Traktát o populismu

Vždyť to je přece její primární úloha zvednout témata, která požaduje volič, občan, a uvést je pomocí legislativního procesu do života. K tomu dostávají mandát. Samozřejmě, ne vždy se stane, že strana má tak silný volební mandát, aby mohla prosadit ze svého programu vše, tedy musí ve výsledku hledat určité kompromisy a dělat z politiky tu příslovečnou špínu, tedy handly něco za něco. Ale jednoduchými slovy: náplní politické strany je přirozený populismus.

Přece není úlohou politické strany prosazovat kroky, které si občané nepřejí (jak už jsem bohužel také od některých našich samozvaných (j)elit slyšel). Samozřejmě uznávám jednu věc: někdy je třeba udělat krok, který je velmi nepopulární. Jenže pak je potřeba, aby premiér vlády či ministr vystoupil v televizi s jasným vysvětlením tak, aby ho pochopila i babička z Orlických hor. Proč je třeba tento krok udělat a jaké to bude mít finanční důsledky pro jednotlivé skupiny obyvatel. A hlavně: kdy a jaký bude výsledek. A samozřejmě, když se ten výsledek nedostaví, nebo bude jiný, politik bude natolik soudný, že sám odstoupí anebo bude postaven před odpovědnost uhradit vzniklé škody, jestliže jeho koncept byl fatálním omylem, chybou a způsobil občanstvu značné škody.

A pokud namítáte, že by se pak politik/ministr/premiér bál udělat nějaký rozhodný krok? Nu, jenom dobře! Vláda není a nesmí být nějaká feudální vrchnost a nesmí si z úřadu udělat cochcárnu (jak tomu, bohužel v realitě dnes je). Správně by měl občany před vládou chránit Parlament. Tak to kdysi bývalo. V demokratuře (nebo postdemokracii, chcete-li), vládne Parlament společně s vládou. To je zásadní rozbití dělby moci a vede jednoznačně k velmi nebezpečným, svévolným diktaturám menšin. Pro vlády je to samozřejmě velmi pohodlné.

Horší je ovšem situace, kterou pamatujeme za posledních let více než mnohokrát, kdy politická strana předvolebními sliby naslibuje hory doly a modré z nebe, ovšem ihned po volbách jdou všechny sliby do archivu, moc je uchvácena, takže máme na čtyři roky vystaráno a začíná soukromé Eldorádo. Anebo volební výsledek strany je více než tristní, ovšem strana uchvátí tolik moci, která jí vůbec ani nepřísluší a provádí v podstatě diktaturu menšiny nad většinou. Ať už se jedná příslovečné Lidovce (a jejich zavřené obchody ve svátek), v současnosti třeba o progresivní socany (se všemi gendery, mutli-kutli, neomarxismem, lezením Bruselu do prdele), či ve stejném ranku ANO 2011, které vyhrálo volby bez volebního programu s jediným marketérským heslem: ANO, bude líp (jak komu). I to byl laciný populismus.

Ovšem populismus je třeba dělit na několik druhů. Strana se prodere k moci, rozdělí si pašalíky a v podstatě si provozuje svévolnou diktaturu a rajtuje na své moci jak na divokém býku. A až má potom volební období na kahánku, začíná ten pravý vulgární populismus. Najednou se nachází spousta prostředků na korupci voličů. (Pochopitelně z cizích peněz, jak jinak. A když se peníze nedostávají anebo sliby přešvihnou možnosti, tak se prostě uvalí další daně, jen aby na ten populismus bylo.) To je ten nejsprostší a nejvulgárnější populismus, který je zde provozován jak socany, tak Babišovými sluhy.

Možná jeden z nejcharakterističtějších sprostých populismů byl, když se zaváděl systém dotací pro obnovitelné zdroje energie, solární panely. Bylo zcela nepochybné, že parlamentem tento návrh projde, takže rádoby pravicová ODS ostentativně hlasovala jako jediná proti, ale jakmile byly dotace ostatními stranami prohlasovány (stojí nás to, plátce daní, desítky miliard korun), najednou nejvíc solárních baronů je v řadách ODS. To byla ukázka populistického hlasování. Víme, že to projde, tak budeme dělat na oko hrdiny.

Do podobné skupiny populismů falešných a smradlavých bychom mohli zařadit předvolební sliby předem nesplnitelné. Pravda, nikdo asi nebude slibovat že zařídí, aby Země byla placatá, ale slibů na podobné úrovni nalezneme i u etablovaných stran docela hojně (viz soudobý klimatický greténismus — i když v jeho případě jde ve skutečnosti o něco zcela jiného — opět o tu zatracenou moc, tentokrát globální). Prostě slibují nesplnitelné jen proto, aby byly zvoleny. Jiný důvod to nemá.

Rozčiluje mne, když je například označována Okamurova SPD za populistickou (a rasistickou a fašistickou a xenofobní pro odpor k migraci) jen proto, že si lidé přejí zavést celoplošné referendum (a je vcelku lhostejné, co si o něm myslíme, zda ho pokládáme za špatné, či dobré) a Okamurova SPD je prostě nabízí a snaží se je prosadit. V tom prostě není žádný populismus, to je legitimní snaha o splnění toho, co slíbili.

Samozřejmě, že některým stranám se to nelíbí, ale to není nejmenší důvod k tomu, aby to bylo označeno za populistické. Stejně tak není populistická strana, která prosazuje Czexit (zde pro změnu nálepka nacistická; a opět: ať si o něm myslíme cokoliv), když jeho prosazení prostě slíbila a je to náplň jejího volebního programu. Že je nereálný? Ale není, je reálný. Byl by sice patrně velmi drahý a asi bychom (při mstivosti Evropské unie) utrpěli poměrně značné ekonomické škody, ale je to plán realistický. Tedy nejde o populismus. Soutěží o to, zda dostanou dostatečný mandát k tomu, aby Czexit prosadili do zákona. Když nedostanou OK, když ho dostanou OK. Tak zní vůle lidu, pokud si chceme hrát na demokracii.

Jenže bohužel takzvané etablované nebo systémové strany si velmi snadno navykly na takzvanou demokraturu, kdy voliči je dobrý jen v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne jedenkrát za čtyři roky; pak může akorát tak držet hubu a krok — a platit.

Není divu, že toto se mnoha lidem zajídá a k volbám už ani nechodí, protože vlastně nemají koho volit. A přiznám se, že se jim příliš nedivím. Včera tady zrovna byl jeden ze známých, a když jsem zmínil, že má dnes Trikolora ustavující sjezd, chvíli vrtěl hlavou a vůbec nechápal, co mu to říkám, nebo o čem hovořím. A když jsem nadhodil, že přece snad trošku sleduje zpravodajství a politiku, oznámil mi, že už dávno nesleduje, protože je to zcela zbytečné. A k volbám taky nechodí, protože si stejně dělají, co chtějí, takže proč by se s tím měl nervovat a zdržovat. Stará se pouze o to, jak vybetonovat základy pod zahradní domek a jak zacouvat domíchávačem přes živý plot.

Toto je vysvědčení etablovaných politických stran a nelze se divit, že Václav Klaus ml. velmi dobře pochopil, že na ulici leží spousty volebních hlasů a to nejen pravicových, ale i levicových a středových, protože lidé jsou zděšeni z toho, kam se dnešní svět řítí a zvrhává a nemají nikde zastání. A jsou otrávení z té panoptikální přehlídky unavených opelichaných politiků, kteří smrdí v parlamentu a ve vládách 30 let a udělali si pro sebe z politiky jen velmi výhodnou bezrizikovou živnost, přičemž o peníze a moc jim jde až na prvním místě, zatímco o občana a voliče už na posledním.

Takže ne, přátelé, označovat předem Trikoloru nálepkou, že je populistická, je opravdu otřepaným a unaveným klišé, jen ubohým krosčekem a nedovoleným bráněním ve hře, sprostou dehonestací subjektu, který se uchází zcela legitimně o témata, která dosavadní strany řešit neumí anebo nechtějí. O témata, která ležela na ulici.

(Pozn.: A že okamžitým kritikům není Trikolora dost pravicová? Mně také není. Ale on konzervatismus může být i levicový, velice snadno. Vlastně, společenský konzervatismus ani takové dělení nezasluhuje. A nezapomínejme: VKml je šachista. Docela dobře si umím představit po tomto rozehrání střední hru.)

Autor: PeTaX