3.8.2019
Redakce
0
Kategorie: Historie

Jak komunisté upekli v květnu 1948 ,,demokratické volby”

Sdílejte článek:

SM

Ještě před únorem 1948 počítaly politické strany s konáním druhých demokratických poválečných voleb, které měly připadnout na květen 1948. Proběhly však po únorovém státním převratu, kdy veškerou moc získali komunisté a volby připomínalo spíše frašku a ,,parodii” na svobodné hlasování.

Na květen 1948 se upíraly i zraky nekomunistických stran, které počítaly s tím, že KSČ, která zahájila na podzim 1947 svůj pochod k moci, výrazněji oslabí a mocenské váhy se vychýlí směrem k těmi silám, které hájily v poválečném Československu demokracii, byť omezenou. KSČ také před vyhrocováním vztahů v Národní frontě a vládě počítala s konáním voleb se samostatnými kandidátkami politických stran, a usilovala v nich vyřešit mocenskou otázku tím, že získá 51% všech hlasů, jak to vyhlásilo komunistické vedení v lednu 1947. Vedl je k tomu fakt, že komunisté v prvních poválečných volbách v roce 1946 získali 40% hlasů. Nekomunistické strany pak ,,taktiku” 51% kritizovaly a považovaly ji za snahu získat ,,suchou cestou” mocenský monopol.

Sám předseda KSČ a vlády Klement Gottwald a spol. se však neupínal jen na tuto možnost (,,Přece neztratíme hlavu kvůli volbám”), ale nechával si v záloze další způsoby řešení mocenské otázky mimoparlamentními cestami. Gottwald například kalkuloval s tím, že vedení nekomunistických stran ovládnou prokomunistické frakce (,,styčky”), jejichž představitelé byli dlouho nespokojení s vedením své strany. Radikální proud v KSČ (Kopecký, Dolanský, Ďuriš) pak chtěl zúčtovat s ,,reakcí” ještě před volbami soustředěnou mobilizací mas, partyzánů, dělnictva a administrativně-mocenskou likvidací nekomunistických stran. Mimochodem právě Československo bylo jedinou zemí z rodícího se sovětského bloku, kde ještě před únorem 1948 nebyla rozhodnuta mocenská otázka. V některých dalších zemích se již popravovalo, jako například v Bulharsku, kde byl v září 1947 zlikvidován komunistický odpůrce Nikola Petkov. Vládní krize v únoru 1948 a následné převzetí moci československými komunisty však mocenskou otázku beze zbytku definitivně vyřešilo.

Komunistické vedení původně počítalo ještě v březnu s tím, že do voleb, proponovaných na květen 1948, půjde každá strana samostatně. Komunisté chtěli stvrdit své ,,velké únorové vítězství” a získat až 75% všech hlasů, což byl však značně nadsazený předpoklad. Nakonec KSČ v dubnu rozhodla, že se volby budou konat pouze s jednotnou kandidátkou. Komunisté se obávali toho, že nekomunistické strany, které byly vážně otřeseny administrativně-mocenskými zásahy v únoru 1948, se vzpamatují a budou představovat pro KSČ soupeře. Jednotná kandidátka tak měla zajistit, aby v příštím parlamentu byla KSČ jasně dominantní silou v poměru 7:3 v 300členném Národním shromáždění. Volič tak měl v podstatě jen dvě možnosti – hlasovat pro jednotnou kandidátku Národní fronty, nebo hodit bílý lístek, který znamenal nesouhlas s jednotnou kandidátkou.

Nutno podotknout, že předvolební kampaň se nesla v duchu masivní agitace pro jednotnou kandidátku, a ti, kteří nakonec hodili bílý lístek, byli perzekvováni, například propouštěním z práce či sníženým veřejným uplatněním atd., protože bílý lístek byl podle komunistů hlasem pro nepřátele socialismu. Podle Gottwalda znamenal hlas pro jednotnou kandidátku i hlas pro republiku a vyjadřoval vlasteneckou povinnost. V jednotlivých obcích, v tisku se tak rozproudila kampaň za volbu jednotné kandidátky.

Při samotných volbách, které se konaly 30. května 1948, byla porušena řada ústavních zásad. Komunisté sami vybízeli občany, aby proklamativně volili nikoliv tajně, tedy za plentou, ale před ní. I přes masivní agitační kampaň ve prospěch jednotné kandidátky získala jednotná kandidátka nakonec 87% hlasů, bílých lístků bylo necelých milion. Na řadě míst však byly výsledky ještě falšovány, a komunisté se tím ještě chlubili.

S železnou pravidelností se pak v Československu konaly volby pouze s jednotnou kandidátkou, kde komunisté pravidelně získávali 99% hlasů a uměle tak vytvářeli dojem, že je celý národ podporuje.

První volby s jednotnou kandidátkou v roce 1948 tak byly ,,volbami”, které měly do demokratického hlasování skutečně daleko, což kritizoval i odcházející prezident Edvard Beneš. Popíraly základní princip svobodné volby a soutěž mezi více politickými stranami, a byly porušovány jejich hlavní principy, především tajnost hlasování. Demokraticky vyjádřený nesouhlas s jednotnou kandidátkou a vhození bílého lístku bylo stavěno na úroveň zrady a rozbíječství uměle vytvořené jednoty národa. A nejen to. Stejně jako v únoru 1948 byla charakteristická atmosféra silného politického nátlaku a zastrašování těch, kteří chtěli hodit bílý lístek. Tedy chování, které je neslučitelné s demokratickým ovzduším svobodných voleb.

Komunisté se však řídili pragmatickým heslem účel světí prostředky a nehodlali potenciálně ani připustit, že by je o část nabyté absolutní moci mohly připravit ostatní strany. Volby v květnu 1948, které měly mít původně charakter demokratického a svobodného hlasování, se tak proměnily v nadsázce řečeno v kabaretní frašku, zinscenovanou a pečlivě zrežírovanou komunisty.

ZDROJ: securitymagazin.cz

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,27 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky