3.10.2018
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Intelektuální sebeobrana bílých nacionalistů

Sdílejte článek:

JOHN YOUNG

Jedním z úspěchů bílého nacionalismu je, že je výtvorem ověřitelných reálných faktů vyvolávajících myšlenky, které jsou stále použitelné. Následkem toho je intelektuální obrana bílého nacionalismu přímočará.

[ad#textova1]

Všechny útoky na bílý nacionalismus spadají do dvou široce definovaných kategorií. První (a největší) kategorií je útok ad hominem , při kterém jsou zpochybňovány kvalifikace / původ / záměry / asociace pisatele namísto toho, aby se řešila podstata věci. Druhou kategorií je útok na fakta, ať už v podobě zpochybňování jejich věrohodnosti nebo mlžením jejich věrohodnosti na základě předefinování pojmů, podsunutých argumentů (straw man argument) a podobných triků. V tomto článku bych rád odhalil vnitřní fungování těchto útoků. Je zde také malá – velmi malá – třetí kategorie útoků zaměřujících se na fakta, logiku a zdroje – a tu prozkoumáme také.

Ad Hominem: Bílí nacionalističtí myslitelé jsou často napadáni útoky ad hominem. Přestože se zde nemohu zabývat všemi, myslím, že bude trochu užitečné prozkoumat útoky, při kterých někdo požaduje životopisné informace (např. Kvalifikaci), útoky, které zpochybňují motivy bílého nacionalistu, útoky, které využívají urážky (jako “rasista”), personalizaci a ty útoky, které se pokoušejí vykreslit bílé nacionalisty jako nacisty, kteří chtějí zabít šest milionů Židů díky vině vyplývající z asociace.

Životopisné informace: Požadavek životopisných informací je situací, v níž se nedá zvítězit, protože bez ohledu na to, jaký kvalifikovaný autor je, v jeho kvalifikaci se vždy podaří najít nějakou chybu. Toto platí zejména tehdy, když si autor chce udržet určitou míru soukromí a nechce, aby ADL poslala dopis jeho zaměstnavateli (ADL – Liga proti pomluvám). Je to situace, ve které se nedá zvítězit, protože i informace o vysoce kvalifikovaném člověku nebudou dát ověřit, pokud neprozradí světu celou svou identitu. Faktem je, že ačkoli mnozí lidé a organizace říkají, že podporují svobodný projev, ve skutečnosti podporují projev jen tehdy, když jim dává za pravdu. V ostatních případech se aktivně snaží popírat svobodný projev ekonomickým a jiným nátlakem na lidi, jejichž argumenty nevědí jinak vyvrátit.

Musíme pochopit, že kdokoli, kdo argumentuje proti multikulturalismu / světové monokultuře, bude považován za nekvalifikovaného, ​​pokud to není španělský mluvící lesbická etiopská Židovka s AIDS, která přežila holokaust a nepracuje jako aktivistka pro La Raza. Takže žádné fakta ohledně životopisných informací a / nebo kvalifikace bílého nacionalistu dotyčnému nijak nepomohou vyhrát diskusi.

Člověk, který požaduje životopisné informace, zejména když se všechna fakta dají snadno ověřit přes internetové vyhledávače, není druhem člověka, který by měl skutečný zájem diskutovat o podstatě problému. Takový člověk si už vytvořil názor a žádná fakta, citace či životopisné informace ho nepřesvědčí. Namísto toho se pokouší nasměrovat diskusi do kanálu, ve kterém se autor buď neubrání nebo se vystaví vážné odvetě.

S tímto druhem útoku je třeba vypořádat poukazem na to, že jakýkoli argument, který doprovázejí důkazy a logika, obstojí bez ohledu na etnicitu či ostatní kvalifikaci autora. Takto třeba odpovědět na životopisné informace.

Zpochybňování motivů: Mnohé argumenty proti myšlenkám bílého nacionalismu by se daly shrnout jako, “říká, že si váží diverzity, ale to je jen kamufláž pro to, co skutečně chce: on chce (doplňte si libovolné zvěrstvo).”

Takoví pochybovači očividně neznají osobně žádné bílé nacionalisty, a proto nemají ponětí o tom, jaká musí být “skutečná” motivace bílého nacionalisty. A přesně to je reakcí na tento druh útoku: kde konkrétní nacionalista nebo organizace, na kterou se útočí, otevřeně podporuje realizaci tamtoho či onoho zvěrstva? V 99% případů se takový důkaz nelze nalézt.

Když chybí konkrétní nacionalista nebo mluvčí organizace, který by odpovídal takové otázky, za bernou minci by měla být brána jakákoliv obhajoba či vyjádření motivace; a jakékoli vyjádření záměrů na straně konkrétního nacionalistu či organizace – kromě jasného důkazu o opaku – třeba považovat za definitivní, protože jedině citovaný jednotlivec je skutečně kvalifikovaný na to, aby věděl, co se skutečně nachází v jeho srdci a mysli.

A toto je stejná reakce i ve skutečné diskusi: Opravdu víš, co si myslím? Umíš číst myšlenky? Pokud ne, bude lepší vrátit se k argumentům a faktem, které čtení myšlenek nezahrnují.

Kromě tohoto se jedná o porušení starodávné západní tradice presumpce neviny.

Vina na základě asociace: Toto je nejrozšířenější druh útoků ad hominem, jaký zažívají Euroameričané, kteří se staví příznivě ke své etnicitě, takže vyžaduje hlubší prozkoumání.

Zkrátka, argument viny na základě asociace zní: “Adolf Hitler věřil v rasové rozdíly, ty věříš v rasové rozdíly. Proto si nacista. Nacisté zabili 6 milionů Židů, takže i ty chceš zabít 6 milionů Židů. “

Kdyby se tento druh falešné logiky použil na stavbu budovy, zhroutila by se ještě před postavením prvního patra. Dovolte mi vysvětlit logické omyly.

Za prvé, aby konkrétní přesvědčení někoho rozhodne zařadilo mezi stoupence konkrétního filozofického systému, to přesvědčení musí být jedinečné pro daný filozofický systém.

Thomas Jefferson věřil, že kvůli rasovým rozdílům je rasová separace podmínkou zachování svobody, a přece žil dávno před narozením Adolfa Hitlera. Totéž platí o prezidentovi Monroeovi, po kterém je pojmenováno hlavní město Libérie, protože tu zemi založila Amerika specificky za účelem repatriace Afričanů. Člověka, který věří v rasové rozdíly a separaci, bychom mohli nazvat stoupencům Jeffersona nebo Monreala stejně oprávněně, jako stoupencům Adolfa Hitlera. Podobně, izraelská imigrační politika – zakládající se spíše na původu než náboženské zbožnosti – vylučuje nežidy. Prostě, víra v rasové rozdíly nedělá z nikoho národního socialistu, Jeffersonistu nebo fanouška strany Likud. Tento argument je absurdní.

Pokud se víra v rasové rozdíly (nebo cokoliv jiného) zakládá na vědeckém základě dostatečně silném na to, aby ji racionální člověk mohl považovat za fakt, tak ta víra přesahuje filozofii a přesnější než iracionální víra v jakoukoliv konkrétní filozofii by se dala popsat jako jednoduché přidržení se faktické reality.

Vědecký základ pro rasové rozdíly je neuvěřitelně silný. Ačkoli by někdo mohl argumentovat sémantikou – tj zda je vhodné používat pojmy “rasa”, “populační skupina” nebo “etnikum” – prostým faktem je, že všechny pojmy popisují stejný jev a rozdíly mezi těmito skupinami jsou něco víc než jen odstín kůže, přičemž jsou takové hluboké, že příměsi již na úrovni 3% se dají snadno zjistit genetickým testováním.

Pokud někoho opravdu zajímají fakta, tak o tomto tématu byly napsány celé podrobně zdokumentované knihy, takže zde uvedu jen dvě reference.

První je od Dr. George W. Gilla , profesora forenzní antropologie na University of Wyoming, který říká:

Pokud přijmeme systém rasové taxonomie, který antropologové tradičně zastávají – hlavní rasy: černá, bílá atd. – pak můžeme mezi ně klasifikovat lidské kostry stejně jako živých lidí. Kostní rysy nosu, úst, stehenní kosti a lebky toho pro dobrého osteologa (vědce zkoumajícího kosti) odhalují stejně mnoho, jako barva kůže, tvar vlasů, nosu a rtů u živého člověka. V průběhu let jsem v skutečných právoplatných případech sám sobě dokázal, že jsem při posuzování rasy z kosterních pozůstatků přesnější, než z pohledu na živé lidi stojících přede mnou. Takže my ve forenzní antropologii víme, že kostra odráží rasu, ať už “skutečnou” nebo ne, stejně dobře, ne-li lepší, než povrchové měkké tkáně. Myšlenka, že rasa je “jen odstín kůže”, prostě není pravda, jak potvrdí kterýkoli zkušený forenzní antropolog.

Druhá je ze společnosti zvané DNA Print Genomics, která popisuje jeden ze svých produktů genetického testování:

Genealogický produkt DNA Print, ANCESTRYbyDNA 2.5 je pan-chromozonálna analýza genetického původu. Test zkoumá 176 informačních dědičných markerů (AIM), aby poskytl závěr o genetických předcích nebo dědičnosti. AIM byly pečlivě vybrány z rozsáhlých vyšetření lidského genomu; a jsou charakterizovány sekvencemi DNA, které se častěji vyskytují u lidí z jednoho kontinentu než jiného. S použitím komplexních statistických algoritmů mohou testy s jistotou určit, do které velké biogeografické skupiny původu, subsaharské, africké, evropské, východoasijské zda původní americké člověk patří, stejně jako relativní procento v případech míšenců.

Je jasné, že kdyby jedinými rozdíly mezi různými rasami byly geny ovlivňující barvu kůže, tak by bylo nemožné takovým testem přesně zjistit míru příměsi. Jelikož to možné je, tak je uznávaným faktem, že rasové rozdíly mají genetický základ. Teorie o rase jako sociálním konstruktů je jen vzdušným zámkem zastávaným lidmi, kteří buď otevřeně lžou a vědí o tom, nebo jsou takoví nevědomí, že jim není pomoci …

Personalizace: Toto je zvláštní forma útoku ad hominem, která obvykle probíhá asi takto: “Během holocaustu jsem přišel o tetu /strýce zlynčovali rasisté … a vím, kam toto spěje … atd.” 
Je zjevné, že takové tvrzení nelze ověřit, ale v duchu férovosti bychom je měli brát za bernou minci. Problémem je, že se snaží připsat útočníkovi jakési zvláštní / nenapadnutelné stanovisko, zatímco přesouvají těžiště diskuse od důkazů a logiky do říše osobní viny, což nemá žádné místo v hledání pravdy.

Abyste nasměrovali diskusi zpět k tématu, měli byste reagovat takto: “Mrzí mě, co se stalo vaší tetě / strýci a uvědomuji si, že taková silně osobní zkušenost mohla nepříznivě ovlivnit lidskou schopnost zachovat si mysl objektivně otevřenou, ale vysvětlete mi prosím, jak vás nebo někoho, koho milujete, vystavuje nebezpečí to, když někdo mluví o tom, že různé rasy reagují odlišně na odlišné léky proti krevním sraženinám. “

V tomto případě využijete útočníkovu personalizaci ve stylu ad hominem a přiznání intenzivní osobní / emoční angažovanosti na to, abyste realisticky zpochybnili jeho schopnost zůstat objektivním, a potom opět soustřeďte hlavní téma na pevný faktický základ.

Útoky na podstatu: Útoky na podstatu argumentů bílého nacionalisty se obvykle zaměřují na hašteření kvůli definicím / sémantice s cílem odpoutat pozornost od klíčových myšlenek, zpochybnění zdrojů (čemuž jsme se již trochu věnovali výše) a (zřídka) na diskusi o podstatě problému kvůli zdrojům, které záměrně sám cenzuruje z důvodů politické korektnosti.

Sémantika: Jedním z útoků na podstatu argumentů bílého nacionalisty je, že je absurdní, aby samotný pojem “nacionalismus” měl něco společného s rasou, protože národ se skládá z libovolných lidí žijících na území kontrolovaném konkrétní vládou. V tomto případě jde o nahrazení jedné definice jinou za účelem vyhnutí se pravé podstatě problému.

Platná definice “národa” používaná bílými nacionalisty se zakládá spíše na biologii než na vládě. Obě definice jsou “správné” – ale v kontextu etnického nacionalismu je správná jen jedna – a jen pokrytecký protivník by se pokusil přehodit diskusi na jiné téma předefinování pojmů.

Vše, co je třeba udělat pro vyvrácení tohoto druhu argumentu, je v první řadě poukázat na správnou definici, a následně použít definice obklopující stát Izrael a národ Izrael, abyste tu záležitost zabalili pro odpůrce do neřešitelné hádanky.

Existuje důležité rozlišení mezi státem Izrael a národem Izrael, protože národ Izrael sestává z každého jednoho člověka na zemi, který má židovský původ, bez ohledu na to, kde nebo pod kterou vládou přebývá.

V tomto bodě je diskuse přetvořena do takových pojmů, že jakýkoliv univerzalistický odpor vůči nacionalismu založeném na původu by nevyhnutelně popřel právo na existenci Izraele jako židovského státu. Když k tomu dojde, jakýkoliv odpor vůči nacionalismu se stane odporem vůči Izraeli, což by většina odpůrců nacionalismu nikdy netvrdila, přestože pár univerzalisté možná ano.

Pokud potkáte takového univerzalistu, můžete vyzývat na férovost: jestliže si všichni lidé mají být opravdu rovni, pak by všichni, ne jen Židé, měli mít dovoleno založit si státy jen pro sebe, které budou domovem jejich národa.

V tomto bodě je jejich jedinou záchranou argumentovat ve prospěch názoru, že Židé jsou nadřazenou rasou – a tedy oprávnění k ohleduplnosti, která by měla být odepřena ostatním rasám – nebo se té myšlenky vzdát.

Zpochybnění zdrojů: Toto má obvykle podobu, “to a to není přesvědčivý zdroj, protože ho financuje rasista / je to rasista / atd.” V podstatě jsou to útoky ad hominem na zdroj a třeba proti nim bojovat tak, jak je popsáno výše, tedy vrácením diskuse zpět k podstatě věci.

Ve vzácných případech může oponent otevřeně pochybovat, zda zdroj, který jste použili, vůbec existuje. Jediným řešením v tomto případě je demonstrovat důkaz nebo najít jiné, ověřitelné zdroje, které opakují stejné postoje.

Odporování zdrojem: Příležitostně začne oponent opakovat myšlenky protichůdných zdrojů, jakým je Stephen J. Gould. Bylo by dobré si předem přečíst Rushtonův článek The Mismeasures of Gould , abyste byli připraveni čelit takovým argumentům. 

Eseje a posudky Dr. Matta Nuenkeho obvykle totálně zničí většinu protichůdných zdrojů. Navíc napsal dvě velmi zajímavé knihy, které jsou volně dostupné na internetu, pod názvem Mýtus o rasismu, ve dvou svazcích ( Racebook 1 , Racebook 2 ). Tyto knihy úplně ničí všechny typy argumentů “všichni jsme stejní” a poskytují vám skvělou intelektuální munici.

Odporování logice: Příležitostně se bílí nacionalisté setkají s logickými argumenty. Důkladné prozkoumání těchto argumentů – protože jejich je opravdu jen pár – o nich prozrazuje, že jsou to slabé odvary argumentů, které již uvedli rovnostářské apologéti jako Stephen J. Gould. Obeznámenost s pracemi Dr. Nuenkeho a Dr. Rushtona, na které je odkazováno výše, odhalí problémy s těmi logickými argumenty a poskytne vám munici na jejich porážku.

Jak můžeme vidět z výše uvedeného, ​​neexistuje skutečně přesvědčivý intelektuální odpor vůči bílému nacionalismu. Kdykoliv je nutné diskutovat, my, bílí nacionalisté, vždy vyjdeme jako vítězové, protože realita je na naší straně.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Zdroj: John Young

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,94 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    All Lives Matter

    JINDŘICH KULHAVÝ Každý lidský život má svou cenu. Prohlašovat, že život někoho má vyšší cenu než ten jiného, by