Investiční pobídky jsou dědičná choroba socialismu
OD: IVAN SEDLIAČIK 26|07|2014
Maďarská vláda v roce 2011 poskytla Nokii investiční pobídku ve výši 12,2 mil. USD na vytvoření 224 nových míst. Tento týden se Nokia rozhodla, že zruší svou maďarskou fabriku v Komáromu, kde pracuje 1800 lidí, z toho 700 ze Slovenska. Kdepak asi udělali soudruzi chybu?
[ad#hornisiroka]
Politika investičních pobídek je jeden z atributů socialistické ekonomické politiky, která trestá úspěšné (zdaňováním) a odměňuje spekulanty nebo neúspěšné (dotováním). Socialistický plánovač tvrdí, že tržní ekonomika selhává a proto ji musíme „opravovat“ například i podporou soukromých investic, které přinesou nová pracovní místa. Podle něj selhává spontánní mechanismus rozvržení zdrojů do efektivních odvětví – to jest selhávají tisíce podniků – investorů. Naopak, tím že „on“ vybírá vyvoleného investora, kterému dává štědrý příspěvek (v Maďarsku to bylo 55 tisíc USD na jedno pracovní místo), paradoxně pasuje sebe do role neomylného a vševědoucího.
To, že tomu tak není, vidíme na smutném příběhu z Maďarska. Socialismus (jako forma společenského zřízení) selhal právě na sérii podobných ekonomických experimentů, které vyústily do neefektivního rozvržení zdrojů a následného společensko-ekonomického zaostávání za ekonomikami, které více spoléhaly na neviditelnou ruku trhu a férovou konkurenční soutěž.
Že již nežijeme v socialismu? Omyl. Socialismus celosvětově paradoxně roste. V bankách (centrálních i komerčních v podobě bailoutu a tištění nekrytých peněz), ve státních monopolech (regulované ceny a zákaz konkurence), mnoha nadnárodních společnostech (bailouty a pobídky). Tento hybridní socialismus funguje díky „dojné krávě“ – daním od obyvatelstva a malých podniků, které jsou příliš malé a slabé na to, aby se daním legálně vyhnuly. Hybridní proto, že se aplikuje pouze selektivně. Socializují ztráty vyvolených, ale zisky jsou už privátní, i když jde častokrát o stejný subjekt.
Pokud si myslíme, že maďarská Nokia se nás týká pouze těmi 700 nezaměstnanými z jižního Slovenska, jsme na omylu. Slovensko minulo na investiční pobídky od roku 2002 již více než 1,4 mld.. eur. Stále častěji se už i u nás se již objevují zprávy typu „vláda poskytne podporu na zachování pracovních míst“. (V Česku jsem na tom stejně, ne-li ještě o „krok vpřed“. pozn. redakce PP)
Neřešení systémových problémů v ekonomice je dlouhodobé. Velmi málo ministrů za posledních 12 let našlo odvahu něco změnit. Představme si, kolik „reforem“ by se dalo vyřešit za zmíněných 1,4 mld.. Školství, soudnictví, zeštíhlení samospráv a státní správy.
ZDROJ: Ivan Sedliačik
[ad#velkadolni]