Česká veřejnoprávní média jako relikt polistopadové humanizace marxismu
ADAM ČALOUD
Třicet pět let po pádu komunismu tu stále existuje instituce, která si z povinných poplatků bere miliardy, odmítá plnou kontrolu a každou kritiku tábor pravdoláskařů vydává za útok na demokracii. Česká veřejnoprávní média nejsou nedotknutelným pilířem svobody, ale přežívajícím reliktem systému, který se po roce 1989 jen přejmenoval, nikoliv změnil.
Debata o zrušení koncesionářských poplatků za Českou televizi a Český rozhlas znovu otevřela otázku, která měla být po roce 1989 dávno uzavřena. Jaké místo má mít stát v oblasti médií a zda je vůbec slučitelné s demokratickým principem, aby občané byli nuceni povinně financovat instituci, jejíž obsah, hospodaření i hodnotové směřování nemohou přímo ovlivnit. Veřejnoprávní média jsou některými obhajována jako pilíř demokracie.
Ve skutečnosti však představují jeden z nejviditelnějších pozůstatků systému, který byl po listopadu 1989 jen přebarven, nikoliv skutečně proměněn. Nejde o návrat k otevřenému marxismu v jeho původní podobě, ale o jeho „humanizovanou“ variantu. O představu, že stát ví lépe než občan, co je pro něj kulturně, informačně a hodnotově správné.
Instituce, která se nezměnila
Po roce 1989 prošla česká ekonomika i státní správa dramatickou transformací. Mnoho úřadů bylo zeštíhleno, podniky privatizovány, trh otevřen konkurenci. Jednou z mála oblastí, kde kontinuita přetrvala téměř beze změny. Ze státního média se stala tzv. „veřejnoprávní“. Organizační struktura, rozsah aparátu i způsob hospodaření si uchovaly logiku centrálně řízené instituce s jistým a pravidelným příjmem. Koncesionářský poplatek je ve své podstatě zvláštní forma daně. Není dobrovolný, není vázán na reálné využívání služby a jeho výše je určována politickým rozhodnutím. Občan jej platí bez ohledu na to, zda program sleduje, zda s jeho obsahem souhlasí, či zda mu vůbec důvěřuje.
Tato konstrukce vytváří instituci, která není nucena soutěžit o přízeň diváka v plném slova smyslu. Její existence není podmíněna skutečným zájmem publika, ale zákonnou povinností. Takový model odpovídá spíše logice plánovaného hospodářství než prostředí svobodné společnosti. Argument, že právě tato forma financování zaručuje nezávislost, je sporný. Nezávislost totiž nemůže spočívat v tom, že instituce získá předem garantovaný příjem a následně odmítá podrobnější kontrolu jeho využití.
Humanizovaný marxismus v praxi
Polistopadový vývoj nepřinesl návrat k třídní ideologii, ale k jemnější podobě státního paternalismu. Ten pracuje s pojmy jako „veřejná služba“, „kulturní poslání“ či „ochrana demokracie“. Za těmito vznešenými hesly se však skrývá jednoduchá teze. Stát má právo formovat hodnotové prostředí společnosti. Veřejnoprávní média nejsou pouhým technickým poskytovatelem informací. Jsou aktivním tvůrcem agendy, výběru témat i rámování veřejné debaty.
Pokud je taková moc spojena s povinným financováním a omezenou vnější kontrolou, vzniká zásadní nerovnováha. Instituce, která má být kontrolorem moci, se sama ocitá mimo plnohodnotnou kontrolu veřejnosti. Zastánci současného modelu často varují před „ohrožením nezávislosti“, pokud by financování bylo napojeno na státní rozpočet. Jenže státní rozpočet je přece veřejným dokumentem, schvalovaným volenými zástupci. Je předmětem veřejné diskuze a politické odpovědnosti.
Oproti tomu rozpočet veřejnoprávních médií, byť formálně zveřejňovaný, nepodléhá plnohodnotné kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu, a jeho struktura zůstává pro běžného občana obtížně přehledná. Humanizovaný marxismus se projevuje právě zde: instituce je prezentována jako morální autorita, která stojí nad běžným politickým střetem. Kdo ji kritizuje, je obviňován z útoku na demokracii. Tím se vytváří ochranný štít, jenž znemožňuje otevřenou debatu o efektivitě, hospodárnosti a skutečné roli těchto médií.
Otázka hospodaření a odpovědnosti
Roční příjmy veřejnoprávních médií se pohybují v řádu miliard korun. Tyto prostředky jsou každoročně vyčerpány téměř beze zbytku. V prostředí, kde příjem není závislý na výkonnosti ani na spokojenosti zákazníka, vzniká přirozený sklon k expanzi aparátu a produkce bez tlaku na úspory. Právě tady je potřeba ukázat na nepoměr mezi rozsáhlostí produkčních týmů a efektivitou výsledku, zejména ve srovnání se soukromými subjekty. Nejde o to popírat kvalitu některých pořadů.
Mýtus o jediné možné cestě
Často zaznívá, že koncesionářské poplatky jsou jediným způsobem, jak zachovat svobodná média. Tento argument je zjednodušující. V mnoha demokratických zemích existují různé modely financování, od kombinace rozpočtových prostředků přes dobrovolné předplatné až po omezenou reklamu. Podstata nezávislosti nespočívá ve zdroji peněz, ale v institucionálním nastavení kontrolních mechanismů a jasně definovaných pravidlech. Strach ze změny financování je často prezentován jako obava z politického ovládnutí.
Skutečná obava však může spočívat jinde, v možnosti zavedení přísnější kontroly, tlaku na hospodárnost a otevřenější diskuze o rozsahu činností. Pokud by se financování stalo součástí rozpočtového procesu, muselo by být každoročně obhajováno před veřejností prostřednictvím jejích volených zástupců. To není útok na demokracii. To je její přirozený projev.
Čas na skutečnou změnu
Debata o zrušení koncesionářských poplatků proto není jen technickým sporem o způsob výběru peněz. Je to střet dvou pohledů na roli státu. Jeden vychází z představy, že stát má aktivně garantovat a formovat veřejný prostor prostřednictvím vlastní mediální instituce. Druhý zdůrazňuje odpovědnost, transparentnost a rovnost před pravidly. Pokud mají být veřejnoprávní média skutečně službou veřejnosti, nemohou stát mimo standardní kontrolní rámec. Nemohou se dovolávat výjimečného postavení, které je chrání před běžnou politickou odpovědností.
A nemohou automaticky předpokládat, že jejich existence v současné podobě je nedotknutelná. Zrušení koncesionářských poplatků samo o sobě nic nespasí. Může však být prvním krokem k otevření systému, který byl po desetiletí považován za samozřejmý. Pokud má být Česká republika skutečnou demokracií bez ideologických nálepek, musí být i její mediální instituce podrobena stejné logice odpovědnosti, jako všechny ostatní veřejné struktury. Teprve tehdy bude možné říci, že jsme se skutečně vzdálili modelu, v němž stát, byť v uhlazené a humanizované podobě, rozhoduje, co má občan sledovat, financovat a považovat za standard veřejné debaty.
DENÍK.TO
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc DUBEN 2026:
*****************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Jan Tománek 2000,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč
Celkem za měsíc: ... 5 700,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
(14 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Proč vystoupit z EU aneb jak se nám víra v...
HONZA MIKULA 20|01|2015 „Právo a spravedlnost je u nás oproti Západu na velmi nízké úrovni, proto je důležité být
Problematičnost klimatických modelů
PERGILL Veškeré klimatologické bájesloví o „upečení se zaživa v průběhu několika následujících desetiletí“ je založeno na klimatických modelech. Tyto
Tafy by to xhtelo upřesnění pane autore:
„Po roce 1989 prošla česká ekonomika i státní správa dramatickou transformací. Mnoho úřadů bylo zeštíhleno, podniky privatizovány, trh otevřen konkurenci.“
Zapomněl jste dodat, že mnoho bývalých podniků z minulého režimu, bylo rozkradeno, nebo programově na popud cizáků zlikvidováno jako např. Poldi Kladno. Nebo ke napsáno čs. námořní plavba, kde zrzavý zloděj Kožený celou flotilu lidí dopravil do USA a posádky putovali domů po s
Komunisté toho také dost zestátnili po roce 1948, ale mnohem vice postavili. To byly tisíce závodů a továren, podniků a stavebnich děl včetně těch paneláků, „králíkáren, jak se jim vysmíval ožrala Havel, nyní by miliony lidi neměli kde bydlet. A prodávají se nyní ty hnusné panelákové byty za milióny!
Ráno jsem zahlédl reklamu na nové tzv. „mikrobyty“ o velikosti cca 15 m2, a považte, cena 3,5 milionu Kč. No nekupte to….. Takže zase králíkárny, resp. kotce pro jednoho živočicha.
Havle, ty si byl makotřas…..
Tak schválně: které z „objektivních“ veřejnoprávních médií nám připomene 15. březen 1939? Při výročí „napadení“ Ukravíny se všechna mohla po..trhat odsouzením „agresora“ a války mimo naše území, ale přímá okupace Československa je absolutně nezajímá!!!
Na iděsu to nahradili článkem o výstavbě dálnic v Říši a fotkou Vůdce při slavnostním výkopu prvního metru dálničního.
Vzorní kolaboranti.
Ale není moc čemu se divit. Milí krajané pátera Hermana od lidovců a tlustý deviant Bert Posselt si udělají sjezd v Brně na pozvání brněnských kolaborantů. Protestovalo proti tomu v Brně 150 lidí, takže co…..Nežijeme v Polsku, které cvičí i na možnou válku s Německem.
Jak se to liší od BBC? Ta navíc vylepuje do činžáků plakáty, kde vyzývá k udávání sousedů, kteří možná neplatí BBC daň.
ČTV měla dobře mediálně utajený sexuální skandál, kde se pracovníci soudili mezi sebou, ale přece jen šlo o dospělé.
BBC má historii sexuálních skandálů deviantních pedofilů, kdy děti zneužívali deviantní pedofilové zaměstnaní BBC dokonce přímo v budovách BBC před a po natáčení dětských pořadů.
Drastické tresty za neplacení se nijak neliší od těch u ČTV.
Zakládali BBC snad marxisté? Ne, a BBC vždy prorežimně formovala veřejné mínění minibritů a jako v ostatních mediích je v ní nasazena řada spolupracovníků tamní obdoby StB.
Mozky minibritů dnes vymývá za jejich peníze stejně jako ČT. Lhaní při covidismus bylo v BBC taky neskutečné a ve prospěch velkých farmaceutických korporátů.
Narativ o tom, že RU již mají k bojí jen polní lopatky začala šířit BBC, stejně tak, že sionistický pedofil a jeho sionistická konkubína madam Hochová-Maxwell byli agenti Kremlu.
Zde kecy o marxismu jsou stejné jako návod na obalu polívky Knorr, vraž tam jedno vejce, bude to chutnat lépe.
ČT stojí na zájmech Čechů, ale té bohaté menšiny, která si tamní zaměstnance kupuje jako nájemné střelce si kupovala mafie, stejně jako propagandisty třeba hovínky seznamu.
Signifikantní bylo srdečné obětí končícího Moravce s mocným finančníkem přímo ve studiu před zapnutou kamerou.
‚Polistopadový vývoj nepřinesl návrat k třídní ideologii, ale k jemnější podobě státního paternalismu.‘
– –
Autor si plete pojmy. Okrádání a manipulace na zakázku není paternalismus. Paternalismus může být do určité míry dobrý, ale autor se domnívá, že je to zlo samo o sobě. Nikoliv. Zlo je to, že lidé systém využívají k manipulaci a zlodějinám a že odměny nejsou na základě práce či schopností, ale na základě postavení, štěstí a ostrých loktů. Právě tomu by ale správně pojatý paternalismus mohl zabránit.
Veřejnoprávní média mají v současném kapitalismu pro sebe komunismus na náš účet podle hesla: Každému podle jeho potřeb (v tomto případě podle potřeb zaměstnanců těchto médií). Tak hlavně, že se ohánějí demokracií.
Řešení je jediné. Státní televizi a rozhlas zrušit, všechny parazity propustit a majetek v aukci prodat.
Nikdoimo imbecilů z pražské kavárny a parazitů z neziskovém kvůli tomu brečet nebude. Odporné vlastizrádné propagandistické organizace dlouhodobě škodí, tak je třeba je zrušit. A nejodpornější propagandisty a vlastizrádce postavit před soud.
„Demokracie bez přívlastků znamená vládu lidu prostřednictvím volených zástupců a transparentních pravidel.“ — to je velmi hluboký omyl. Demokracie je přímá vláda občanů, tedy to, co bylo ve starém řecku a bez přívlastků to znamená skutečně totální kontrolu většiny – tedy i střepinové soudy nebo referendum o vystěhování nějaké etnické skupiny na madagaskar.
Náš systém je jednak republika (což je forma zastupitelské demokracie) a jednak má ohlávku ve formě Ústavy a z ní plynoucích nepřekročitelných, nepřenositelných a často i nositelem neodmítnutelných práv a svobod.
Problém je do jisté míry v gumovosti naší Ústavy a listiny práv a svobod, ale především v totální ignoranci státu k tomuto dokumentu – právo na spravedlivý proces například podle všech učebnic dějepisu i občanky předpokládá soudní řízení jen podle předpisů, které byly pachatelem v době konání posuzovaného skutku poznatelné. No, kdo má pocit, že zná všechny naše zákony a je si jist tím, že žádný neporušuje aťvedne všech šest chapadel…
Takže zase článek s totální botou – s něčím, co v kritizované ČT prochází bez povšimnutí, ale chceme-li něco změnit, tak takové boty dělat nesmíme!