Istanbulská deklarace a Pakt OSN o migraci: Schválíme je?

V posledních dnech se mediálně přetřásají dvě témata – Istanbulská deklarace a Pakt OSN o migraci. Můžeme na nich ukázat jeden z charakteristických jevů, který je příčinou toho, co se někdy označuje jako „ztráta důvěry občanů v politiky a v politiku vůbec“.

Dokud se totiž nezačalo diskutovat o těchto tématech a obsahu smluv na veřejnosti a jednalo se tak říkajíc za dveřmi, tak čeští politici, naši zástupci a reprezentanti, přitakávali, souhlasili a bylo jim útulno v nekonfliktním hujerském houfu podobně založených soudruhů z celého světa. Pak se ale dostalo téma na veřejnost, a narazilo. A ejhle, mnohdy titíž politici, jelikož se rozhodují maximálně tak podle průzkumu veřejného mínění a na základě svých osobních zájmů, rychle přehodnotili situaci, obrátili, nasadili masku neohrožených odbojářů a předhání se v odmítání ratifikace dříve připravených a třeba již podepsaných dohod. Včera bylo včera a dnes je dnes.

My všichni, kteří odmítáme obě úmluvy a jim podobné iniciativy globálního vládnutí z principiálních a hodnotových důvodů dlouhodobě, bychom mohli být rádi, že nakonec k ratifikaci třeba nedojde. Ale nemůžeme. Jasně se totiž ukazuje, že ti, kteří vládnou, žádné hodnoty a principy nehájí a svoje voliče vlastně nereprezentují. Mandát, který od voličů dostali, pro ně není poctivým závazkem. Stačí málo, např. aby někdo chytře zaměřil pozornost médií jiným směrem (osvědčené postupy jsou: „kunda sem, kunda tam“, „Putin tohle, Putin támhleto“, „Trump opět na Twitteru“), a bylo by bez sebemenšího povšimnutí občanstva úspěšně ratifikováno.

A přeci, i když je realita taková jaká je, mohlo by být mnohem hůř. To kdyby se podobné smlouvy ratifikovaly na úrovni, na kterou síla našeho voličského hlasu už nedosáhne vůbec. Např. na úrovni Evropské unie s rozhodováním podle klíče a la Lisabonská smlouva. To jest, pokud máme alespoň kousek té suverenity státu a jsme to my, kdo zmocňujeme politiky, aby podepisovali a ratifikovali smlouvy a jiné závazky, náš hlas má (alespoň občas) nějakou váhu. A to je hodně dobrý důvod, proč chránit suverenitu státu a usilovat o nezávislost.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Richard Hartmann