Být či nebýt silnou a svobodnou zemí? To je oč v britských volbách běží!

[ad#clanek-respo]

„Chce li se někdo stát politikem, musí umět předpovídat, co se bude dít zítra, příští týden, příští měsíc nebo příští rok. A potom schopnost vysvětlit, proč k tomu nedošlo.“ Winston Churchill.

V britských parlamentních volbách zítra s velkou slávou a velkým náskokem zvítězí Konzervativní strana premiérky Theresy Mayové. Pokud se tak nestane, bude to kvůli tomu, že Britové přišli o rozum. Churchillovsky zjednodušené, s nadsázkou napsané, leč v mnohém jistě nezpochybnitelné. Kdo by chtěl za premiéra člověka, který je ztělesněním toho nejhoršího, co nabízejí zhoubné levicové ideologie současnoti? Ekologický fanatismus, lidskoprávní pobláznění, žvásty o rovnosti (samozřejmě prostřednictvím nerovnosti) – odpor ke všemu přirozenému, socialistické hospodářství – odpor k soukromému vlastnictví, vysávání úspěšných a dotování neúspěšných, nedůvěra ve vlastní spoluobčany, radost z islámu a imigrantů, poklonkování bruselským komunistům, nenávist k Izraeli, obdiv k teroristům atd. atd. To je Jeremy Corbyn. Cosi, co vede opoziční Labour Party ve Spojeném království do voleb. Cosi, co by chtělo vystřídat Theresu Mayovou v sídle ministerského předsedy na čísle 10 v Downing Street.

Současná britská premiérka a vůdkyně Konzervativní strany Theresa Mayová není žádným ideálem, není žádnou druhou Margaret Thatcherovou. Tělo má nemotorné, ale politickou šachovnici ovládá výborně. Nemá umělé krásné zuby, ale má jazyk ostrý jako břitva, který nebere ohledy na politickou korektnost a hloupost oponentů. Byla spíše dosazena do čela strany, nežli zvolena spolustraníky, ale dokázala svou stranu po letech sjednotit a uspokojit všechna křídla a frakce. Nezískala zatím mandát od domácích voličů, ale velmi rychle získala respekt a silnou pozici na mezinárodní scéně. Byla součástí kampaně za setrvání v Evropské unii, nyní je symbolem brexitu a prokázala mimořádnou úctu k politické kultuře a k vůli lidu.

Theresa Mayová slibuje nejlepší „Brexit Deal“, globální, silnou Británii, silné a stabilní vůdcovství. Varuje před „koalicí chaosu“ Corbynových labouristů, skotských separatistů a elitářských liberálních demokratů. Spojené království provedlo v minulém roce historický krok k tomu, aby bylo znovu silnou a svobodnou zemí. V minulosti učinilo pro lidskou svobodu a vítězství nad jejími nepřáteli více, než kterákoliv jiná země světa. První, kdo se s odvahou (a za bučení elit a mainstreamu) postavil nacistům v době, kdy Evropa kapitulovala a byla postupně požírána hákovým křížem, byl Winston Churchill, přicházející do premiérského úřadu bez mandátu voličů a bez mandátu spolustraníků (což je obojí totožné s nástupem Theresy Mayové).

Churchillovi je připisován výrok „Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty.“ Správně předvídal, co čeká Británii a Evropu poté, co zvítězí nad hnědou i rudou totalitou. Že přijdou totality nové (nebo alespoň pokusy o ně), s jinými hesly a jinými barvami, ale jejich cílem bude stále to samé – zlikvidovat svobodu, zlikvidovat národy, zlikvidovat lidskou přirozenost. O tom jsou politické války současnosti a jsou mimořádně důležité, ne méně než boj s nacismem a komunismem. A významnou bitvou těchto válek za normální svět a svobodu jsou i nadcházející britské volby.

[ad#pp-clanek-ctverec]