Hostina u Šíleného krále, aneb jak se žere za naše

Stát jako hostinský — a my jako dojné krávy

Vítejte v republice, kde je heslo „nažrat se zdarma“ povýšeno na státní doktrínu. Rok 2024 přinesl ledacos — rekordní inflaci, zvyšování daní, škrty ve školství a zdravotnictví. Ale hlavně přinesl 171 milionů korun utracených za pohoštění úředníků a politiků z našich daní.

Ano, čtete správně. Sto sedmdesát jedna milionů. Za chlebíčky, prosecco, obložené mísy a nekonečné recepce. A zatímco babička v Horní Dolní přepočítává drobáky na máslo, na ministerstvech se žije vesele jako za Marie Antoinetty.

Ministerstva chutí a nestoudnosti

Nemyslete si, že jde o nějaké drobné občerstvení. Ne, tohle je systematická žranice za veřejné peníze. V každé dobře řízené firmě by za podobné položky letěly hlavy. U nás? Tady to znamená „úspěšný rok v hospodaření státu“.

Názvy úřadů by se klidně daly přejmenovat:

• Ministerstvo vnitra → Ministerstvo vína

• Ministerstvo financí → Ministerstvo foie gras

• Úřad vlády → Královská banketní síň

Místo služebního vozu už by se mohla pořídit pojízdná kuchyně. A co státní porady? Ty přece potřebují catering. Nejlépe s výhledem na Pražský hrad a výběrem zahraničních delikates.

Co jedli? Co pili? A proč vůbec?

Detailní menu se, samozřejmě, nedozvíme. Transparentnost se v české politice týká výhradně občana, ne těch nahoře. Ale soudě podle rozpočtu to nebyly rohlíky s máslem. Spíš to vypadá na lososa v limetkové pěně, bio hummus a šampaňské s obsahem zlata.

A proč? Prý „reprezentace“. Inu, občané, buďte rádi, že vás reprezentují s plnými žaludky. Prázdný politik je přece nespokojený politik. A nespokojený politik by mohl třeba… začít makat?

Občan šetří, stát hoduje

Rok 2024 byl pro mnoho lidí těžký. Reálné mzdy klesly, důchodci počítají každou korunu a rodiny odkládají dovolené i opravy domů. Jen vláda si naopak žije jako na večírku před koncem světa.

A místo aby se styděli, ještě mají tu drzost vykládat, jak musíme být odpovědní. Jak si máme utahovat opasky. Jak je nutné šetřit „kvůli budoucnosti našich dětí“. Otázka zní: jaké budoucnosti, když si současnost projedli?

Tak co s tím?

Tohle není jen výsměch. To je plivanec do tváře každému slušnému občanovi. Každému, kdo platí daně, kdo maká, kdo počítá slevy v Lidlu. A jediná možnost, jak jim ty parky z krku trochu přiškrtit, je u volebních uren.

Až půjdete v létě volit, vzpomeňte si na jejich rauty. Na jejich pohoštění „z reprezentace“. Na jejich drzost. A dejte jim najevo, že hladový národ si jednou došlápne i na přežranou vládu.