Člověk se musí umět prodat

Motto “Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí.” (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 10.4)

[ad#textova1]

Dnešní svět je hlavně obchodu, o umění se prodat. Proto mi nevadí prostitutky, beru je jako ženy, které zvládají umění prodeje, dokáží komunikovat ústy i tělem, někdy zároveň obojím Kreativitě se meze nekladou, v obchodě toto pravidlo platí nadvakrát. Vždyť ne každá služebnice lásky musí být z chodníku, určitě se mezi nimi najdou i lepší kategorie a tomu odpovídá i jejich klientela.

Mít své tělo jako zboží, proč ne. Když se někdo pro něco takového rozhodne, je to jen jeho či její volba. Jsou-li dodržována pravidla a bezpečnost, je to práce jako každá druhá. Šikovná obchodnice se svým tělem udělá dobře nejen svému rozpočtu, udělá dobře i muži, protože sexuální život mnohých zadaných, ženatých mužů se odvíjí v nepříliš vysokých frekvencích, což je přinejmenším žalostné. Šikovná kněžka lásky umí najít mezeru na trhu a na ni zaměřit svou aktivitu. Je-li dobrá, nemusí se o své zakázky obávat. Když si věří, když věří svému výrobku, kterým je její tělo, proč se strachovat. Muž se rád svěří do rukou, které umí pohladit, podráždit, rád se nechá polaskat a ve chvílích naprosté odevzdanosti alespoň zapomene na každodenní šeď, vskutku šeď krematorní, v níž mnoho párů žije. Žádná jiskra, žádná invence, jen nekonečná nuda a stereotyp. A k této katastrofě můžeme přidat absenci úsměvu, o smyslu pro humor ani nemluvě. Oproti tomu dobrá prostitutka nepostrádá flexibilitu, umění naslouchat a snahu uspokojit zákazníka co možná nejlépe, jde-li do obchodu se zákazníkem na sto procent, může počítat s úspěchem. Můžeme takovou označit o sexuální terapeutku, protože v mnohém pomůže mužům. Nejen pachatel se vrací na místo činu, platí i o zákaznících. Je-li spokojený, rád si službu nebo výrobek opět objedná.

Začala jsem nejstarším řemeslem, od něhož se dostávám k obchodu jako takovému. Dnešní doba je hlavně o něm. Jsem-li komunikativní a umím-li prodat svůj výrobek, dobře pro mě i pro firmu. Neplatí však o státních zaměstnancích, ti nic neprodávají, proto je jejich produktivita práce nízká, ale produkce zbytečného papírování je nadměrná. Nejvíc šedivých a nudných patronů najdeme právě ve státním. U obchodníků je už věc jiná. Prodávají-li produkt či servis, o nichž jsou přesvědčeni, že jsou dobré, mohou počítat s úspěchem.

Jako učitelka na SŠ škole jsem dlouho vykonávala práci, v níž jsem si přišla jako šedá myš. Dát se na volnou dráhu jsem se bála. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa. A já se lesa bála. Jenže všeho jen do času. Jednou jsem se skutečně ocitla bez práce a musela jsem rychle konat, abych měla obživu. Nemusela jsem sáhnout k nejstaršímu řemeslu, neb mým nejspolehlivějším kamarádem je angličtina. A tento můj kamarád mě nezradil, ukázal mi nové možnosti, kterých bylo plno. A začala jsem s tím, že jsem prodávala své schopnosti, svůj potenciál, své charisma, ale i svou emocionalitu, bez níž by byl obchod nemyslitelný. O suchara nikdo nestojí. A světe, div se, všechno zabralo. Jste-li podnikaví, nemáte-li strach vstoupit do neznámých vod, nedáte-li se odradit od případného odmítnutí, pak jste na nejlepší cestě k úspěchu. Nikdo vás nemůžete namotivovat, od toho máte svou duši, v níž je buď motivace pro to, co děláte, nebo není. Od toho se odvíjí vaše úspěšnost.

Vše je v životě o obchodě. Prosí-li dítko rodiče, zda může hrát počítačové hry, a dostane-li souhlas pod podmínkou, že umyje nádobí, je to jeden z mnoha příkladů. Důležité je, abychom milovali to, co děláme. Život není nuda, když si ji nenecháme vstoupit do našich každodenností. A tam bezesporu patří umění se prodat…