12.7.2023
Kategorie: Společnost

Dezinformátor

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Český rozhlas nechal provést průzkum, kde předmětem bádání byly dezinformace. 63 % lidí si podle průzkumu myslí, že vláda by měla bojovat s dezinformacemi víc, 18 % je spokojených s tím co vláda dělá, a 19 % neví, protože se jim nechtělo odpovídat na nejapné otázky, předpokládám. Do toho promluvil výzkumník a vedoucí Studií nových médií na Univerzitě Karlově Josef Šlerka, který pravil, že cílem Ruska je destabilizovat důvěru ve stát. Ve vší úctě si myslím, že podobné myšlenky jsou nedostatečné.

Josef Šlerka v rozhovoru pro Český rozhlas mimo jiné řekl: „Definitivní strategií Ruska není přesvědčit občany Česka, že všichni Slované jsou bratři. Cílem je destabilizace důvěry ve stát jako takový.“ Trochu problematické přesvědčení. Protože vede k nejistotě, jestli se stát a jeho často chybné kroky mohou stále ještě kritizovat a bojovat za jiný politický směr v zemi, nebo jestli už jsme na konci cesty a jakákoliv kritika povede k podezření, že je člověk ovlivněn ruskými dezinformacemi. A tedy takové dezinformace hlásá.

Uvedu to na čerstvém příkladu. Energetický analytik z poradenské firmy Invicta Bohemica Jan Vondráš v Rozstřelu serveru iDnes řekl, že do tří let může začít kolabovat energetický trh v České republice. Na vině je unijní program Green Deal, který velmi citelně zvedl ceny za emisní povolenky. Vondráš tvrdil, že námi provozované uhelné elektrárny nebudou finančně návratné. Energetickým společnostem se tak nevyplatí je provozovat. Z toho Vondrášovi vyplynulo, že v roce 2026 mohou energetické společnosti spalování uhlí opustit, a česká energetika se tak z pozice přebytkového výrobce stane zemí, kde je nedostatek energií. A lidem se tedy velmi citelně zvednou platby za energie, protože je budeme muset kupovat v zahraničí.

A teď se pomalu začneme vracet k „dezinformačnímu narativu“. Proč s tím čeští politici, potažmo stát, neudělal něco v minulosti? Proč se na energetický přechod nepřipravil? Už přinejmenším deset let (odhaduji, éru solárních baronů jsme tu měli ještě dřív) se mluví o přechodu. O tom, že uhlí končí. Jak to, že v roce 2023, tedy tři roky před předpokládaným koncem uhlí (vinou záměrných byrokratických překážek), nejsme v plném proudu příprav? Jak to, že dukovanský reaktor není rozestavěný a práce na něm nefinišují? Jak to, že se vášnivě nediskutuje o výstavbě další jaderné elektrárny… či jakékoliv další funkční alternativy, která z nás neudělá zemi závislou na benevolenci okolních států? Místo toho Vondráš v rozhovoru řekne, že by vyšší ceny za povolenky mohl kompenzovat stát (což je absurdita na druhou). Nevyvolá taková nečinnost v lidech podezření? Proč se to děje? Proč jsme se vzdali? Proč nic neděláme pro to, abychom přechod ustáli bez výrazného sociálního i energetického dopadu? Nikdo to nevysvětluje. Jen volají po solárních panelech, které jsou nespolehlivé. Týden pod mrakem a už začneme vykupovat petrolejky a rozdělávat oheň, abychom si uvařili? Jdu do extrému? Jistě, stejně jako předpověď pana Vondráše? A stejně jako pan Šlerka?

Jsou takové otázky příznakem „ruského narativu“? Vzbuzují nedůvěru ve stát a ve zvolené vlády napříč volebními obdobími. V Oceánii, vlastně Eurasii, ne, ne, v Eastasii… totiž v Rusku (jsem to nějak pomotal, pardon) si jistě mnou ruce nad tím, že v České republice haraší napříč společností pochyby, jestli jdeme skutečně správným směrem. V náznacích se tak ukazuje, že vadné jsou už i pochyby. A aby se ten „ruský narativ“ skutečně zamíchal do pěny dní, přidáme nějaké ty absurdity o ovládnutí světa několika málo mocnými, přílety mimozemšťanů a dalších. Aby se ten „ruský narativ“ hezky podpořil, aby se těm pochybnostem dal ten pravý nátěr dezinformací.

Pak se lidé začnou bát pochybovat. Nebo lépe, začnou pochybovat o svých pochybách. Nepodlehl jsem náhodou „ruskému narativu“? Vždyť, jak pravil vrchní potírač dezinformací František Vrabel, dezinformace jsou vlastně pravdivé, jen se záměrně uvádějí v kontextu, který má za cíl vyvolat pochyby. Kontext je dezinformační, informace jsou pravdivé. To je komplikace, před kterou stojí právě potírači dezinformací. Jak ohnout pravdu, aby neškodila. Diskusí? Ne, to ne, blokováním, potíráním, stigmatizováním, vyháněním ze středu dění, upíráním prostoru v médiích. To je lepší. Rozhodně lepší.

Podobně vyhrocená diskuse vede k černobílému vidění světa. A tedy zákonitě i k čím dál víc extrémním postojům na obou stranách. A tedy i ke strachu ve společnosti. A z toho plynoucí nedůvěře v systém, v demokracii, ve stát… na druhé straně pak až k fanatické víře ve stát ztělesněný současnou garniturou. Začarovaný kruh, v kterém celou společnost točí právě i bojovníci proti pravdě, posazené do špatného kontextu. Z toho není východisko. Tedy, vlastně je, ale neshoduje se s principy svobodné společnosti.

Je tu i problém toho, že jedni budou jen pochybovat, ale druzí už za stejné pochyby budou označováni za dezinformátory. Půjde přece o kontext. Takže když řekne pravdu Petr Fiala, a stejnou pravdu řekne i Tomio Okamura, je křišťálově jasné, kdo bude označen za nevyhovujícího. Mediálně už je to teď pokryté. Petr Fiala, jak často zmiňují média, a to i ta veřejnoprávní, je hlavou demokratických stran. Okamura pak spadá do stran populistických, dokonce až protisystémových. A jde přece o kontext, ne o naplnění principů svobodné společnosti, která se má tříbit a vyvíjet na svobodné diskusi. Všude je a bude kontext. Nedefinovaný, nepsaný, ale určitými vlivovými kruhy jasně daný. Děsím se toho, jak je takové pojetí „svobody” ohebné a tím nebezpečné.

Pochybuju o státu, pochybuju, přestávám mu důvěřovat. Přesto nejsem proruský dezinformátor. Jen to z pohledu pana Šlerky vypadá tak, že dezinformátor jsem. Pro své pochyby, které zdánlivě, opravdu zdánlivě, nahrávají ruské propagandě a nenahrávají propagandě naší vlastní, kdy máme obklopení rozkladem státu předstírat, že do budoucnosti se probijeme stagnací a ztrátou suverenity. Třeba právě té energetické. Ale suverenita… To je takové nešikovné slovo, které už má také odér jistého „dezinformačního narativu”. Však o suverenitě občas mluví hnutí SPD. A tak je suverenita na indexu. Mohu použít slovo suverenita? Nesklouznu tak do řady těch stigmatizovaných?  A nejsou takové otázky naprosto absurdní? Černobílé? Jsou, tak bychom je neměli klást. Jen tiše předstírat, že jsme spokojení a šťastní.

Zajímavé na celém tom výzkumu veřejného mínění o dezinformacích je, že Český rozhlas nenabídl odpověď – stát tu není od toho, aby kontroloval diskusi. Je tu jen od toho, aby svobodnou diskusi garantoval navzdory snahám různých rudomládežníků, kteří ji chtějí učesat dle svého světonázoru.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
70 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)