Čtyři Dé, smutné zjištění

V zámečku Cecilienhof nedaleko Berlína se Stalin, Roosevelt a Churchill domluvili jak postupovat při obnově Německa. Program obnovy obsahoval tzv. Čtyři Dé. Denacifikace, demokratizace, demonopolizace a demilitarizace.

Jak by asi při uskutečňování těchto plánů dopadla dnešní Česká republika? Po pravdě řečeno dost bídně.

Denacifikace, v našem případě by se jednalo o dekomunizaci, v podstatě neproběhla vůbec. Komunisté, kteří přes čtyřicet let devastovali zemi a její hospodářství, dnes sedí ve vedení Poslanecké sněmovny, ovládají hospodářství, mají mocné posty ve státní správě a dalších orgánech. Jakási „dekomunizace“ prakticky ani nezačala. Nejsme jako oni.

Jediným „výdobytkem“ je zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu z roku 1993, ale na ten se nikdo neohlíží. Výsměchem lustračnímu zákonu je pak premiér vlády, bývalý spolupracovník StB s krycím jménem Bureš. S předsedou KSČM se chodí radit vždy před nějakým zásadnějším rozhodnutí.

Demokratizace. Ani v tomto směru na tom nejsme nějak příliš dobře. Konají se sice demokratické volby, ale jejich výsledkem je menšinová vláda, zcela závislá na podpoře a souhlasu komunistů. Čelní představitelé zpochybňují demokratické instituce, porušují zákony, případná rozhodnutí soudních orgánů neberou vážně. Tisk je z velké většiny koncentrován do vlastnictví tří oligarchů (Babiš, Bakala, Křetínský, Dospiva). Premiér Babiš považuje poslaneckou sněmovnu za „žvanírnu“ a evropský parlament za „bandu lenochů a vyžírků.“

Demonopolizace – úplná hrůza. Vláda se úporně snaží komplikovat život malým a středním živnostníkům, pronásledují je daňové úřady a jiné kontrolní orgány, politiky ČSSD jsou považováni za parazity a z úst představitelů vládnoucího hnutí ANO zaznívají hlasy, že nedostatek pracovních sil by se dal vyřešit likvidací středního stavu a nahnáním lidí k mašinám do továren. Vznikají mamutí kartely typu Agrofert (Babišovci) či Agrotrade (Tomanovci).

Nejlépe jsme, zdá se, dopadli v demilitazizaci. Českou (tehdy ještě Československou) armádu zdevastovali již komunisté v dobách, kdy naše jednotky patřili do tzv. prvního sledu při útoku na západní Evropu a počítalo se s tím, že životnost našich vojáků bude velmi malá. Klasický kanonefutr. A tak se majetek vesele rozkrádal a ničil.

Podle plk. Jána Valo, který velel naší účasti ve válce v Iráku, dostali vojáci vozidla Tatra s totálně sjetými pneumatikami, což by při jejich nasazení v poušti znamenalo naprostou katastrofu. Vojáci byli vybaveni nefunkčními radiostanicemi a detekčními trubicemi, na zjišťování míry otravných látek. Saudské Arábii, která stála v čele protiiráckého tažení, prodali ze skladů chemické ochranné masky, které ale byly plesnivé a zteřelé. V zaminované poušti se měli pohybovat v ruských džípech a vejtřaskách místo v chemických obrněných transportérech.

Prý se od té doby hodně změnilo, ale jak ukazují aféry s dnešními nákupy vojenské techniky (transportéry Pandur, letadla CASA atp.) zase až tak moc ne. Peníze, které stát pumpuje do armády, mizejí bůhví kam. I tak svůj závazek NATO 2% HDP na obranu plníme tak tak z poloviny.

Výsledky programu Čtyři Dé, který spojenci kdysi naordinovali poraženému Německu jsou dnes zřejmé. Náš program bohužel selhal. Asi proto je Německo tam kde je, a my také.

• Ivan Bednář