Dalajláma, islám a pokrytectví českých politiků

[ad#clanek-respo]

Jestliže se jedná o islám, tak se vše omlouvá. Relativizuje a bagatelizuje. Jde přeci o lidská práva a svobodu vyznání. Stejně tak se převážně taktně mlčí o porušování lidských práv v islámských zemích, pokud se ovšem nejedná o zemi jakou je Sýrie, kde statečně podporujeme islamistické skupiny a relativně svobodný režim, který se brání fundamentalistickému islámu, nazýváme zločineckým a poukazujeme na porušování lidských práv.

Je zajímavé, že strašně vadí bombardování východního Aleppa ruskými a syrskými letouny, ale každodenních obětí dělostřeleckého ostřelováníí západního Aleppa „syrskými povstalci“ se moc nemluví. Tedy ono se o tom nemluví vůbec. Kdyby tomu tak bylo, tak bychom se dozvěděli, že ti „demokratičtí“ povstalci mají denně na svědomí desítky lidí v západní části obleženého města.

Jak se můžeme dozvědět od sester Karmelitánek:

Říká se, že humanitární organizace donedávna působily pouze ve východní části města.

„Ne, ne, ne, to není pravda. Lidé, kteří tam žijí, hladem netrpí. Vidíme to, když odtamtud někdo přijde k nám. To je čirá mezinárodní propaganda, která prosazuje násilí, aby byla zničena Sýrie. My, jakožto Charita jsme na místě přítomni. Působí tady řada různých skupin, jako Červený kříž, snažíme se pracovat koordinovaně. Problém však spočívá v tom, že k ostřelování dochází nepřetržitě a nikdo o tom nemluví. Například nedávno bombardovali školu v křesťanské čtvrti a o život přišlo pět dětí, padesát jich bylo zraněno. Představte si, ostřelovat školu!“

Proč podle vás sdělovací prostředky nemluví o západní části města?

„Myslím, že ti, kdo mají pod kontrolou šíření informací na Západě, sledují politickou agendu, aby byla zničena Sýrie a prodávaly se zbraně. Jako křesťané a jako čestní lidé se musíme ptát, kdo stojí za touto manipulací a zneužíváním médií. My to vidíme zcela jasně.“

Kdo je tedy oběť a kdo agresor?

Jak jsem předeslal na počátku. Dalajlámu nemám moc v lásce. Důvody nebudu vysvětlovat, ale je to představitel okupované země. Jinými slovy, hlava okupovaného státu v exilu. Státu okupovaného Čínou. Zemí, kde jsou dnes a denně porušována lidská práva nejen v liberálním slova smyslu, ale i původním, jak byly deklarovány po Druhé světové válce. Odmítnutí dalajlámy a vydávání prohlášení, že jeho přijetí jedním vládním politikem není oficiální stanovisko České republiky, je nejen znakem ubohosti, ale také poníženosti před Čínou. Servilita, kterou je možné vidět ve filmu „Marečku podejte mi pero“. Ani bych se nedivil, kdyby Bohouš spěchal na čínskou ambasádu s igelitkou s Krtečkem a plnou švestek.

Česká republika měla možnost ukázat, že Čína je sice naším obchodním partnerem, ale zároveň, že nám není lhostejná její okupace malé země. Zatím Česká republika, postojem svých představitelů, ukázala, že lidská práva jsou jen bič na ty, kteří chtějí, aby ta práva byla dodržována. A není to jen Česká republika. Podobně se chovají všechny země Evropy a i země, která si nárokuje být policistou demokracie. Spojené státy americké.

Jak se ukazuje, peníze sice nejsou všechno, ale byznys je byznys. Ovšem tohle tančení mezi vejci mi připomíná slova římského historika Livia: „Agnosco fortunam Carthaginis.“ („Poznávám osud Kartága.“)