Elektromobily a Norové aneb Špatný lék?

Podle průzkumu provedeného pro Svaz vlastníků elektromobilů prohlašuje osm z deseti Norů, kteří si pořídili elektromobil, že finanční výhody byly hlavními pohnutkami, proč si ho koupili. Pakliže výhody skončí, pořídí si jeden ze tří dotázaných raději auto na fosilní pálivo.

Dosud byly všechny elektromobily osvobozeny od DPH, jejich majitelé neplatili parkovné a ani v Norsku jinak naprosto běžné mýtné a na trajektech se mnohdy vozily bezplatně. Díky tomu brouzdá ulicemi a silnicemi Norska tolik luxusních elektromobilů značek Tesla, Porsche ad. jako snad nikde jinde. Ovšem již několik let se mluví o zavedení DPH alespoň na ty dražší elektromobily, a to údajně proto, že je dnešní systém zbytečně drahý a nesociální. Jestli z voleb za tři týdny vzejde nová vláda, která bude levicová, pak bude na elektromobily dražší než 600 000 norských korun zavedeno DPH. Podle šetření je pro 27 % voličů zachování oněch výhod rozhodující, pokud jde o to, koho budou volit. Tento aspekt tedy může spolurozhodovat o blížících se volbách.

Zároveň měli/mají někteří odůvodnitelný pocit, že jsou k tzv. „zelenému přechodu“ nuceni stůj co stůj. Zejména v hlavním městě jsou podmínky pro motoristy čím dále více zužovány. Výše mýtného je prý přímo likvidační. Do centra města se běžný motorista autem jen tak nedostane. Rychle ubývá parkovacích míst. Zároveň se rozšiřuje síť cyklostezek. Extrémně se také rozmáhají koloběžky. Kontrastuje to ale s venkovem, kde se vehementně bojuje o každý autobusový, či lodní spoj a kde v posledních měsících až příliš rychle dochází ke zdražování pohonných hmot. Však prudce rostou i ceny elektřiny, což spotřebitele znejisťuje.

Nicméně i tak jsou provozní náklady na elektromobil nižší, než u aut na fosilní paliva. Ukazují to výpočty Opplysningsrådet for veitrafikken (Rady pro informace o silniční dopravě). Zohledněny jsou kromě nákladů na pohonné hmoty mimo jiné i ztráta hodnoty vozu, úrokové náklady a výdaje na pojištění a servis. Elektromobil za 400 000 norských korun, který ročně najíždí 15 000 km (což zhruba odpovídá průměrné překonané vzdálenosti norského auta v průběhu jednoho roku) znamená výdaje na 79 559 korun ročně. To oproti nákladům ve výši 98 441 korun za vůz na benzín, resp. 97 000 korun za vůz na diesel. Nutno doplnit, že někteří odborníci varují před rychlejším odpisem elektromobilů, než vozů na fosilní paliva.

V současné době je na norském trhu okolo šedesáti druhů elektromobilů od různých značek a modelů a do konce roku přibude nejméně deset dalších. V nejnižší cenové třídě od 210 000 do 290 000 norských korun si mohou Norové vybírat mezi 16 značek a modelů elektromobilů (zdroj: www.dinside.no). Pořídit si elektromobil není pro Nory až taková oběť, navykli si žít na dluh a připomínám, že pokud jde o objem soukromých úvěrů na průměrného obyvatele v poměru k platu, kterým disponuje, patří Norové k nejzadluženějším národům na světě.

Jelikož je Norsko zemí, kde jsou od sebe různá místa velmi daleko, je dojezdová vzdálenost pro Nory velká starost. Stále je ohromný nedostatek nabíjecích stanic mimo hlavní tahy, což vede k vytváření dlouhých kolon. Podle zajímavého dopisu čtenáře deníku Bergens Tidende je elektromobil dokonalý na testování vašeho vztahu, potažmo nálady v rodině. Byť to možná napovídá více o vztahu, než o vozu, který řídíte, vyvolají nefunkční nabíječe a horečný hon na nejbližší funkční, jenž se může podobat honu na velikonoční vajíčka – až tak žalostně jsou značeny. K tomu jste vydáváni na pospas v Norsku nebytným appkám, jimž buď rozumíte, anebo nikoliv. Zjistíte-li, že nabíjení je v plném proudu, tak si vyjdete na procházku, příp. si vytáhnete křížovky, sudoku, pletení, či knížku, jenže pocit potěšení z toho, vrátit se a zaznamenat, že zdánlivě bezdůvodně došlo k výpadku, či krajně neefektivnímu nabíjení, je nepopsatelný. Nikdy se k nabíjecí stanici neotočte zády! Zavoláte-li výrobci, dozvíte se, že něco je s tím krámem špatného. Neuvěřitelně vtipné dostat tu samou zprávu zpět, jakou jste nahlásili. Jaká je to slast, uvědomíte-li se, že obě strany se na stavu shodnou. A život jde dál jen tak. Lidé čekající na to, aby mohli nabíjet, jsou společenští! Dlouhé a přínosné rozhovory s dalšími frustrovanými vlastníky elektromobilů je povzbuzujícím zážitkem, je cítit hrdost každého, že náleží téhož bratrství, kde všichni (ne)šťastní elektromotoristé jsou svou (ne)důstojností sobě rovní. Jeden druhého obohatí znalostmi o zeměpisu, přesněji řečeno o bezproblémových nabíjecích stanicích a technologiích (Zkoušeli jste to? Mně to vyšlo).

Norsko elektřiny nemá dostatek, jelikož se jí odnedávna snaží prodat co nejvíce do zahraničí. Proto se budují kabely na její vývoz do Německa a dalších zemí a masivně se sází na větrné elektrárny, což naráží na odpor, protesty a demonstrace. Již nejedna perla norské panenské přírody již byla kvůli tomu znehodnocena. Konečné číslo plné elektrifikace Norska (přičemž dodávám, že někteří by rádi dokonce elektrifikaci šelfu, tedy plošin na těžbu ropy a plynu) nikdo nezná ani se nikdo nemá k tomu, aby se k němu dopočítal. Do té doby se bude jezdit částečně na elektřinu z ciziny získanou spalováním uhlí.

Někteří norští politici dělají, co mohou, aby se nejen současná předvolební kampaň točila spíše kolem světového klimatu a příspěvků Norska k jeho „uzdravení“. Snížení emisí je jedním z hlavních prostředků a proto se auto obecně stává „veřejným nepřítelem“ číslo 1. Pro řadu Norů to vypadá spíše na boj nevnímavých, netečných, sebevědomých, jistojistých, arogantních rozumbradů z velkoměst s „prostým“ lidem z venkova, který je vydáván napospas zcela jiným podmínkám.

Podle analýzy zpravodajského serveru www.abcnyheter.no elektromobil zn. Polestar 2 vypouští do ovzduší méně oxidu ohličitého než vůz na fosilní páliva až po najetí 78 000 km. Ovšem i samotná podle všeho ještě pěkně dlouho nenasytná spotřeba žene emise nahoru. Výroba elektromobilů tak není zdaleka bezemisní /v porovnání s výrobou aut na fosilní páliva jsou změřené emise třeba u zmíněné značky Polestar 2 jednou tak veliké/ a mimo elektřinu na výrobu z neobnovitelných zdrojů je těžba koboltu na jejich baterie neslučitelně spojena s dětskou prací a kontaminací půdy. Baterie elektromobilů jsou těžké a přispívají ke vzniku polétavého prachu. K tomu jsou problémy s recyklací. Řada lidí si navíc dělají starosti s nedostatkem vzácných kovů potřebných pro výrobu baterií. Na dosažení cílů Pařížské dohody by se muselo kolosálně navýšit těžba takových a dalších kovů a elektromobil si vyžaduje šestkrát více nerostů, než vůz na fosilní páliva. Mezinárodní energetická agentura spočítala, že výroba lithia by se musela do r. 2040 navýšit o 42 %, grafitu o 25 %, kobaltu o 21 %, niklu o 19 %, dále mědi, bauxit atd.

Je léčba horší než samotná choroba? Nic nenasvědčuje tomu, že bude osobních vozů méně. Od r. 1987 se jich neprodalo tolik jako letos. Současně klesá počet těch, jež jezdí hromadnou dopravou. Jak je společnost čím dále více přizpůsobena autům je stále těžší vystačit bez nich. Podle některých norských badatelů a webu www.forskersonen.no není elektromobil sám o sobě pro světové klima samospasitelný. Zapotřebí jsou diskuse o tom, jakou chceme společnost.

• Yngvar Brenna