Klaus, Singer a česká měna

[ad#clanek-respo]

Klaus, jako popřevratový ministr financí devalvoval měnu. Udělal to proto, aby se reálná hodnota Koruny československé dostala do souladu s její skutečnou hodnotou na trhu. V regulovaném kursovním lístku jsme tenkrát měli DEM za 8 Kč, reálná hodnota, kterou představoval vexlácký trh byla 20 – 23 Kč. V tomto případě udělal Klaus dobře, občané pochopili, že nelze mít měnu, virtuálně nadhodnocenou a měli možnost se podívat pravdě zpříma do očí, naše ekonomika, v té době, stála za starou belu.

Byl to první krok k volné směnitelnosti Československé měny s měnou západních, tehdy ještě kapitalistických, zemí. Jinak učinit nemohl. Mohl bych Klausovi připsat i jiné plusy, ale byly by mimo téma, ale taky mínusy, vlastně to hlavní mínus patří Havlovi, jelikož rozdělení dohodl, sic, Klaus s Mečiarem, ale referendum měl vyhlásit Havel.

Singer, jako guvernér ČNB, využívající volné směnitelnosti, teď již, Koruny české, což mu připravil Klaus, svého postavení zneužil. Česká ekonomika se postupně vzpamatovávala, západní ekonomika začala socialističtět, státy eurozóny měly stále větší dluhy, některé stály rovnou nad bankrotem, jiné doslova zbankrotovaly, ale byly „zachráněny“, aby mohly i nadále provozovat naddimenzovaný sociální systém, který je, mimochodem, hlavní příčinou současné ilegálně imigrantské krize.

Ta záchrana přišla z ECB, ta natiskla miliardy nekrytých Eur a vyrobila z nich virtuální, nesplatitelné půjčky pro sociálně rozmařilé státy. To nemohlo mít jiný následek, než posilování České koruny vůči Euru. Tak rozhodl trh a trh se rozhodl, že Česká měna je dobrá. Tedy, byla dobrá a naše firmy i občané dostali konečně naději. V tomto okamžiku, nevím, zda sám od sebe nebo to dostal jako stranický úkol, soudruh Singer (bankovní rada hlasovala v poměru 4:3, takže rozhodl Singer) zahájil intervence proti České koruně, tedy provedl devalvaci v rozporu s trhem.

V jednom diskusním příspěvku jsem napsal, že „utopil vlastní matku“. Bylo tím obrazně řečeno, že utopil všechny občany naší republiky, protože my jsme „matka“, která tyto funkcionáře živí. Bezduché zdůvodnění hrozbou deflace a zvýšením nezaměstnanosti bylo jen šplíchancem do tváře samostatných a zodpovědných lidí, firmy ztratily motivaci se inovovat a investovat do moderních technologií, protože devalvací si přišly na stejné peníze (v Kč) jako za stávajícího stavu. Přitom to byla obrovská příležitost, konečně jsme se mohli pozvednout a nejen slepě kopírovat úpadek dříve prosperující, dnes upadající ekonomiky. Odkud vzal soudruh Singer stamiliardy na tyto intervence? Co udělá s miliardami Eur, která jsou nyní majetkem ČNB? Nedokážu odpovědět, mohu jen spekulovat, ale to ponechám na laskavých čtenářích. Tady bych se pouštěl až na příliš tenký led.

V jednom si zaspekuluji. Vláda nechtěla lepší kurs k Euru, snížilo by to výběr spotřebních, ale i jiných daní. U spotřebních je stanoveno, nařízením EK, kolik Eur má činit spotřební daň z krabičky cigaret, litru benzínu a litru čistého lihu. Pominu-li, že tyto regulace jsou naprosto zbytečné, jelikož jejich výnosy jdou na úplně něco jiného, než byl původní záměr, tedy u tabáku a alkoholu, do zdravotnictví a u pohonných hmot, na údržbu komunikací, následoval by i snížený výběr DPH, jelikož by začaly klesat ceny dovážených produktů, alespoň z eurozóny. To by ohrozilo socialistické podplácení voličů. Volič socialistů a ANO musí být chudý a nasraný, jinak by je nikdy nevolil.

Závěrem, a je to jen můj názor, Singer je daleko větší grázl než nenáviděný Klaus, ten pro naši republiku něco pozitivního udělal, Singer neudělal vůbec nic, naopak udělal obrovskou škodu.

[ad#clanek-respo]

PS: Otázkou je, zdali nový Singerův nástupce, Jiří Rusnok, jehož předvčerejší jmenování velmi silně připomíná erární trafiku za věrné služby a plnění rozkazů, není opět stejné socialistické šlápnutí z bláta do louže, kde přednost před občany má soudružský klientelismus (red. PP).

ZDROJ: Jaromír Hlubek