Moderní nevolnictví

V 16. století bylo naprosto běžné, že zaměstnanci jedli maso KAŽDÝ den. Tak např. řád vrchnostenský z roku 1549 nařizoval jako součást mzdy nepodávat čeládce, tj. nádeníkům, zaměstnancům za mzdu, maso dvakrát denně, ale jednou denně maso a jednou denně drobné ryby, bělice nebo okouny, aby byli zdravější. O sto let později, tj. po roce 1650, dostávala na den čeládka JEN režnou mouku, vejražku na kaši, hrách a ječmen na kroupy, zelí, řípu a plané ovoce.

Mají dnes (nekvalifikovaní) zaměstnanci s minimální mzdou každý den na maso?

Mzdy námezdních nekvalifikovaných dělníků ve městě i na vesnici dosahovaly ve 14. století výše 1 groše (pražského, českého) denně, tj. maximálně cca 250–300 grošů ročně, řemeslník dostával 2 groše denně, tj. maximálně cca 500–600 grošů ročně. Mzdy nebyly žádným způsobem daněny. Velmi často byla součástí denní mzdy i strava, pokud však nebyla, tak náklady na stravu byly min. půl groše na den.

Pro představu: za 24 až 46 grošů bylo možno si ve 14. století pořídit krávu, v současné době se ceny pohybují v rozmezí 18 000 až 32 500 Kč za kus (rozdojená dvouletá kráva 500 kg, rok 2018). Přepočtem dle Pekařova vzoru má tedy 1 groš ve 14. století zhruba hodnotu dnešních 700 až 750 Kč (rok 2018). Prostý dům o třech místnostech stál 7–11 kop grošů, tj. 420 až 660 grošů, tj. 315 000 Kč až 495 000 Kč.

Modelový příklad u tehdejších zaměstnanců: Minimální denní mzda námezdního nekvalifikovaného nádeníka ve 14. století ve výši 1 groše denně, tedy 700 až 750 Kč denně, tj. maximální roční mzda ve výši cca 225 000 Kč. To je čistá minimální mzda ve 14. století!

Jan Sova · FCB

Obdobně hovoří článek na Extrastory:

Středověk, to není žádný med, zvláště pokud člověk nebyl vznešený šlechtic nebo rovnou král. Takový průměrný rolník byl v podstatě nevolník, který pracoval do úmoru na poli svého pána. Jenže tento mýtus rozbíjí nová studie, která říká, že to naopak moderní člověk je nevolník.

O této problematice píše ve své knize profesorka Juliet Schoorová. A dochází k šokujícím závěrům. Středověcí rolníci měli podle ní více volného času, protože pracovali méně dní než současní lidé. Podle ní to souviselo s tím, že zemědělská práce je sezónní a zdaleka netrvá celý rok. Lidé pracující na poli tak měli podle ní minimálně devět a půl týdne v roce volno. Srovnejte s pěti týdny dovolené, které dává dnes zaměstnancům většina zaměstnavatelů.

A to není všechno. Svou roli hrála také církev, která vyhlašovala poměrně mnoho svátků, kdy se nepracovalo. I těchto dní byl vyšší počet, než kolik jich máme dnes. Pracovní týden měl 60 až 70 hodin, zatímco dnes má 80. [??? pozn. red.]K tomto číslu se ale západní civilizace dobrala až s industriální revolucí, do té doby se tolik hodin nepracovalo.

Navíc lidé byli podle Schoorové v mnohem menším stresu než dnes. S jídlem se nespěchalo, žádná půlhodinka na oběd a pak zpět na pole. Jídlo bylo posvátné a jedlo se tak dlouho, jak bylo potřeba. Středověký člověk nespěchal, protože neměl schůzky, mobily, nikam se nehnal, práce na poli mu neutekla. Lidé sice nebyli bohatí, ale byli šťastnější a více v pohodě, než jsme dnes.

Kam jsme se od středověku posunuli? Je to zcela zásadní otázka. Nemusíme pracovat v kancelářích a nejsme nevolníky ve smyslu, že by měl někdo absolutní moc nad našimi životy. Ale na druhou stranu jsme vystresovaní, mnoho lidí má více než jednu práci nebo jí věnuje často celý den ve snaze vydělat co nejvíce peněz a zabezpečit rodinu. Tento krysí závod je prakticky nekonečný a stojí spoustu sil. Dovolená je jen organizované a velmi nákladné cestování někam, kde si člověk sice na chvíli odpočine, ale vzápětí se vrátí do práce a opět ho pohltí ještě větší stres, protože se mu práce mezitím nakupila. Nejsme přes všechny vymoženosti moderního světa ani šťastnější, ani nemáme více času než středověký rolník. Možná bychom se jako civilizace měli nad sebou vážně zamyslet.

Zdroj: extrastory.cz