4.2.2026
Kategorie: Politika1291 přečtení

Agent, kam se podíváš

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Tématu komunistické minulosti těch našich vysokých hlav se vyhýbám. A to pod heslem – čo bolo, to bolo, terazky som majorom. Ale když ta hloupá karta se pořád vytahuje.

Naposledy ji vytáhla stanařka Danuše Nerudová svým provoláním na adresu ministra kultury Oto Klempíře. „Stbácký udavač Klempíř, který zničil život mnoha lidem, si prý bude zvát umělce ze Staromáku. Stbácký metody, stbácký manýry, prostě udavačská lůza v praxi. Ale setkání Hynka Čermáka s ministrem Klempířem by měli dát na HeroHero. To bych si předplatila,“ napsala na Facebooku europoslankyně, původním povoláním prodavačka vysokoškolských titulů (ale ano, musel jsem si šťouchnout do nedořešené kauzičky).

Reagovala tím na Klempířovy SMS zprávy, které rozeslal hercům vystupujícím na protivládní demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze. (Ti Motoristé a jejich esemesky.)

Co Klempíř provedl tak strašného? SMS zprávu pro herce jsem si přečetl. Těšil se na ty estébácké hrozby, narazil na zcela obyčejnou a potřebnou snahu o komunikaci. „Dobrý den, viděl jsem vaše vystoupení na nedělní akci a zaznamenal jsem, že máte určité obavy ohledně budoucího směřování Ministerstva kultury. Rád bych vás proto pozval na schůzku na ministerstvo, kde bych s vámi chtěl probrat nejen svou vizi fungování tohoto úřadu, ale především bych rád slyšel vaše názory na to, co je podle vás v tomto resortu potřeba zařídit,“ napsal Klempíř.

Stbácký metody, stbácký manýry, prostě udavačská lůza v praxi,“ nazvala to Nerudová.

Hm, takhle, jako SMS od Klempíře, kdyby zněly obsílky z StB za normalizace, myslím, že bychom předchozí režim mohli označit za liberální a svobodomyslný. Nebo je možné, že pokud herečka Čvančarová dorazí na ministerstvo, čeká ji zaplivaná místnost páchnoucí krví, kde na ni bude čekat jeden hodný a jeden zlý Klempíř?

Zvláštní metoda, jak označit snahu o komunikaci dvou znepřátelených táborů.

K samotnému Klempířovi a jeho „skandální“ spolupráci s StB.

Klempíř se ke spolupráci s StB sám vyznal v rozhovoru pro Reflex. Tam popsal, že se prostě složil pod tlakem StB, protože se bál výhrůžek pomsty vůči jeho rodině, výhrůžek násilím a tak spolupráci podepsal a jeden čas aktivně spolupracoval. Přičemž se z toho psychicky zhroutil. Ne každý dokázal odolat, ne každý musí být nutně hrdina. Ten tlak musel být příšerný. Klempíř byl malá rybka, s kterou si násilná StB pohrávala. Omlouvá ho to? Nevím. Sám o sobě pochybuju, zda bych takový nátlak zvládl. Nemusel jsem tím projít a jsem za to moc rád.

(Tady si dovolím osobní vsuvku. S podobným se ve své době setkala i moje máma. Studovala vysokou školu, s estébáky spolupracující kamarád, který ji ostatně vroucně miloval, ji napráskal, protože mu estébáci slíbili, že moji mámu z dalších represí vynechají. Mámu na to konto ze školy vyhodili a tahali ji po vyšetřovnách… nepodepsala, ale život jí pohnojili dostatečně. Onomu kamarádovi odpustila, jezdil k nám na návštěvy. A pořád ji platonicky miloval. A i jemu to zničilo život, protože sebou pro to selhání pohrdal, nenáviděl se za něj. Prostě život.)

Pak tu byl kariérní estébák Andrej Babiš. Opět návrat do hluboké minulosti. Podepsal proč? Byl to kšeftař a stát před Tuzexem s bony v kapse pro něj nebylo. A tak se vyšplhal do zahraničního obchodu, do kterého se nemohl dostat bez podpisu, předpokládám (a šéfredaktorka, která tu dobu zažila, potvrzeje – stranická legitimace nebo podpis, jinak to nešlo.). Ubližoval? Ne, jen obchodoval a vlastně nesl tehdejšímu Československu zisk. Jako to dělal s Agrofertem po revoluci.

A pak tu máme prezidenta Pavla. Ten se vědomě rozhodl stát pevnou součástí represivních složek tehdejšího režimu. Petr Pavel byl z vlastního rozhodnutí zaměstnancem rozvědky komunistického režimu. Tuto informaci na něj z archivů vyšťoural historik Petr Blažek. Petr Pavel jeho tvrzení dementoval a o Blažkovi pronesl, že není žádný historik. Informaci o svém zaměstnání u rozvědčíků za bolševika vědomě v rozhovorech před prezidentskými volbami popřel. Součástí archivu byly pak i dokumenty, kde se Petr Pavel vyjadřuje ke vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968 a to se souhlasným, ba až nadšeným stanoviskem. Zároveň u toho platilo, že člen komunistické rozvědky musel být… uvědomělý soudruh toho nejhrubšího zrna.

A tak se na to podívejme. Máme tu Klempíře, který se rozklepal hrůzou, protože si na něj StB došlápla a násilnými manipulacemi jej dotlačila ke spolupráci, z které se Klempíř pak vyvázal za pomoci rodiče své přítelkyně.

Máme tu estébáka Babiše, který chtěl kšeftovat. A bylo mu asi jedno, jestli na sebe nebo na stát. Prostě měl ten kšeft v krvi už v tu dobu.

A nakonec tu máme člověka, který se aktivně zapojil do represivní mašinérie režimu a cvičil se na záložní úder ve stylu kapitána Minaříka s nějakým laufrovsky opěvovaným odstřelem sídla Svobodné Evropy. Cvičil se na takového „statečného chlapíka“ tehdejšího režimu.

(V této souvislosti by bylo kuriózní, kdyby přišlo odtajnění archivů v Kremlu. Protože adepti na rozvědčíka v satelitních státech Sovětského svazu museli projít školením v Moskvě a byli také řádně prolustrovaní, katalogizovaní a vedení v kartotéce se všemi i těmi nejpodrobnějšími informacemi o nich samotných… a také podepisovali spolupráci s KGB, mimo jiného.)

Teď bych mohl stanout a s křikem ukazovat na Petra Pavla s tím, že on byl pevnou součástí duše předchozího režimu, Babiš s Klempířem jen spolupracovali z nutnosti.

A mně to přijde jako blbost.

Bolševický režim už je 35 let za námi. A jeho stín už bychom mohli nechat historikům a nedovolit mu aktivně mluvit do současného dění. Všichni tři jmenovaní si svou minulost dávno odpracovali. Klempíř obdivuhodnou prací v hudbě, Babiš kolosálním byznysem a prací v politice, Pavel pak prací v NATO. A stoupnout si a začít kázat o tom, kdo z nich je víc estébák, je prostě chucpe.

Celé to psaní mě ovšem odvedlo od té ústřední myšlenky. No, dobře, ne myšlenky, spíš osoby. Tou je Danuše Nerudová. Ta očividně razí tezi, že falešně elitářská selekce je nejlepší lék na politické nešváry. Klempíře, který se za svou minulost s StB otevřeně stydí a několikrát se za ni omluvil, označuje velmi emotivně za estébáka. A u prezidenta, který svou dobrovolnou spolupráci s represivními složkami režimu opakovaně zapíral, pak bagatelizoval a zbaběle bagatelizuje doposud, za tím stojí jako za mohykánem vší demokracie.

Je to divná paní.

 

Redakce

Sdílejte článek:
1291 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,54 out of 5)
Loading...
8 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)