Green Deal a koláče Marie-Antoinetty

Samozřejmě, že s tím nesouhlásí chudší země, jako Bulharsko, Slovensko a Polsko. Varšavská vláda k tomu trefně poznamenala: “Musíme (myšlena EU) se více zabývat důsledky naší politiky (….) a neměli bychom vytvářet další zátež právě pro nejzranitelnější členské země.”

To je ještě velmi diplomaticky řečeno. Ve skutečnosti trčí zostření emisních cílů a hlavně celý tzv. green deal jako macatá barokní skříň, která zbyla ve vile po útěku před exekutory do dvoupokojového bytu na periferii. Evropa stojí na počátku nejtěžší krize od roku 1930 a ta se ještě vyhrotí v důsledku končící globalizace, hrozícího kolapsu světového finančního průmyslu a vrcholící krize eura.

Prosazovat v této situaci zostření emisních pravidel a celý green deal znovu ukazuje, jak daleko mimo mísu se nacházejí vládnoucí kruhy, zejména v Západní Evropě. Dokáží se netrefit hned dvakrát. Jednou, protože zřejmě vůbec nevědí, v jakých sociálních podmínkách žije a co si o green dealu myslí většina jejich obyvatel. A podruhé tím, že odmítají vzít na vědomí, v jak špatném stavu je a v brzké budoucnosti bude celá Evropská unie.

Její členové mají teď jedinou úlohu. Za každou cenu udržet sociální stát a “kapitalismus”. Když se to první nepodaří, tak nutně skončí i to druhé. A proto půjde v příštích letech hlavně o to, aby nedošlo povstáním statisíců strádajících lidí. Domnělé hrozby pro klima jsou proti tomu frivolnosti zbohatlých snobů.

Svými sympatiemi pro zostření emisních cílů CO2 a celým green dealem připomíná 1. komisařka von der Leyenová Marii Antoinettu, která těsně před francouzskou revolucí prohlásila, že když poddaní nemají chleba, tak se přece mohou nadlábnout koláči. Francouzská královna byla sice pohledná žena, ale pokud jde o obsah hlavy, tak si obě dámy v ničem nezadají. Green deal je dnes stejně reálný jako vybrané pečivo Marie Antoinetty. Pravda, dnes sice nehrozi guillotina, ale je jisté, že evropské chudině neunikly informace o násilnostech a plundrování v Americe.