Básník s kytarou, jakých není mnoho

Karel Kryl byl (je, neb tak jako tomu bylo i dřív a jak on říkával “jak jsem tu tak nebyl, tak jsem tak tu tak nějak byl – což vlastně platí stále) známý písničkář, ale především “básník s kytarou”, národní bard, a určitě nejznámější a taky nejvýraznější představitel československého protikomunistického protestsongu (někteří lidé na to rádi zapomínají); byl to taky filosof a především velmistr slova, svého mateřského jazyka a různých přiléhavých podobenství …

“Jen najatý přístěnek, zapadal prachem. Jen pavouci v síti a trpký pach klihu.
A embrya myšlenek chvěla se strachem. Kéž – nemusí žíti, kéž – nemusí z lihu!”,

které by strčilo mnohdy do kapsy kdejaké modro, všeznalého mudrce; a to je tedy fakt – dokázal totiž v několika verších, několika slovy vyhmátnou podstatu a náladu věcí, událostí, asi tak jako málokdo jiný – bohužel, dnes se jím zaštiťují a obhajují i lidé, o kterých zpíval ve svých starších písních. Paradox doby, ve které nyní žijeme.

Vše jen proto, … že nahrál i písničku Demokracie – v mnohém jako vždy pravdivou, a kterou se tito lidé dnes ohánějí, jako by nic co napsal a nazpíval před tím, už tím pádem neplatilo a bylo zapomenuto. To by byl ovšem ten největší omyl! Jiní, často nesoudní a mnohdy i nestoudní příznivci současně vlády a prezidenta, dokonce polemizují o tom, na jaké straně by dnes stál … opravdu si někdo z vás myslí, že by popřel svou celoživotní tvorbu, a hájil by estébáky a komunisty ve vládě? Pak ovšem takový člověk vůbec nic nepochopil. Kryl byl nejen svědomím tohoto národa, jak píší a často říkají mnozí. Karel Kryl, byl především tím, kdo nedělal v tomto smyslu kompromisy, kdo vždy bojoval proti nespravedlnosti a proti lži! Nezapomínejme na to. A především, nezneužívejme jeho písní k tomu, abychom obhajovali neobhajitelné… to si tento vskutku národní bard, nezaslouží. Ano, byl by bezesporu opět svůj. A tím spíš by nepopřel vše, co mu bylo osudné a proti čemu celý život bojoval. Tím jsem si naprosto jist!

… víte, nevím jak kdo, ale já to vyhození z práce, v té době zažil na vlastní kůži – a to právě kvůli 17. listopadu; a opravdu za to nemohl Václav Havel, ale především lidé, kteří jen převlékli kabáty … a snad jsou tací, kteří si tu dobu a vše s tím spojené, včetně strachu z toho jak vše dopadne, včetně překotného vývoje a možná i jisté naivity i nevědomosti nás všech, ještě pamatují

… a lidé, kteří velmi rychle zapomněli na svou vlastní minulost, a taky lidé, co se přizpůsobili vždy a všemu, včetně té takzvané “většině” (tenkrát, stejně tak jako dnes), a vždy z toho také těží a tyjí, lhostejno celkem jak. A ukazováním prstem na viníky a často jen na jednoho, který pak může za vše, jen chtějí přehlušit své vlastní špatné svědomí.

Karel Kryl sám o sobě mluví takto ” … neboť ten, kdo je onde mnou, je vlastně někdo jiný – zombií, sen z morfia, ve vodě obraz klamný – kdo jsem (?), jen bezvýznamný zatrpklý pária, ten druhý přebírá vítězství, pocty, ceny … mé já, je nevíra, půlkacíř uřícený z útěku před citem před láskou, před pohodlím … ještě se někdy modlím, v tom příliš hlasitém, hrabivém očistci … “

… pár mých oblíbených, přejdete či sledujete-li přímo na YouTube a máte-li zapnuto automatické přehrávání, pak tím asi lépe

A když se jím zde ohánějí voliči a zastánci Zemana, Babiše, dokonce SPD a Okamury, tak jako štítem, je to nejen nechutné, ale doslova zhovadilé! Když ti, co sloužili totalitě, proti které on celý život bojoval, a která jemu i jeho rodičům zničila život, vyhnala ho z vlasti, kterou miloval (nikdy třeba nepožádal o německé občanství, například, a na pohřeb maminky přijel na humanitární vízum) … a když se on už nemůže bránit podobnému zneužití, je tedy myslím právě na těch, kteří ho skutečně milovali a ctili, aby tak učinili za něj. A pokud vím, tak to také dělají.

Použité zdroje (mimo jiné):

• http://karelkryl.cz/
• https://youtu.be/sk7xYvSiUrM
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kryl
• http://home.tiscali.cz/cz010955/zivot09.htm

Nemohu se totiž zbavit pocitu, že mnozí by nejraději přišili jeho předčasný skon někomu konkrétnímu (podle svého smýšlení) a stejně jako v politice, by nejraději ukázali na jednoho konkrétního viníka. A tak jako u té politiky, nejen že nerozlišují, ale zcela opomíjejí jakoukoliv vlastní sebereflexi. My nic, my vůbec za nic nemůžeme, my jsme muzikanti, to oni, a stále dokola. Kryl byl podle mnohých, ale i podle mne, svědomím národa (pro mnohé spíše připomínkou jejich špatného svědomí) a to je možná důvod toho, proč dnes dělají právě to, co dělají. Podle stále stejného, a osvědčeného scénáře.