Čest bachaře Josefa Vondrušky

[ad#clanek-respo]

Adekvátní částka, kterou požadoval po státní instituci /rozuměj po všech daňových poplatnících/, byla v jeho očích vyčíslena na 5 miliónů korun českých. Soud mu nakonec přiřkl hanebných 70 tisíc korun a náhradu 50 tisíc za dlouhé soudní líčení.

Onu trpkou újmu na své cti pocítil v době své instalace jako radního za stranu, jež má v názvu stejný termín jako zcela zbytečný ústav, studující zločiny právě této stávající parlamentní entity. Při prvním setkání mu hejtman za Liberecký kraj pan Půta odmítl podat ruku, stejně tak učinili i někteří radní. To nepochybně zranilo citlivou duši soudruha Vondrušky, který svou minulost sadistického bachaře jednoznačně vyvrátil ve svém bestselleru, nazvaném „Z druhé strany katru“.

Vondruška považuje všechna tvrzení politických vězňů v Minkovicích za obyčejné pomluvy. Byly sice jisté indicie, jako kupříkladu tvrzení velitele tohoto nápravného ústavu,že na Vondrušku chodily stížnosti a že byl „vůči vězňům příliš iniciativní“, případně tvrzení samotných vězňů o tom, že je bezdůvodně mlátil obuškem. Soudruh Vondruška však jen vykonával svou práci a byl nesmiřitelný k přestupcům zákona. Tedy zejména oněm podvracečům státního zřízení, kterým bylo nutné věnovat zvýšenou péči v rámci převýchovy ztroskotance a zaprodance na uvědomělého budovatele socialismu.

Jak správně uvedl v roce 2013 předseda senátu libereckého soudu Pavel Pachner, je tvrzení politických vězňů v Minkovicích o násilném chování Josefa Vondrušky neprůkazné. V oné minkovické káznici byly samozřejmě široké možnosti podat na násilné chování dozorců stížnosti, kterým strana a vláda věnovala zvýšenou pozornost. Navíc – co si budeme povídat – tvrzení nějakého mukla „intelektuála“ vůči poctivému členu Komunistické strany Československa je vždy jednoznačně založeno na výmyslech a pomluvách.

Odvolací soud nyní jednoznačně prokázal bachařovu nevinu. Navíc – jak řekl předseda senátu pan Pavel Veleman – ono nepodání ruky hejtmana poctivému komunistovi byl „bezprecedentní incident“, neboť – jak známo – existuje u nás presumpce neviny. S tím má člen KSČ Vondruška bohaté zkušenosti, protože za režimu, v němž byl členem ústavou potvrzené vládnoucí strany, byla tato presumpce neviny u nás ctěna nad všechny tehdejší devizové rezervy. Preventivní zavírání nepohodlných jedinců bez udání důvodů, jejich mlácení a vyvážení v zimě ven za město atd. jsou jen kavárenské zkazky, jež nelze doložit z nezávislého zdroje a rozhodně nemohou být pro soudce dokladem zhůvěřilosti soudruhů ze Státní bezpečnosti. Jde bez diskuse o nenávistné projevy těch, kteří chtějí za každou cenu hanobit slušné členy strany.

Jak ještě správně dodal předseda senátu Veleman, jde v těchto případech o postoje současné společnosti, která je dlouhých třicet let po převratu stále obtěžkána iracionálními náladami, které zatracují vše dobré, co bylo v socialismu vytvořeno. Do těchto výdobytků jistě patřily i trestnice pro názorové odpůrce, kteří spáchali ohavné zločiny třeba poukazováním na lidská práva, svobodu myšlení a pohybu, snahou žít jinak, než jim správně linkovala KSČ. Nejhorším činitelem jsou dle pana soudce média, která se chytají každého náznaku, aby mohla dehonestovat ony poctivé a uvědomělé soudruhy minulé éry.

Josef Vondruška – čestný a spravedlivý muž – se nebude proti mizernému odškodnění odvolávat. Jak pravil moudře, současná společnost ještě není natolik vyzrálá, aby pochopila všechny pohnutky mysli a postoje těch, kteří s nadšením a neutuchající pílí střežili Leninův a Stalinův odkaz proti hnilobě Západu. Jak se zdá, ke správnému světonázoru se začínají klonit i členové ctihodné soudcovské unie, která se staví k těmto lidem nestranně a se vší odpovědností spravedlivě. Jen jim ještě dělá problém stanovit onu adekvátní sumu odškodnění poctivých soudruhů, neboť čest komunisty je prakticky nevyčíslitelná.

[ad#clanek-respo]