![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Je málo dětských psychiatrů
FRANTIŠEK SCHILDBERGER
[ad#textova1]
Doktor Martin Hollý, který je současně místopředseda Psychiatrické společnosti, říká: „Je velmi důležité, aby dětská psychiatrie zůstala samostatným oborem, abychom nepřišli o nové personální kapacity. Zvlášť v této situaci, kdy v celé republice máme šedesát ambulantních dětských psychiatrů. Dokážu si představit, že za patnáct roků, až budeme mít padesát nových lékařů, se z dětské psychiatrie udělá specializace.“ (Myslí se pouhá specializace v rámci psychiatrie). „Přestože ve většině evropských zemí je to samostatný obor a jsou věcné důvody, aby dětská psychiatrie samostatným oborem zůstala. Vykřičník je nad tím, že průměrný věk ambulantních dětských psychiatrů je kolem šedesáti let“. A můžeme se porůznu dočíst mnoho dalších rad a doporučení (na která již nebudu odkazovat).
Bolestně však cosi postrádám: slova o prevenci a o hledání příčin. Pokud nastane nějaký negativní vývoj, a není na světě mnoho horších věcí, než je nárůst počtu dětí vyžadujících psychiatrickou péči, řekl bych, že prvně by se měly hledat příčiny a mělo by se začít odstraňováním příčin. V každém medicínském oboru se mluví o prevenci, o tom, že prevence je stejně důležitá jako léčení a kolik prevence šetří sil a kolika předchází trápení… Tady ne. V případě duševních poruch malých dětí jaky by slovo prevence nikoho ani nenapadlo.
Jasně: mohlo by to vést až k takovým nepřípustným požadavkům, jako že nejlepší prevence všech trápení malých dětí je pevná a stabilní rodina, stálé a láskyplné rodinné vztahy, a ty že jsou možné jen tam, kde jsou si manželé věrní a nehledají dobrodružství mimo vlastní rodinný krb. Že žádná lékařská péče, ani kdyby bylo dětských psychiatrů ne nedostatek, nýbrž nadbytek, nemůže suplovat dobré a laskavé rodiče, pro něž není největším zájmem co nejdřív své dítě odložit do nějakého kolektivního zařízení, aby jim nevadilo v kariéře. A že zvláště úloha matky, která je s dítětem a má na dítě čas, je nenahraditelná.
Zkrátka: musela by se zpochybnit některá genderistická dogmata a muselo by se jaksi moralizovat; což vše je ovšem přísně zakázáno. To už raději ať děti trpí a my jim k tomu zaopatříme dostatek psychiatrů.
[ad#pp-clanek-ctverec]
Autor: František Schildberger