Česká politika a povodně: Žvaním … tedy jsem

Na úvod, jak to vypadá u vás na jižní Moravě? U nás v Praze lidé na TikToku sledují desítky videí s velkou vodou, která nevypadají úplně pěkně.

Za čtyřiadvacet hodin spadlo v našem srážkovém stínu sto milimetrů vody v podobě vytrvalého deště. Dnes v sobotu prší intenzívněji než včera, takže se dá čekat, že spadne ještě víc. Včera pršelo maximálně 5 mm za hodinu, což je rychlost vsakování do půdy, takže zatím se nestalo nic, kromě toho, že se všem doplní voda ve studních a portál Intersucho může rozdat svým aktivistům výpovědi.

Dnes, v sobotu, už to bude horší. Půda je nasáklá, takže dnešní déšť už bude výrazněji z krajiny odtékat a to se projeví v řekách a přehradách, které ale vodohospodáři včas upustili, takže odteď je to závod s časem. Jakmile začnou přehrady i přes poměrně značné upouštění přetékat, bude hůř. Teď už jen záleží, kolik vody má příroda ještě v mracích nachystáno.

Tak tu máme opět povodně. A s povodněmi texty o tom, jak jsme zničili krajinu stavbou skladových hal na zemědělské půdě, nevhodnou manipulací s koryty řek apod. Jak se na to díváte vy?

Víte, před sto lety se narovnávaly řeky, ale také se stavěly přehrady. Tak nějak zároveň. Stavěla se sídliště, odváděla se voda ze střech, ale také se stavěl Orlík nebo Mušovská jezera. Před třiceti roky jsme si řekli, že přehrady jsou fůůůj a děláme jen tu jednu půlku pokroku – betonujeme krajinu. A jde nám to, panečku… od roku 89 jsme zvládli utužit, zabetonovat a „zkultivovat“ plochu odpovídající povodí řeky Ohře. Co si budeme povídat, park s anglickým trávníkem také moc vody nepobere.Když se pak každou hodinu nad Českou republikou vyleje z mraků sto padesát milionů tun vody, máme zaděláno na problém. Jsme střecha Evropy a voda odtéká jen třemi řekami. Labem, Moravou a Odrou.

Když přijde taková situace, jako teď, tak můžete dělat jen jedno – snažit se, aby voda dotekla do těch řek co nejpozvolněji, aby v Děčíně, Lanžhotě nebo Troubkách stačila odtékat. Bohužel, přesně tohle se neděje, protože to jde proti pokroku. Pole se zcelují, ne rozdělují. V lesích se těžba dělá lépe, když tam nejsou žádné překážky pro stahování kmenů, když nepřekážejí tůňky či rybníčky.

Já nechci v této chvíli „hrát politiku“, ale u těchto věcí byli zcela určitě i komunální a krajští politici těch stran, které teď v rámci Green Dealu chtějí zakazovat lidem auta a zdražovat elektřinu. Co si o tom myslet?

Kdyby se vzaly ty stamiliardy, které stát dal na větrníky, slunečníky a měsíčníky, tak bychom měli několik přehrad. Kdyby se zemědělské dotace dávaly na to, aby se alespoň jednou za čtyři roky muselo pole pohnojit mrvou, a kdyby nějaký vodohospodář vytyčil v polích meze, kdyby se oralo po vrstevnici, tak by to stálo málo peněz, ale udělalo by to hodně muziky. Jen by to prostě komplikovalo život dnešní efektivitě. Je samozřejmě mnohem lepší, když při orbě jedete s traktorem pár kilometrů rovně a pak se otočíte a jedete rovně zase zpátky. Je lepší, když v lese prostě taháte pokácené stromy nejkratší cestou k silnici. Navíc, meze vám komplikují zemědělské práce pořád, a takhle pořádně prší jednou za dvacet let…

Premiér Fiala a ministr vnitra Rakušan tvrdí, že oproti letům 1997 a 2002 jsme na povodně mnohem lépe připraveni, protože se investovaly velké prostředky do staveb protipovodňové ochrany. Vy jste byl k podobným opatřením skeptický. Co ale dělat jiného?

Víte, když se každou hodinu nad Českou republikou vyleje víc vody, než je retenční kapacita naší největší přehrady Orlík, tak to fakt nezachráníte tím, že narovnané koryto řeky vezme o dva metry vody víc díky valům za miliardy. Prostě se voda do krajiny vyleje jen o něco později. Na menší povodeň to stačí, ale tu větší to stejně nezastaví. To samé platí pro suché poldery a mrtvá ramena řek. Té vody je prostě moc a řeky ji nemohou stačit odvést.

Mnohem důležitější je pracovat s vodou tam, kde spadne. Těžko zdržíme vodu, která spadne na vybetonovanou silnici nebo na střechy ve městech. Na to musíme mít přehrady.

Ale můžeme zdržet vodu, která spadne na pole a lesy. Kdysi byly meze přirozenými hrázičkami, které klidně těch 500 mm vody na poli zadržely. V lesích byly tůňky po vývratech, rybníčky. Monokultura je dnes v podstatě pole na dřevo, navíc to sežral kůrovec.

Udělat mez je snadné. Stačí neobdělávat uzoučký pruh na poli. Přirozeně zaroste a přirozeně se okolní orbou výškově vymezí. Na poli stačí jen dohlédnout na to, aby tu mez nikdo nerozryl. V lese je to podobně jednoduché.  Na dolním toku řeky se pak musejí dělat valy a hráze za miliardy. Na poli je mez levná. Stojí jen vztek traktoristy a agronoma. V Troubkách pak val stojí stamiliony peněz a všichni vědí, že pomůže jen do určité míry.

Jak by mohly povodně promluvit do krajských voleb? Pořád se nadává, že všichni v kampani „hráli“ celostátní témata, tak toto je výsostně praktické téma.

To se dozvíme zítra či v pondělí. Příroda nečte naše manuály ani naše předpovědi počasí. Záleží na tom, kolik vody celkově spadne a na jak velké ploše. Teď jsou to zatím všechno jen politické řeči. Žvaním, tedy jsem. Rozumně mluvil jen hejtman Kuba, všichni ostatní machrovali a hráli haury. Důležitější bude, až se slova přetaví v činy, což se začne projevovat v neděli ráno. Těch sto padesát milionů kubíků vody každou hodinu se prostě do řek dostane a pak se uvidí, jak si s tím naši orgáni poradí.