30.6.2014
Redakce
0
Kategorie: Politika

Causa Řičář: Osobní vyjádření paní Markové – Řičářové

Sdílejte článek:

JAROSLAVA MARKOVÁ (ŘIČÁŘOVÁ) 30|06|2014

Jmenuji se Jaroslava Marková (dříve Řičářová), jsem manželkou architekta Josefa Marka (dříve Marka Řičáře), který byl nevinný Městským soudem v Praze protiprávně odsouzen k 6 letům vězení, konfiskaci veškerého majetku a 5 letům zákazu činnosti za údajné zneužití státní dotace, jejímž příjemcem jako architekt a autor projektu ani nemohl být.

 

[ad#hornisiroka]

 

Jsem také matkou 5 dětí (2 dcer a 3 synů), které jsme společně vychovávali k životu v lásce a pravdě. Nejstarší Anna pracuje v cestovce pro francouzskou klientelu, mladší Marie chce studovat němčinu a španělštinu, syn Štěpán studuje Obchodní akademii, Matouš už vyhrál první mezinárodní soutěž ve hře na klavír, Šimon končí základní školu. Drží se, jen už vědí, že Masarykovo „nebát se a nekrást“ se v ČR tvrdě trestá.

 

Před 8 lety svědčil můj muž proti mafii v ČR, spolupracoval s policií, vypovídal, přestože mu vyhrožovali likvidací a pomstou. Viníci byli zatčeni a uvězněni, celá naše rodina byla umístěna do Programu na ochranu svědků. Změnili nám jména, data, místo pobytu, ztratili jsme kontakt s širší rodinou, přáteli, několikrát jsme se stěhovali. V Programu jsme žili 5 let, během té doby státní zástupce původní kauzu rozbil a zametl, viníci šli z vězení. Poté státní zástupce s pomocí policie mého muže obvinil a soud jej ve vykonstruovaném nespravedlivém procesu odsoudil.

 

 

V Programu se můj muž nemohl bránit, protože byl vlastně někdo jiný. Jeho důkazy soud odmítl. Tři dny poté, co jsme z Programu vystoupili, byl Marek odsouzen v prvé instanci. Na podzim toho roku mu zemřela maminka, která ztrátu naší rodiny a obvinění svého syna neunesla.

 

Manžel se odvolal k Vrchnímu soudu, dovolával k Nejvyššímu soudu, podal stížnost na Ministerstvo spravedlnosti a k Ústavnímu soudu, vše marně. Přestali jsme věřit, že v ČR dosáhneme spravedlnosti. Manžel měl nastoupit do vězení, to odmítnul a s celou rodinou jsme na jaře roku 2012 odešli do Rakouska. Nakonec jsme našli pomoc a úkryt v klášteře u sestřiček. Mezitím se naše rodina rozpadla, dcery a jeden ze synů se vrátili do ČR pracovat a studovat, pomohli jim tam naši přátelé. Můj muž se pokoušel získat politický azyl nebo dosáhnout nevydání z Rakouska. Vše se ukázalo nemožné, protože ČR platí za demokratickou zemi začleněnou do EU.

 

Dcera Marie se chystala po maturitě studovat němčinu a španělštinu, před zahájením studia jí diagnostikovali velmi agresivní rakovinu prsu, okamžitě začala dostávat chemoterapii. V kritické době nám opět pomohly sestry, mohla jsem se nastěhovat do kláštera v Linci spolu s Marií, kterou léčili v nemocnici naproti klášteru, dnes je Marie po operaci a ozařování a začíná nový život.

 

Krutou cenu za záchranu dcery zaplatil můj muž, kterého v únoru 2014 zatkla a uvěznila rakouská policie. S finanční podporou sester z Lince jsme se pokusili dosáhnout nevydání z Rakouska, bohužel marně. Manžel byl vydán a 2. 5.2014 předán české policii. Černě zakuklení ozbrojenci jej dopravili do věznice v Brně, kde byl držen v nelidských podmínkách. Když jsme podali stížnost na tamní poměry, byl přemístěn do ještě vzdálenější a horší věznice mezi vrahy a násilníky. Stal se tam číslem 19885 a pro bachaře objektem k ponižování.

 

Náš společný život nebyl vůbec jednoduchý, ale spolu jsme vždycky všechny překážky překonali a zvládli. Udržuje a udržovala nás při životě víra v Boha, naděje ve spravedlnost, vzájemná láska a sounáležitost naší rodiny.

 

Můj milovaný muž stále doufá v pomoc a osvobození, píše mi dlouhé dopisy plné vyznání lásky a volání o pomoc. Neumím se smířit s tím, že „se nedá nic dělat“, připadám si slabá a bezmocná, nevím na koho se obrátit, nevím komu náš příběh vyprávět, nemohu nic. Kdo můžete, pomozte mi, prosím, zachránit mého muže a zastavit tu strašnou nespravedlnost, která se nám stala!

 

Tento dopis je samozřejmě krátký a popisuje náš příběh jen stručně, jsem ochotná mluvit otevřeně a podrobně o všem, co se stalo a zodpovědět co nejpřesněji otázky každému, kdo bude mít zájem naslouchat a hlavně pomoci.

 

Můj manžel byl přemístěn do věznice ve Všehrdech u Chomutova, místa vzdáleného cca 350 km od místa, kde bydlí jeho rodina. Jediný možný neomezený způsob kontaktu s ním je poštovní korespondence. Prosím a vyzývám Vás všechny, kdo jej chcete psychicky a morálně podpořit, pošlete mu alespoň jednou za měsíc Váš dopis! Dejte také vědět Vašim přátelům a známým. Manželovi je možné psát česky, německy, anglicky, slovinsky, rusky a latinsky.

 

Adresa pro zasílání dopisů je:

 

VĚZEŇ SVĚDOMÍ ČR

JOSEF MAREK

VĚZNICE VŠEHRDY

VŠEHRDY 26

430 01 CHOMUTOV

 

 

PS (Redakce PP): Pomoci také  můžete připojením svého podpisu pod petici za zrušení rozsudku a obnovení procesu ZDE.

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Bohatý kontinent?

    Bohatý kontinent?

    IBN WARRAQ 14|05|2015 Jedna z věcí, která mi uvízla v hlavě z nekonečných sluníčkářských projevů na téma “chudáci uprchlíci,