
Diktatura přerozdělování
MICHAL HÁJEK
Diktatura přerozdělování – to zní hrdě. Jednou se ten pojem do historie postaví po bok takových “velikánů”, jakými byla diktatura proletariátu, fašismus nebo apartheid. A tato dnešní diktatura používá, či spíše zneužívá, ke své propagandě a reklamě ještě další pojmy, jejichž záměrně dezinterpretovaný a mylný výklad vydává za své opodstatnění a smysl své existence.
[ad#clanek-respo]
Jsou to: sociální spravedlnost, sociální stát a mezigenerační solidarita. Pojďme tedy odhalit, jak tahle „svatá trojice“ funguje ve skutečnosti. Protože jak možná už správně tušíte, je to celé podvod a cíl je jediný: vytvořit pomocí přerozdělování ráj pro jedny a jak jinak, za cenu pekla pro “ty druhé“, protože ono to na tomto světě technicky jinak nejde.
Mezigenerační solidarita, kterou si berou politici do huby, je především odpovědnost. A to odpovědnost nás živých za to, v jakém stavu naši zemi předáme těm po nás, co se ještě nenarodili nebo jsou malincí. Stát, který přerozděluje stamiliardy a přitom zadlužuje ještě nenarozené děti, to je nějaká mezigenerační solidarita? Nikoli, to je prostě podvod, pyramidová hra, lež, jejímž cílem je jediné: ukrást co nejvíc, dokud to celé “nepraskne.”
Sociální spravedlnost je také něco úplně jiného než tvrdí politici. Sociální spravedlnost znamená, že každý má kolik si zaslouží – zaslouží od slova zásluha. Spravedlivé je, aby člověk měl podle toho jak pracuje, kolik je ochoten obětovat pro lepší život svůj nebo svých blízkých. Kolik se vzdělává a jistě také kolik přinese celku (právě na daních a odvodech). Když mají všichni stejně bez ohledu jak se přičinili, není to žádná sociální spravedlnost, nýbrž kryptokomunismus a zločin krádeže. Organizuje-li navíc takový systém stát a legitimizuje-li ho svými zákony, je to organizovaný zločin, na který jsme si – jenom – zvykli. A ten zvyk nás stojí neuvěřitelné, neuvěřitelné peníze.
Sociální stát je jen jiné jméno pro systematické okrádání odpovědných a pracovitých. Ve skutečnosti mu o žádné sociální aspekty nejde – k sociálně slabším a skutečně potřebným se totiž dostane pouze minimum vybraných (a přerozdělovaných) peněz, většina zmizí v útrobách (nákladech) státu a v dotacích a podporách předem vybraných firem. Sociální stát říká: sebereme ti jakékoli peníze chceme a bude to pro tebe brutálně nevýhodné, jsi-li pracovitý. A jestli to nechceš, jsi zloděj a zločinec – a dříve nebo později tě potrestáme. Opět – čirá logika socialismu, který se jen z uranových dolů a Gulagů přesunul do přeměny soukromých peněz ve veřejné a jejich přerozdělení. Ano, náš stát je diktatura přerozdělování.
Co zbývá? Otevřít oči. Je nejvyšší čas. A co udělat? To si můžete přečíst zde.
[ad#pp-clanek-ctverec]
ZDROJ: Michal Hájek, Česko 2050