
Polreich v úřednické hospodě
URZA 09|04|2016
Zdeněk Polreich je velmi dobrý kuchař, jenž – navzdory svým značně intervencionistickým názorům – na nějaké základní praktické úrovni chápe fungování trhu, což patrně souvisí i s tím, že je úspěšným podnikatelem a hlavním aktérem televizní show, v rámci které učí ostatní provozovatele restaurací a hospod, jak být úspěšní.
[ad#clanek-respo]
A právě o jednom dílu tohoto pořadu budu dnes psát – šéfkuchař totiž navštívil hotelovou restauraci vedenou úředníky magistrátu, kteří majetkové poměry vystihli (doslova) takto: „Není to městský hotel, je to soukromý hotel, ale vlastní ho město.“ Nevím proč, ale připomíná mi to Čapí hnízdo. Mezi další skvělé průpovídky patří například: „Ekonomicky je to nesmysl, ale je to tak třeba,“ případně: „Polévku i hlavní jídlo za 75 korun máme v menu proto, že tady jí hodně zaměstnanců magistrátu.“ Kdo chce vidět více, nechť si na Internetu najde patnáctou epizodu šesté série.
A co mě na této podívané zaujalo nejvíce? Inu, ačkoliv se pořad „Ano, šéfe“ již natáčel u nejrůznějších zoufalců, všichni alespoň chápali, že cílem je, aby jejich podnik vydělával peníze; toto byl první díl, ve kterém se vyskytovali lidé, již nechápali ani tuto základní věc, takže vymýšleli různé „ekonomické nesmysly, které jsou třeba“.
S něčím takovým může vážně přijít jen politik, úředník, případně jejich podřízení; vždyť jak jinak poznat, co je pro lidi dobré, než nechat je za to platit? Každý platí za to, co chce a považuje za užitečné, naopak nikdo dobrovolně neplatí za věci, jež mu přínosné nepřipadají; na tomto principu ostatně funguje trh, zatímco politici i úředníci se obvykle vyznačují tím, že jej absolutně nechápou, nebo alespoň ignorují.
[ad#clanek-respo]
Bludy v podobně „ekonomických nesmyslů, jež jsou potřeba“, se bohužel vyskytují napříč celou společností, jelikož je šíří (státní) vzdělávací systém.
ZDROJ: Urza