Neporazitelná Sáblíková: Měla by šanci vyhrát i proti trans?

Martina Sáblíková je žena, je sportovkyně a je neuvěřitelný fenomén doby. Na kontě má už dvacátou zlatou medaili ze světového šampionátu, je olympijská vítězka a jen teď o víkendu vytvořila dva nové světové rekordy. Je prostě skvělá, je naše.

Proti mužům by ale neměla šanci.

Nejen ona, ale ani Petra Kvitová, Barbora Špotáková nebo Ester Ledecká a mnoho dalších českých sportovkyň, které se drží na špici světového sportu ve svých odvětvích. Pochopitelně, v kategorii žen. Jenže právě ona kategorie žen dostává poslední dobou pořádně na prdel, když se ženami můžou soutěžit transgender osoby. Je to demotivující, je to nesportovní a jak napsala tenisová legenda Martina Navrátilová, není to fér.

Čistě pro představu, jaký je rozdíl ve výkonu mužů a žen, zde jsou vybrané disciplíny, které se dají jednoduše změřit:

• V běhu na 100 metrů je světový rekord mužských běžců 9,58 sekund, zatímco u žen 10,49 sekund.
• V plavání volným stylem na 100 metrů je mužský rekord 47,05 sekund, ženský 52,70 sekund.
• Rychlobruslení na 5000 metrů v jízdách mužů je nejlepší čas 6:01,86, zatímco jen pár hodin starý světový rekord Sáblíkové je na 6:42,01 minutě.
• Nejrychlejší zaznamenané podání v mužském tenise je neuvěřitelných 263,4 km/h, zatímco v tom ženském je to 220 km/h.
• V hodu oštěpem je světový rekord 98,48 m z roku 1998 a drží ho Jan Železný, v soutěži žen drží světový rekord Barbora Špotáková, a to 72,28 m.

Pokud nemáme v plánu obvinit všechny ty časomíry z šovinismu, přijde mi, že je to jasné. Muži jsou rychlejší a silnější. Vždycky byli. Navíc, když se podíváte pozorně na rozdíl mezi mužskými nej a ženskými nej, je vidět rozdíl minimálně 10 % ve prospěch mužů.

Tyto výsledky všichni zastánci toho, aby původně narození jako muži mohli klidně startovat ženám, zlehčují. Fakt že trans v soutěži se ženami běžně ženy poráží ve všech disciplínách, především atletických, také prý nic neznamená. Ohánějí se tím, že neexistuje žádný vědecký důkaz, žádná studie, která by prokázala, že trans mají v soutěži proti ženám nefér výhodu.

To je pochopitelně omyl. Nebo lež, chcete-li.

Existuje studie z roku 2018, která ještě nebyla oficiálně publikovaná, a ta prokazuje, že sportovkyně s DSD (differences in sex development, tedy odlišný v pohlavním vývoji) s úrovní testosteronu podobným hodnotám, které mají muži, mají výhodu 10 až 12 procent oproti ženám, které se jako ženy narodily. Například Caster Semenya z Jihoafrické republiky.

Testosteron je pohlavní hormon, který je zodpovědný za rozdílnou strukturu mužského těla oproti ženskému. Jde nejen o stavbu kostí, svalů, rozložení tuku, jde i o větší soutěživost, dravost. Zatímco průměrná hladina testosteronu v mužském těle je 280 až 1 000 ng/dl, u průměrné ženy je to 15 až 70 ng/dl.

A to se bavíme o DSD, tedy osobách, kterým se samo vyvinulo opačné pohlaví bez vlastního přičinění. Transgender se rozhodnou, že chtějí místo mužem být ženou (nebo obráceně), není to tedy o stavu těla, ale o stavu mysli. A také o hladině hormonů, pochopitelně.

Aby dnes mohl původně muž závodit jako žena, úplně mu stačí se pro to rozhodnout. Není nezbytný lékařský zákrok a musí být na hormonální léčbě pouze jeden rok. Nově hodlá Mezinárodní atletická federace zavést pravidlo, že trans sportovcům bude povoleno soutěžit se ženami jen v případě, že sníží hladinu testosteronu.

Je také prokázáno, že 75 % transgender ani po užívání hormonů nevykazuje sníženou hladinu testosteronu.

Najdou se trans, kteří sami tvrdí, že osoby původně narozené jako muži mají oproti sportovcům narozených jako žena značnou výhodu. Bývalý maratónský běžec, dnes 61letá Joanna Harper říká: „Transgenderové ženy po hormonální terapii jsou vyšší, větší a silnější než průměrné ženy.“

Na tom světovém šampionátu v rychlobruslení o víkendu v Calgary soutěžili pochopitelně i muži. Jak by Martina Sáblíková dopadla, kdyby svou rychlost poměřovala s nimi? Skončila by na 23. místě.

Trans soutěžící se ženami není ani žena, ani muž. Je to srab.