reakci na něj budou okamžitě oznámeny Radě bezpečnosti OSN. Tato činnost bude ukončena, jakmile Rada bezpečnosti OSN přijme opatření nezbytná k obnovení a udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Návrh 6: V zájmu ochrany před možnými provokacemi bude dohoda upravovat mechanismus plnění bezpečnostních záruk Ukrajiny na základě výsledků konzultací mezi Ukrajinou a garantujícími státy.

Návrh 7: Smlouva bude prozatímně uplatňována ode dne jejího podpisu Ukrajinou a všemi nebo většinou garantujících států.

Smlouva vstoupí v platnost poté, co (1) bude v celostátním referendu schválen trvalý neutrální status Ukrajiny, (2) příslušné změny budou začleněny do ukrajinské ústavy a (3) bude ratifikována parlamenty Ukrajiny a garantujících států.

Návrh 8: Přání stran vyřešit otázky týkající se Krymu a Sevastopolu bude zahrnuto do dvoustranných jednání mezi Ukrajinou a Ruskem na dobu 15 let. Ukrajina a Rusko se rovněž zavazují, že tyto otázky nebudou řešit vojenskými prostředky a budou pokračovat v diplomatickém úsilí o řešení.

Návrh č. 9: Strany pokračují v konzultacích (za účasti dalších garantujících států) s cílem připravit a dohodnout se na ustanoveních smlouvy o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu, variantách příměří, stažení vojsk a dalších polovojenských formací a průběžném otevírání a zajišťování bezpečně fungujících humanitárních koridorů, jakož i o výměně ostatků padlých a propuštění válečných zajatců a internovaných civilistů.

Návrh 10: Strany považují za možné uspořádat setkání prezidentů Ukrajiny a Ruska za účelem podepsání smlouvy a/nebo přijetí politických rozhodnutí o jiných nevyřešených otázkách.”

Zjevná počáteční podpora zprostředkovatelských snad západních politiků

Důkaz o počáteční podpoře západních politiků pro vyjednávání je patrný ze sledu telefonátů a schůzek v období od začátku března do poloviny března. 4. března spolu Scholz a Putin hovořili po telefonu; 5. března se Bennett setkal s Putinem v Moskvě;
6. března se Bennett a Scholz setkali v Berlíně; 7. března Spojené státy, Velká Británie, Francie a Německo diskutovaly o této otázce formou videokonference; 8. března spolu Macron a Scholz hovořili po telefonu; 10. března se v Ankaře setkali ukrajinský ministr zahraničí Kuleba a ruský ministr zahraničí Lavrov; 12. března spolu telefonicky hovořili Scholz a Zelenskyj a Scholz a Macron; a 14. března se Scholz a Erdogan setkali v Ankaře. (zdroj: Petra Erler: “Who did not want a quick end to the war in Ukraine”, News of a Lighthouse Keeper, 1.září 2023)

Mimořádný summit NATO 24. března 2022 v Bruselu se staví proti všem jednáním

Tato počáteční podpora se však rychle změnila a NATO se postavilo proti jakýmkoli takovým jednáním, dokud Rusko nestáhne všechny své jednotky z ukrajinských území. To ve skutečnosti zabilo všechna jednání. Michael von der Schulenburg, bývalý náměstek generálního tajemníka OSN (ASG) v mírových misích OSN, píše, že “NATO se již na zvláštním summitu 24. března 2022 rozhodlo nepodporovat tato mírová jednání (mezi Ukrajinou a Ruskem)”.  Americký prezident přiletěl do Bruselu speciálně kvůli tomuto mimořádnému summitu. Je zřejmé, že mír, jak jej vyjednaly ruské a ukrajinské vyjednávací delegace, nebyl v zájmu některých zemí NATO. (zdroj: Michael von der Schulenburg: „UN Charter: Negotiations!“, Emma, 6.března 2023)

Zelenskyj se zprvu drží výsledku mírových jednání

Ještě 27. března 2022 Zelenskyj projevil odvahu veřejně obhájit výsledky ukrajinsko-ruských mírových jednání před ruskými novináři – a to navzdory skutečnosti, že NATO se již na zvláštním summitu 24. března 2022 rozhodlo tato mírová jednání nepodporovat. (zdroj: tamtéž)

28. března Putin na znamení dobré vůle a na podporu mírových jednání vyhlásil připravenost stáhnout jednotky z oblasti Charkova a Kyjeva; to se zřejmě stalo ještě před jeho veřejným oznámením.

Mírová jednání se rozpadají

29. března 2022, v den istanbulského setkání, Scholz, Biden, Draghi, Macron a Johnson opět telefonicky hovořili o situaci na Ukrajině. V té době se postoj klíčových západních spojenců zjevně přitvrdil. Formulovali předběžné podmínky pro jednání, které byly v příkrém rozporu s Bennettovým a Erdoganovým mírovým úsilím: “Lídři se dohodli, že budou Ukrajině nadále poskytovat silnou podporu. Znovu vyzvali ruského prezidenta Putina, aby souhlasil s příměřím, zastavil veškeré nepřátelské akce, stáhl ruské vojáky z Ukrajiny a umožnil diplomatické řešení (…)”(zdroj: Petra Erler: “Who Didn’t Want a Quick End to the War in Ukraine”, News of a Lighthouse Keeper, 1.září 2023)

Washington Post 5. dubna uvedl, že NATO upřednostňuje pokračování války před příměřím a vyjednaným urovnáním: “Někteří účastníci NATO dávají přednost tomu, aby Ukrajinci pokračovali v boji a umírali, než aby dosáhli míru, který přijde příliš brzy nebo za příliš vysokou cenu pro Kyjev a zbytek Evropy.” Zelenskyj by podle něj měl “…pokračovat v boji, dokud nebude Rusko zcela poraženo”.

Poselství Borise Johnsona Ukrajincům z 9. dubna 2022: Musíme pokračovat ve válce

9. dubna 2022 přijel Boris Johnson neohlášeně do Kyjeva a řekl ukrajinskému prezidentovi, že Západ není připraven ukončit válku. Podle britského deníku Guardian z 28. dubna premiér Johnson “instruoval” ukrajinského prezidenta Zelenského, aby “nedělal Putinovi žádné ústupky”:

“Ukrajinská pravda” o tom podrobně informovala ve dvou článcích z 5. května 2022:

“Sotva se po istanbulském rokování dohodli ukrajinští vyjednavači a Abramovič/Medinskij na širších podmínkách a struktuře možné budoucí dohody, objevil se v Kyjevě téměř bez varování britský premiér Boris Johnson. Johnson s sebou do Kyjeva přivezl dvě krátká poselství. První je, že Putin je válečný zločinec; měl by na něj být vyvíjen nátlak, ne s ním vyjednávat. Druhé je, že i když je Ukrajina ochotna podepsat s Putinem nějaké dohody o zárukách, kolektivní Západ nikoliv. Můžeme podepsat [dohodu] s vámi [Ukrajinou], ale ne s ním. Stejně všechny převálcuje,” shrnul podstatu Johnsonovy návštěvy jeden ze Zelenského blízkých spolupracovníků. Za touto návštěvou a Johnsonovými slovy se skrývá mnohem víc než jen neochota zapojit se do dohod s Ruskem. Johnson zaujal stanovisko, že kolektivní Západ, který ještě v únoru navrhoval, aby se Zelenskyj vzdal a utekl, nyní cítí, že Putin ve skutečnosti není tak mocný, jak si dříve představovali. Navíc je zde příležitost vyvinout na něj tlak. A Západ tak chce učinit..”

Neue Züricher Zeitung (NZZ) 12. dubna oznámil, že britská vláda pod Johnsonovým vedením počítá s ukrajinským vojenským vítězstvím. Konzervativní poslankyně Dolní sněmovny Alicia Kearnsová řekla: “Raději vyzbrojíme Ukrajince po zuby, než abychom Putinovi dopřáli úspěch.” Britská ministryně zahraničí (a pozdější premiérka) Liz Trussová v hlavním projevu prohlásila, že “vítězství Ukrajiny (…) je strategickým imperativem pro nás všechny, a proto musí být vojenská podpora masivně rozšířena.” Komentátor deníku Guardian Simon Jenkins varoval: “Liz Trussová riskuje, že kvůli svým ambicím rozdmýchá válku na Ukrajině.” Řekl, že to byla pravděpodobně první volební kampaň konzervativců, “která se odehrála na ruských hranicích”. Johnson a Trussová chtěli, aby Zelenskyj “pokračoval v boji, dokud nebude Rusko zcela poraženo. Potřebují triumf ve své zástupné válce. Do té doby může být každý, kdo s nimi nesouhlasí, odmítnut jako slaboch, zbabělec nebo Putinův stoupenec. To, že tento konflikt je Británií zneužíván pro nadcházející špinavé soupeření o vůdcovství, je nechutné.”

Americký ministr obrany Lloyd Austin po své druhé návštěvě Kyjeva 25. dubna 2022 uvedl, že USA chtějí využít příležitosti k trvalému vojenskému a ekonomickému oslabování Ruska v důsledku války na Ukrajině. Podle New York Times se americká vláda již nezajímá o boj o kontrolu nad Ukrajinou, ale o boj proti Moskvě v rámci  nové studené války.

Na setkání ministrů obrany členských států NATO a dalších zemí 26. dubna 2022 svolaného Austinem v Ramsteinu v Porýní-Falci v Německu šéf Pentagonu prohlásil vojenské vítězství Ukrajiny za strategický cíl.

Americký časopis “Statecraft Responsible” 2. září 2022 napsal:

“Pomohl Boris Johnson zabránit mírové dohodě na Ukrajině? Podle nedávného článku v časopise Foreign Affairs Kyjev a Moskva možná dosáhly předběžné dohody o ukončení války již v dubnu. Podle několika bývalých vysokých amerických představitelů, s nimiž jsme hovořili, se zdálo, že ruští a ukrajinští vyjednavači se v březnu 2022 předběžně dohodli na obrysech vyjednaného prozatímního řešení,” píší Fiona Hillová a Angela Stentová. “Rusko by se stáhlo do své pozice z 23. února, kdy kontrolovalo část Donbasu a celý Krym, a Ukrajina by na oplátku slíbila, že nebude usilovat o členství v NATO a místo toho dostane bezpečnostní záruky od řady zemí. Rozhodnutí nechat dohodu ztroskotat se shodovalo s Johnsonovou dubnovou návštěvou Kyjeva, během níž naléhal na ukrajinského prezidenta Zelenského, aby přerušil rozhovory s Ruskem ze dvou hlavních důvodů: s Putinem není možné vyjednávat a Západ není připraven na ukončení války.

Ve svém článku si autoři kladou otázky, které se s postupující válkou stávají stále důležitějšími:

“Toto zjevné odhalení vyvolává některé důležité otázky: Proč chtěli západní vůdci zabránit Kyjevu podepsat to, co se zdálo být dobře vyjednanou dohodou s Moskvou? Dívají se na konflikt jako na zástupnou válku s Ruskem? A co je nejdůležitější, co by bylo potřeba k návratu k vyjednanému výsledku?”

Ve svém oznámení o částečné mobilizaci Putin 21. září 2022 uvedl:

“Chtěl bych to dnes poprvé zveřejnit. Po zahájení speciální vojenské operace, zejména po jednáních v Istanbulu, se zástupci Kyjeva vyjádřili k našim návrhům poměrně pozitivně. Tyto návrhy se týkaly především zajištění bezpečnosti a zájmů Ruska. Ale mírové řešení zjevně Západu nevyhovovalo, což je důvod, proč Kyjev, poté, co se dohodl na některých kompromisech, dostal ve skutečnosti rozkaz všechny tyto dohody anulovat.”

U příležitosti návštěvy africké mírové delegace 17. června 2023 Putin demonstrativně ukázal na kamery dohodu přijatou a parafovanou v Istanbulu.

Závěr: promarněná příležitost

Na základě veřejně dostupných zpráv a dokumentů je nejen zřejmé, že v březnu 2022 existovala ze strany Ukrajiny a Ruska vážná ochota jednat. Zdá se, že vyjednávající strany se dokonce dohodly na návrhu smlouvy „ad referendum“. Zelenskyj a Putin byli připraveni na bilaterální schůzku, aby finalizovali výsledek jednání. Faktem je, že hlavní výsledky jednání vycházely z návrhu Ukrajiny a Zelenskyj je odvážně podpořil v rozhovoru s ruskými novináři 27. března 2022, a to i poté, co se NATO postavilo proti těmto mírovým jednáním. Zelenskyj již dříve vyjádřil podobnou podporu na znamení dokazující, že zamýšlený výsledek istanbulských jednání jistě odpovídal ukrajinským zájmům. O to katastrofálnější je pro Ukrajinu západní intervence, která zabránila brzkému ukončení války. Odpovědnost Ruska za útok, který byl v rozporu s mezinárodním právem, není relativizována skutečností, že odpovědnost za vážné důsledky, které následovaly západními podporovateli Ukrajiny, musí být připsána také státům, které požadovaly pokračování války. Válka nyní dospěla do fáze, kdy další nebezpečné eskalaci a rozšiřování nepřátelských akcí lze zabránit pouze příměřím. Nyní je to možná naposledy, kdy by bylo možné dosáhnout mírového řešení prostřednictvím jednání. Existují mírové návrhy z Číny, Africké unie, Brazílie, Mexika, Indonésie a návrh vypracovaný na pozvání Vatikánu již v červnu 2022.

Dne 3. října tohoto roku jsme předložili německé vládě náš vlastní mírový návrh, který se snažil začlenit všechny ostatní mírové návrhy, které byly předloženy dříve (viz „Ukončení války vyjednaným mírem – legitimní sebeobrana a snaha o spravedlivý a trvalý mír nejsou v rozporu“

Vzhledem k neúspěšným istanbulským jednáním by průběh války a současné extrémně kritické načasování měly být dostatečným důvodem k tomu, aby odpovědné světové společenství a členské státy OSN přehodnotily svoje postoje a tlačily na příměří a mírová jednání“.

O autorovi

Michael von der Schulenburg, bývalý zástupce generálního tajemníka OSN, opustil v r. 1969 východní Německo, studoval v Berlíně, Londýně a Paříži a více než 34 let pracoval pro OSN a krátce i pro Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v mnoha zemích postižených válkou nebo vnitřními ozbrojenými konflikty. Jednalo se jak o dlouhodobé působení na Haiti, v Pákistánu, Afghánistánu, Íránu, Iráku a Sierra Leone, tak i o kratší mise v Sýrii, na Balkáně, v Somálsku, Sahelu a ve střední Asii. V roce 2017 vydal knihu „O budování míru – záchraně národního státu a záchraně Organizace spojených národů“.