Dnešní doba je diktatura parazitů s daňovým otroctvím

Problémem tak zvané civilizace je skutečnost, že se z původních svobodných, sebevědomých lidských tvorů, kteří se o sebe dokázali postarat, přežili přírodní katastrofy, hladomory, vnitrodruhovou agresi, působením nevhodných vládců za posledních několik tisíc let, se stali jen zchudlí, vystrašení daňoví otroci. Naprostá většina je tak zpracovaná propagandou, že ani nevnímají nesvobodu a útlak. Jsme nespokojení, ale jen vrčíme v koutě. V prostředí, kde dominuje násilí vládnoucích politiků, je odpor spojený s ekonomickým a existenčním rizikem, viz příběh Kuciaka na Slovensku a jeho přítelkyně.

Pro ilustraci našeho úpadku a zničených možností uvádím konstatování historika městského muzea: „Za dobu císařství před první světovou válkou se za padesát let ze středověkého sídla uzavřeného v hradbách pro šest tisíc obyvatel, stalo město pro 18 tisíc obyvatel s výstavnými secesními budovami, dopravou vyřešenou obchvatem jádra, s dostatkem stavebních míst podle jednoduchého územního plánu.“ Dnes se jedná o místo k bydlení se zablokovanou dopravou, kdy kamiony hřmí středem města a sem tam nějakým zraněným nebo mrtvým na přechodu pro chodce, bez volných stavebních míst, případně s předraženými byty, které si mladí lidé z pracovního procesu nemohou dovolit. Jak je to možné při desetinásobném růstu produktivity práce? Vysvětlení je neuvěřitelně jednoduché a naprosto zdrcující. V roce 1848 prosadil ministr Pillersdorf v monarchii kuriální volební právo, kdy mohli volit jen občané, kteří platili daně z tvořivé výrobní činnosti s výjimkami pro lékaře, učitele a faráře. Tohle opatření akcelerovalo do čela společnosti lidi, kteří na svobodném trhu osvědčili svoje schopnosti a především morálku, což je odjakživa prvotní předpoklad pro vedoucí ve společnosti, která může úspěšně fungovat a vůbec přežít.

Kuriální volební právo bylo zrušeno kolem roku 1920, takže k moci se pomocí populistických jalových slibů může dostat každý idiot, což je aktuální praxe. Výsledkem bylo zničení Evropy od reprezentanta demokratických všeobecných rovných a přímých voleb. Pokračovatelé instalovaní do politiky bez jakéhokoliv objektivního selektivního mechanismu, způsobují pro změnu v míru podobnou zoufalou situaci, tentokrát například s přílivem migrantů, ilustrativní je situace v městech zamořených zplodinami z popojíždějících aut.

Jakmile se politik usadí na hradě, parlamentu, senátu a každé radnici na polstrované židli, může prohlásit: Cíle je dosaženo, od teď budu dostávat krásnou výplatu, aniž bych za měsíc udělal cokoli pozitivního, náročného, měřitelného, lidově, aniž bych pohnul prstem. Podle známého říkadla: Kdo nic nedělá, ten nic nepokazí ….. Politici tedy místo aby řešili rozhodující a i dost namáhavé problémy s přežitím společnosti, jako je trvale udržitelné životní prostředí, problémy s přemnoženými nepřizpůsobivými, problémy s dopravou, s cenově nedostupným bydlením pro mladé lidi, v neposlední řadě s migranty, zabývají se vcelku jednoduchým okrádáním obyvatelstva o daně pomocí právníků, policie a příslušných trestů pro ty, co by se opovážili neplatit. Následná, neméně zajímavá a dokonce zábavná činnost politiků spočívá v přerozdělování daňové kořisti, tedy státního a bruselského rozpočtu. Především pamatují na svůj hezký podíl, který získají namáhavým zvednutím ruky při hlasování, potom následují různé subvence a dotace na hnízda, akvaparky, hotely, golfová hřiště, také občas na něco užitečného, jako jsou silnice, oprava památek, vybudování čističky v obci. Dále se podporuje kultura, sport, turismus různými částkami. Politici se zabývají kratochvilnými činnostmi, které původně dělali občané z vlastní iniciativy, když si sokolové postavili Sokolovnu a křesťané kostel, udělala se sbírka na památník bohyně vítězství na hlavním náměstí a Okrašlovací spolek zalesnil stráně za městem. Politici docela nemravně využívají fakt, že oni a přilehlí úředníci dostanou výplatu docela automaticky, i když za celý měsíc neudělají nic užitečného mimo zmíněných zbytečností. Tihle lidé placení tak zvaně z druhé ruky, dokonce z peněz získaných použitím násilí, vždycky byli, jsou a budou nebezpečím pro společnost. Jsou to s ohledem na jejich negativní, dokonce destruktivní přínos společnosti, docela obyčejní hlupáci, nehledě na tituly z Oxfordu a pozlacené plíšky, které si vzájemně navěšují na kabát nebo uniformu. V jejich patách kráčí neúspěch a smrt. Celou antropogenezi trvající milion let, nás vedli ti, co dokázali zabít mamuta, tomu máme uzpůsobenou vrozenou psychiku. Pod diktátem rozumově omezených sobců a ulejváků nemůžeme být skutečně šťastní a úspěšní.

V podstatě je dnešní tak zvaná civilizace organizovaná ze zákulisí nelogickými právníky, kteří se starají o to, abychom se místo tvořivé selektivní činnosti zabývali vedlejšími správními a administrativními úkony, které společnosti nic pozitivního nepřinesou, jen jim, obživu vesměs lukrativní. Politici nejsou schopni rozeznat nebezpečí plynoucí z tohoto vývoje, navíc jim s jejich rozumovými předpoklady existence mimo tvořivou práci, docela vyhovuje. Dokonce se to týká i kléru, ti s jejich loajalitou ke státním zlodějům, znesvěcují kapličky, kostely a katedrály. Tenhle svět musejí řídit lidé s logickým mozkem, který podmiňuje tvořivou činnost, ne lidé jen s pamětí, kteří vymýšlejí zdržující, nebezpečné zbytečnosti. Řešením civilizačních problémů je přímá demokracie, kuriální volební právo a respektování principů křesťanské morálky se zákazem vraždy, krádeže a lži s tím, že tahle přikázání se vztahují na všechny členy společnosti, včetně politiků a tito si nesmějí odhlasovat nepřirozené zákony šité na míru, které by jim legalizovaly jejich rozkrádání rozpočtu ve vlastní prospěch. Nemůžeme se trvale zříct lidské důstojnosti, ani skvělého úspěchu, který pro nás bude znamenat obnovení svobodné společnosti, spolupracujících občanů, místo dnešní diktatury parazitů s daňovým otroctvím. Bůh třeba není, ale máme dědičně uloženou morálku tvorů se sociálním chováním, musíme se tedy chovat jako by byl a nahradit jej vyšším morálním principem, který musejí všichni příslušníci civilizace ctít, jinak je po nás.

[ad#pp-clanek-ctverec]