23.12.2013
Kategorie: Kultura a tipy

O Bohu, duši a světlu …

Sdílejte článek:

OD: N.D. WALSCH 23|12|2013

Byla jednou jedna Malinká duše, která řekla Bohu: “Já vím, kdo jsem!” A Bůh řekl: “To je skvělé! Kdo tedy jsi?” A malinká duše vykřikla: “Jsem světlo!” Bůh se zeširoka usmál “To je pravda!” zvolal. “Ty jsi světlo.”

 

[ad#hornisiroka]

 

Malinká duše byla velmi šťastná, protože zjistila to, co měly zjistit všechny duše v Království. “Oh,” řekla Malinká duše: “to je vážně paráda!”

 

Ale brzy, když už věděla, kým je, jí to nestačilo. Malinká duše uvnitř sebe cítila touhu, že chce skutečně být tím, čím je. A tak šla zpět k Bohu (což není špatný nápad pro všechny duše, které chtějí vědět, kým skutečně jsou) a řekla: “Ahoj Bože! Teď, když vím kdo jsem, mohu tím také být?”

 

A Bůh řekl: “Chceš říct, že toužíš být tím, kým už jsi?” “No,” řekla Malinká duše, “jedna věc je vědět, kým jsem a úplně jiná věc je tím skutečně být. Chci cítit, jaké to je být Světlem!” “Ale ty už jsi Světlo.” Zopakoval Bůh a znovu se usmál. “Ano, ale chci zjistit, jaký je to pocit,” křičela Malinká duše. “Dobrá,” řekl Bůh a smál se pro sebe, “předpokládám, že jsem to měl vědět. Ty jsi byla vždy dobrodružná.”

 

Pak se ale výraz ve tváři Boha změnil. “Je tu ale jedna věc…” “Co?”, zeptala se Malinká duše. “No, neexistuje nic než Světlo. Víš nevytvořil jsem nic než Světlo. Víš nevytvořil jsem nic než to, čím jsi, takže není žádný jednoduchý způsob, jak bys mohla zažít sama sebe jako toho, kým skutečně jsi, protože není nic, čím nejsi.”

 

“Hm?”, Malinká duše teď byla trochu zmatená.

 

“Podívej se na to takhle,” řekl Bůh, “jsi jako svíčka ve slunci. Ano jsi opravdu tam. Spolu s miliony a triliony dalších svíček, které tvoří slunce. A slunce by nebýt tebe nebylo sluncem. Ale nebylo by jím ani bez jakékoliv jiné svíčky… a pak by už vůbec nebylo sluncem, protože by tak jasně nesvítilo. Ale jak poznat sám sebe jako světlo, když jsi uprostřed něj – to je otázka.”

 

“No,” napřímila se Malinká duše: “Ty jsi Bůh, tak něco vymysli!” Bůh se znovu usmál. “Už jsem to vymyslel,” řekl.” Protože nevidíš sama sebe jako světlo, když jsi ve světle, obklopím tě temnotou.”

 

“Co je to temnota?” zeptala se Malinká duše a Bůh odpověděl: “To je to, čím nejsi.”

 

 

“Budu se temnoty bát?” zakřičela Malinká duše. “Jenom, pokud se rozhodneš,” odpověděl Bůh. “Ve skutečnosti není nic, čeho by ses musela bát, pokud se ale nerozhodneš, že je čeho se bát. Víš, všechno si jen vymýšlíme. Předstíráme.”

 

“Aha,” řekla Malinká duše a už se cítila o něco líp.

 

Potom Bůh vysvětlil, že abychom mohli vůbec něco prožít, musí se objevit pravý opak. “Je to veliký dar,” řekl Bůh “protože bez něj byste vůbec nemohli vědět, jaké všechno je. Bez zimy byste nemohli poznat teplo, bez toho, co je nahoře – to, co je dole, bez rychlého pomalé. Nemohli byste znát levé bez pravého, co je tam bez tady, teď bez potom.” “Takže,” uzavřel Bůh “když jsi obklopena temnotou, nehroz pěstí a nezvyšuj hlas a temnotu neproklínej. Raději buď světlem v temnotě a nerozčiluj se kvůli tomu. Potom budeš vědět, kým skutečně jsi a stejně tak to budou vědět všichni ostatní. Nech své světlo zářit tak, aby všichni věděli, jak jsi jedinečná!”

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...