
Přírodovědecká katastrofa CATRIN zbořila moravské vysoké školství (II.)
IVAN ŠRÁMEK
Jak jsem psal v minulém dílu korupce není jenom součástí propojení soukromého sektoru s politikou, nebo úředníky, ale také v oblasti (veřejného) vysokého školství. A mnozí by mohli být překvapeni, jak mocná a provázaná je chobotnice vztahů politických s akademickou sférou, kde korupce a tunelování veřejných zdrojů bují hlavně od doby, kdy je vysoké školství provázáno s dotační a grantovou politikou na úrovni státu a celé Evropské unie.
Pojďme se podívat na hlavní persony, které historicky vytvořily spleť korupčního ekosystému v olomouckém regionu, který později metastázoval i na Ostravsko.
Vysokoškolský ústav CATRIN na UPOL: Architekti a stavitelé chobotnice
Chobotnice potřebovala formální schránku, do které mohou přitékat veřejné prostředky, jejichž následné využití potom nebude příliš kontrolováno a do něhož nebude mluvit příliš velké množství lidí. Tato schránka se zhmotnila zřízením vysokoškolského ústavu CATRIN na Univerzitě Palackého v Olomouci (UPOL).
Pod jeho vznikem bude už navždy podepsán exrektor Prof. PhDr. Jaroslav Miller, M.A., Ph.D.. Okolnosti násilného vzniku ústavu v rozporu s platnou legislativou byly popsány zde. Gangsterské metody, mezi něž patřily osobní útoky na všechny oponenty vzniku ústavu, zejm. děkana PřF, krytí neetických praktik v publikační činnosti prof. Radka Zbořila, nestandardní nakládání s majetkem a převody finančních prostředků, které prosazování zřízení ústavu doprovázely, se bohužel na UPOL staly standardem.
Snad jediné, co by bylo možné přičíst J. Millerovi ke cti je to, že půl roku poté, co viděl, jakou hrůzu spustil, rezignoval na rektorský post. Během nezvykle dlouhého období demise ovšem ztratil už jakékoliv zábrany a ve prospěch CATRIN převedl (zřejmě v rozporu se zákonem) z přírodovědecké fakulty stamiliónové granty, zařídil jim výhodnou pozici pro získání dalších desetimiliónových grantů z regionálního programu ITI a těsně před odchodem ještě v tichosti CATRIN věnoval 20 mil. Kč z rektorátních fondů.
Tím ovšem jeho působení ve vysokém školství neskončilo. Záhy se stal rektorem soukromé Anglo-americké VŠ v Praze. Je to ona škola, které se dokonce podařilo vypadnout z loňského mezinárodního hodnocení vysokých škol s odůvodněním, že má „výkon hluboko pod očekáváním i ve srovnání s dalšími VŠ hodnocenými stupněm D“, přičemž stupeň D je ten nejhorší. Po nástupu koalice SPOLU se stal J. Miller politickým náměstkem nominovaným KDU-ČSL na MŠMT. V roce 2025 se pak přes výhrady Rady vysokých škol stal šéfem Národního akreditačního úřadu (NAÚ). Je neuvěřitelné, že člověk, který v českém vysokém školství za sebou zanechal takovou spoušť, nyní (spolu)rozhoduje o studijních programech, které dostanou akreditaci, což následně umožňuje vysokým školám čerpat přidělené prostředky skrze MŠMT a případné státní a evropské granty.
J. Miller nebyl sám, kdo z rektorátu vznik CATRIN prosazoval. Další významnou osobou byl Prof. PhDr. et Mgr. Jiří Lach, M.A., Ph.D., který působil jako prorektor pro organizaci a rozvoj, a který měl pod sebou mj. též právní oddělení, jež svými svéráznými právními výklady také sehrálo v celém procesu významnou roli. Po rezignaci J. Millera se neúspěšně ucházel o post rektora sám a následně se též bez úspěchu přihlásil do konkurzu na post nově vzniklé pozice ředitele CATRIN. Ředitelem se sice nestal, ale dodnes má kromě svého profesorského úvazku na domovské FF UP také úvazek 0,2 na CATRIN. Není příliš jasné, co v tomto přírodovědně a medicínsky zaměřeném ústavu jakožto historik reálně dělá, takže se nelze ubránit dojmu, že se jedná o formu korupční odměny za služby během prorektorského působení.
Mnohem významnější postavou se postupně stal další Millerův prorektor, Doc. Mgr. Pavel Banáš, Ph.D. Ten byl původně dosazený na post prorektora jako zaměstnanec RCPTM Radkem Zbořilem, pomohl prosadit vznik CATRIN a po schválení vzniku CATRIN byl Millerem bez konkurzu pověřen vedením ústavu. V následném konkurzu, který organizoval už rektor Procházka sice komisí doporučen nebyl, přesto mu bylo prodlouženo pověření, a to zcela nezvykle o dalšího 2,5 roku. Další konkurz už byl pro jistotu zorganizován tak, aby v něm nemohl zvítězit nikdo jiný. Přesto byl Banášův výkon takový, že jej rektor Procházka sice jmenoval, ale jen na jediný rok. Následující rektor Kohajda už se s organizací nějakého konkurzu neobtěžoval vůbec a jmenování Banáše ředitelem prodloužil dokonce na dobu neurčitou.
Udržování P. Banáše ve vysoké manažerské pozici je při pohledu zvenčí těžko pochopitelné. Počet publikačních výstupů CATRIN podle výročních zpráv pod jeho vedením razantně poklesl a bližší pohled na výkon jednotlivých oddělení ukazuje, že velká část z nich nefunguje prakticky vůbec. K tomu je třeba dodat, že velká část vykazovaného výkonu CATRIN je jen potěmkinovským výkaznictvím, kdy CATRIN platí řadě pracovníků mimo Olomouc za to, že na své publikace připisují olomouckou adresu. Vše nasvědčuje tomu, že chobotnice udržuje P. Banáše ve funkci jako bílého koně, jehož hlavním úkolem je krýt všechny levárny a udržovat směřování penězovodů žádoucím směrem. Už jako prorektor se na univerzitě pokusil prosadit metodiku dělení prostředků na vědu, která kdyby platila, tak by nasměrovala velkou část prostředků do CATRIN a na fakulty by toho mnoho nezbylo. Utěšeně roste počet soukromých společností vedoucích pracovníků CATRIN, jejichž činnost se překrývá v činností CATRIN a lze se tak důvodně domnívat, že slouží především k tunelování komerčně zajímavých aktiv univerzity. Přitom pan ředitel nezapomíná ani na svou rodinu, v letošním roce zorganizoval benefiční ples CATRIN (inzerováno též na stránkách UP), jehož výtěžek šel do společnosti Úsměv mámy, v jejímž výboru nalezneme paní Banášovou. Krytí neetických praktik bylo dokonce předmětem šetření Etické komise UP, která konstatovala selhání vedení CATRIN, nicméně ani tento nález nevedl k ukončení působení P. Banáše ve funkci.
Prof. Millera vystřídal od května 2021 na rektorském postu prof. MUDr. Martin Procházka, Ph.D. Jeho působení lze podle pracovníků z UP asi nejlépe charakterizovat tak, že vydržel čtyři roky neřešit nic, což bohatě stačilo k tomu, aby problém CATRIN nabobtnal do takové míry, že už stahuje ke dnu celou univerzitu.
Propojení univerzitní chobotnice s politickými šíbry
Stávající rektor Doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D. je český právník, vysokoškolský učitel a politik, který od května 2025 zastává funkci rektora Univerzity Palackého v Olomouci.
V politice se pohybuje jako nestraník úzce spolupracující s koalicí SPOLU (zejména s KDU-ČSL, které pravidelně přispívá svými dary). Stejně jako J.Miller pochází z Šumperka, kde od roku 2014 působí jako zastupitel města. V letech 2014 až 2022 v Šumperku vykonával také funkci radního. V letech 2021 až 2025 byl poslancem Poslanecké sněmovny PČR, kam byl zvolen jako nestraník za KDU-ČSL na kandidátce koalice SPOLU v Olomouckém kraji. V srpnu 2026 oznámil na základě nominace KDU-ČSL svou kandidaturu do Senátu ČR za volební obvod č. 66 – Litovel s podporou široké koalice (KDU-ČSL, ODS, TOP 09 a Piráti). Čili, on (a není jediný) je přímou spojkou na municipální, krajskou a národní politiku a politickou moc.
Vedle toho má dle portálu Hlídač státu také řadu soukromých aktivit, je k dohledání jako člen oborové rady také na UK, a nevypadá to, že by bylo reálné, aby opravdu pracoval 12 h denně na UPOL, což by odpovídalo výši 1,5 úvazku, který aktuálně na UPOL má. Jeho rektorské působení se dle zaměstnanců univerzity vyznačuje autokratickým konfrontačním stylem komunikace, kde není příliš prostor pro diskuzi. Akademický senát mu již dvakrát neschválil návrh nového Statutu UP, který by veškerou moc soustředil do rukou rektora a ostatní akademické orgány zbavil pojistek proti jejímu zneužití. Aktuálně má senát na stole další pokus. Pozoruhodnými aspekty návrhu je např. to, že by měl ze statutu zmizet odstavec zapovídající střet zájmů akademických funkcionářů, nebo to, že rektor by mohl bez větších omezení nakládat s majetkem na univerzitě. Přitom M. Kohajda dává vcelku otevřeně najevo, že jako první by nově nabyté pravomoci využil k odebrání majetku s pořizovací hodnotou okolo 500 mil. Kč z Přírodovědecké fakulty ve prospěch CATRIN. V rozpočtové oblasti pak můžeme vidět hromadění prostředků na rektorátu, takže prostředky posílané z MŠMT na zajištění výuky a vědecké činnosti prostě na fakulty v potřebné míře nedoputují. Pozoruhodný je také letošní nápad, odebrat fakultám 20 mil. Kč z peněz na výuku a poslat je do CATRIN, přičemž CATRIN žádné studenty nemá.
Univerzitní maskovací deepstate a skuteční mafiánští beneficienti
Výše uvedené osoby nelze ovšem považovat ani za architekty ani za hlavní beneficienty zřízení ústavu CATRIN, ty musíme hledat jinde. V organizační struktuře CATRIN nalezneme vrstvu jakýchsi „podředitelů“ pod ředitelem Banášem oficiálně nazvaných vedoucí vědecko-výzkumných útvarů, které víceméně kopírují centra RCPTM, CRH a ÚMTM, která byla původně vybudována v rámci přírodovědecké, resp. lékařské fakulty. Teprve tito „podředitelé“ řídí jednotlivá výzkumná oddělení, na nichž pracují řadoví vědečtí pracovníci provádějící výzkum. S ohledem na velikost CATRIN je tato vrstva managementu vcelku zbytečná a jde zjevně o účelově vytvořené pozice. Z informací získaných na základě zákona o svobodném přístupu k informacím pak lze vyčíst, že tito „podředitelé“ mají ve skutečnosti vyšší mzdy než ředitel Banáš. To vcelku dobře ukazuje na to, kdo CATRIN opravdu šéfuje a potvrzuje tezi, že ředitel Banáš je spíše jen bílým koněm.
Jedním z největších beneficientů je bezpochyby Prof. RNDr. Radek Zbořil, Ph.D., dlouholetý ředitel RCPTM. Poté, co byl Etickou komisí UP (a poté i Etickou komisí AV) uznán vinným v kauze falšování dat v publikaci v časopise JACS z roku 2007, opustil formálně ředitelský post, ale fakticky ústav stále řídí skrze svého souputníka Michala Otyepku a společně vybudovali pracoviště, které nese prvky sekty.
Za zmínku stojí i to, že uvedená zfalšovaná publikace mu před lety pomohla k získání profesorského titulu. Na usnesení univerzitní Etické komise reagoval hrubými útoky na jejího předsedu prof. Indráka, který, když nenašel u rektora zastání, rezignoval. Posléze etické komise konstatovaly pochybení u mnoha dalších publikaci, aktuálně má Zbořil mezi aktivními akademiky možná největší počet zfalšovaných publikací a musel kvůli tomu rezignovat na členství v Učené společnosti. Atakům čelily i další osoby, které se podílely na šetření podezřelých publikací, zejména pak děkan Přírodovědecké fakulty. Pozornost vzbudilo také zjištění, že první obětí byl před lety Zbořilův doktorand Gregor, který jako první na falšování dat upozornil. Před komisí vedenou pány Hobzou a Otyepkou posléze dvakrát neobhájil disertační práci a studium pro něj skončilo. Přes všechny skandály Zbořil aktuálně vystupuje jako vědecký ředitel RCPTM-CATRIN, což do značné míry charakterizuje podstatu celého ústavu. CATRIN tak pro Zbořila kromě finančních benefitů představuje útočiště před zodpovědností za vědecká selhání.
Atraktivní jsou samozřejmě i mzdové podmínky. S Michalem Otyepkou vybudovali systém, ve kterém si navzájem dávali vysoké odměny, až dosáhli stavu, že průměrná měsíční mzda R. Zbořila přesáhla 500 tis. Kč, což nemá v akademické sféře obdoby nikde v Evropě. V CATRIN nemusí vést půtky s děkanem, který takové odměny odmítl veřejně obhajovat a zavedl na fakultě mzdové limity, v CATRIN žádný strop není, naopak řešitelé grantů mají garantované odměny v podstatě jako nárokovou složku mzdy.
Dále je společníkem ve firmě NANO IRON, s.r.o. (a dříve též v již zaniklé společnosti NANOMAT s.r.o.), jejíž webová stránka by mohla být stránkou RCPTM, neboť překryv činnosti této společnosti s činností RCPTM je značný. To nasvědčuje tomu, že tímto způsobem vyvádí prostředky a know-how univerzity do soukromých kapes. Dále se ukázalo, že ve svých odborných publikacích pod hlavičkou UPOL uvádí měření na produktech těchto soukromých firem, aniž by deklaroval střet zájmů. Toto je považováno za závažný prohřešek, protože studie, která se tváří jako objektivní nezávislá a nezaujatá analýza, je ve skutečnosti reklamním sdělením na vlastní produkty.
Pozoruhodné je, že ihned po rozhodnutí o zřízení CATRIN se R. Zbořil „odměnil“ univerzitě tím, že svůj podíl na grantu EXPRO převedl pod Vysokou školu báňskou v Ostravě, čímž připravil UPOL o více než 15 mil. Kč. Tím začala olomoucká rakovina metastázovat do Ostravy. Dnes tam má Zbořil své pracoviště, kde podstatnou část tvoří zaměstnanci CATRIN. Ti tak paralelně čerpají finanční prostředky ze dvou veřejných vysokých škol.
Prof. RNDr. Michal Otyepka, Ph.D. je „kariérním dvojčetem“ Radka Zbořila, je zcela pod jeho vlivem a je podepsán pod mnoha kontroverzními dokumenty v jeho prospěch, včetně mzdových výměrů, nebo výše zmíněným vyhazovem doktoranda Gregora. V době, kdy býval vedoucím Katedry fyzikální chemie a Zbořil ředitelem RCPTM, si navzájem dávali odměny, potom ve prospěch Zbořila svědčil i u soudu. O tom, že střet zájmů mu není cizí, svědčí třeba to, že když získal 1 mil. Kč z nadace Neuron, v panelu, který rozhodoval o udělení ceny, seděli Zbořil a Hobza. Se Zbořilem potom společně publikovali článek, kde je poděkování podpoře nadace Neuron. Dnes je v rámci CATRIN ředitelem části RCPTM, avšak už v roce 2021 následoval Radka Zbořila na VŠB do Ostravy, kde se také stal vedoucím jedné jednotky. Samozřejmě taktéž pobírá mzdu na obou veřejných vysokých školách. Obdobně jako Zbořil také nezapomíná na komerční aktivity a tak jej najdeme jako společníka ve společnostech Atomiver, s.r.o a InSiliBio, které se zabývají právě tím, čemu se věnují Otyepkou řízené jednotky na veřejných vysokých školách.
Otyepka je také historicky propojen s municipální a krajskou politikou a jejími funkcionáři (nejčastěji za ČSSD), nicméně možnost přímo ovlivňovat skrze politické angažmá financování svých a spřátelených projektů se nedá prokázat. Zjevná je pouze vazba na politologa Pavla Šaradína, který byl poradcem ČSSD a posléze lídrem kandidátky v komunálních volbách a jeho manželkou Martinou Šaradínovou, která je PR manažerkou CATRIN (což jí ovšem nebrání dělat prakticky identické PR i pod hlavičkou VŠB).
Dalším z ředitelské kasty byl Prof. RNDr. Ivo Frébort, CSc., Ph.D. To je původní ředitel Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH) a v letech 2014-2018 byl děkanem PřF UP. Během období, kdy byl děkanem, zůstal ve funkci ředitele CRH, a z pozice děkana pak byl členem Představenstva a Rady CRH, dozíral tedy sám na sebe. Jako děkan nasměroval finanční toky na fakultě výrazně ve prospěch center na úkor kateder. Jako děkan také neoprávněně vykázal dva editoriály jako odborné články, což pro jeho pracoviště znamenalo ve fakultním rozpočtu příjem přes 1,5 mil. Kč, po nástupu nového děkana byly tyto prostředky staženy zpět do centrálních prostředků, ovšem podání k Etické komisi rektor Miller strčil do šuplíku. Právě za jeho děkanování mzdy ve vědeckých centrech byly v podstatě bez limitu a jak už bylo zmíněno výše, někteří vedoucí pracovníci toho využívali k vyplácení mezd a odměn, které v Evropě v akademické sféře nemají obdoby. Jako děkan dostával na oplátku od Michala Otyepky či Radka Zbořila opakovaně odměny. Jako tajemnici fakulty zaměstnal ing. Janu Zimovou, jejíž partner byl členem dozorčí rady projektantské kanceláře Alfaprojekt, jež dostala od UPOL spoustu zakázek.
Poté, co nebyl v roce 2018 znovu zvolen děkanem na další funkční období, stihl ještě před odchodem zatížit rozpočet fakulty závazky za stavební zakázky přesahující 100 mil. Kč, ovšem svému nástupci na ně nenechal na děkanátu peníze. Začal se fakultě mstít a byl jedním z architektů projektu zřízení vysokoškolského ústavu CATRIN. Kdyby to bylo provedeno podle prvotního návrhu, tak by to znamenalo naprosté vydrancování majetku, finančních prostředků a grantů z Přírodovědecké fakulty.
Jeho kontakt s celostátní a evropskou politikou je čistě odborně-diplomatický. Jako viceprezident Evropské biotechnologické federace (EFB) aktivně jedná s politiky a europoslanci (např. Michaela Šojdrová, Veronika Vrecionová) za účelem rozvolnění a modernizace legislativy týkající se geneticky modifikovaných organismů (GMO) a nových genomických technik (NGT) v Evropské unii, což by vyhovovalo jím vedené jednotce.
Na rozdíl od ostatních ředitelů se u něj nepodařilo dohledat, že by měl nějakou soukromou firmu. To už ovšem neplatí pro jeho nástupce, který ho ve vedení CRH-CATRIN vystřídal, Mgr. Lukáše Spíchala, Ph.D. Ten je společníkem ve firmách AgroBioChem, s.r.o. a sense4plants, s.r.o., jejichž činnost se nepřekvapivě překrývá s činností jednotky, kterou Spíchal vede na UPOL.
Zapojení do covidového šílenství a „vládních poradních orgánů“ s vidinou tučných zisků
Zapojení Ústavu molekulární a translační medicíny pod LF UP, který také částečně vstoupil do vysokoškolského ústavu CATRIN, bylo od počátku čistě formální, neboť LF nenavedla do ústavu žádné laboratoře ani přístroje. Doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D., který je ředitelem ÚMTM, je ovšem významnou postavou.
Během COVIDu zastával tvrdá stanoviska ohledně vládních opatření, když působil jako národní koordinátor testování. V odborné komunitě je kritizován za to, že v počáteční fázi epidemie „zfušoval“ výsledky studie PREVAL, na základě které se potom přijímala tvrdá protiepidemická opatření. ÚMTM získal během pandemie od státu a z evropských fondů obrovské finanční prostředky na výzkum a testování. Kritici poukazovali na to, že jako vládní poradce byl v silném střetu zájmů, protože svými doporučeními pro masivní PCR testování fakticky pomáhal generovat zakázky a finance pro laboratoře, včetně té své na UPOL. Spekuluje se o tom, že v ÚMTM se jednalo až o 1 mil. Kč denně, a dodnes není jasné, kde ty peníze skončily.
Hajdúch byl také jmenován do Rady vlády pro výzkum a inovace (RVVI), což je vlivný poradní orgán vlády. Podílí se na hodnocení výzkumných institucí a některých grantových
výzev, za řadou projektů, které uspěly ve výzvě OP JAK Špičkový výzkum, lze vystopovat vazby na některého člena RVVI. Patří sem třeba Otyepkův projekt TECHSCALE nebo projekt „Záchrana životů prostřednictvím výzkumu v oblasti včasné detekce a prevence rakoviny: Molekulární, genomické a sociální faktory“, u kterého je neobvyklé, že ačkoliv Hajdúch není hlavní řešitel, tak má v projektu alokován největší balík peněz. Vládní poradci mohou ovlivnit nastavení podmínek některých grantových soutěží takovým způsobem, že jsou vybraným institucím „ušity na míru“. Podmínky zadávací dokumentace pak nesplňuje prakticky nikdo jiný a už se de facto nejedná o soutěž. Extrémním případem je výzva EXCELES, kde o tom, kdo vyhraje, nevěděli asi jen tři nešťastníci, kteří se do soutěže přihlásili jaksi navíc.
Hajdúch figuruje také v řadě firem, např. ve společnosti Intellmed s.r.o. se potkává se současným prorektorem UPOL pro vědu Jiřím Drábkem, který je v rámci ÚMTM jeho podřízeným. Tato společnost je také příjemcem grantů.
Odbory jako nástroj před potenciálním vyhazovem milionářů
Pozoruhodnou strukturou, která stojí za zmínku, je také odborová organizace ZO VOS CATRIN. Pozoruhodná je tím, že nehájí primárně zájmy řadových pracovníků, ale v jejím vedení najdeme vedoucí pracovníky, včetně Zbořila či Spíchala, v kontrolním výboru pak figuruje Lenka Copková, což je hlavní ekonomka CATRIN. Odborová organizace vznikla zjevně především proto, aby zneužívala zvláštní míru ochrany, kterou poskytuje zákoník práce odborovým předákům a odbory se v CATRIN skutečně starají především o nedotknutelnost miliónových platů svých ředitelů. Řadoví pracovníci, kteří na rozdíl od akademiků na fakultách nemohou hájit své zájmy prostřednictvím volených zástupců ve fakultním senátu (neboť vysokoškolský ústav nemá senát), jsou tak v naprosto bezbranném postavení proti zvůli vedení ústavu a nemají reálné zastání nikde.
Předsedou odborové organizace je Jakub Navařík. Ten aktivně pomáhal bagatelizovat podvody v publikacích Zbořila, proslul i četnými hanopisy, které rozesílal po celé republice. Jeden z nich, kterým se společně s Hobzou, Banášem, Lachem a Bártou snažil torpédovat profesorské řízení bývalého děkana Kubaly, označila Vědecká rada Jihočeské univerzity ve svém usnesení za jednání v rozporu s dobrými mravy. V roce 2025 dokonce kandidoval na rektora UPOL, avšak nedostal ani jeden hlas. Tunelování univerzitních aktiv do soukromých společností mu zjevně nevadí, protože po odchodu z PřF do CATRIN společně s ředitelem vědecko-technického parku UP založil soukromou společnost, do níž vykradl know-how na stavbu mössbauerovských spektrometrů, což byla dlouhodobá úspěšná komerční aktivita PřF UP. Tato společnost pak v součinnosti s CATRIN, kde má Navařík stále úvazek, čerpala veřejné prostředky z grantu programu TAČR. Navařík je komunálním politikem, nejprve neúspěšně kandidoval na kandidátce KDU-ČSL, posléze přešel do ODS, kde se stal radním v Přerově a aktuálně má mandát uvolněného radního. Sedí také v komisi, která se v sekci Věda a výzkum vyjadřuje k projektovým žádostem v olomoucké aglomeraci, z programu ITI dostala granty také CATRIN. V krajských volbách v roce 2024 za ODS neuspěl a do zastupitelstva se nedostal, nicméně v současnosti kandiduje jak v komunálních volbách, tak ve volbách do Senátu ČR.
Partneři mafiánské metastázy ve FNOL a AV ČR
Na pozadí podporovali vznik CATRIN další aktéři. K nejvýznamnějším patří ředitel Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL) Roman Havlík, který má osobní vztahy s Radkem Zbořilem, dnes jsou např. hlavními postavami poměrně netransparentního programu OLIVIE. V rámci počátečních prezentací vysokoškolského ústavu bylo deklarováno, že FNOL bude na něm přímo participovat, což se nakonec nestalo. Díky tomu, že většina lékařů působících na LF UP má také úvazek ve FNOL, tak prostřednictvím svých lidí má Havlík také velký vliv na dění na LF UP. Aktuálně je jméno Romana Havlíka zmiňováno v souvislosti s kauzou operací defibrilátorů, kterou řeší orgány činné v trestním řízení.
Obdobně měl být partnerem CATRIN pražský Ústav organické chemie a biochemie AV ČR (UOCHB), který dokonce měl podle Millerových deklarací, jimiž o výhodnosti zřízení CATRIN přesvědčoval akademický senát, postavit pro CATRIN novou budovu a byl prezentován jako bohatá nevěsta, která se neodmítá. To byl samozřejmě nesmysl a dnes to můžeme označit spíše za hru sňatkových podvodníků. Hlavní postavou UOCHB vystupující na senátech UPOL byl Pavel Hobza, kterého můžeme označit za grantový vysavač. V Olomouci se objevil předtím, než měly být rozdělovány projekty z Operačního programu VaVpI, kde způsobilými uchazeči byly všechny výzkumné organizace z celé ČR, vyjma hlavního města Prahy. Dnes jej najdeme s obdobnou motivací na VŠB v Ostravě. O jeho roli při přidělení ceny nadace Neuron Otyepkovi už řeč byla, sám tuto cenu dostal v roce 2023. Byl také předsedou komise při profesorském řízení Zbořila a také v případě obhajoby disertační práce studenta Gregora. Když se provalily podvody ve Zbořilových publikacích, tak společně s ním a Otyepkou rezignoval na členství v Učené společnosti ČR. Aktuálně veřejně podporuje CATRIN současný ředitel UOCHB Jan Konvalinka (člen poradní a expertní skupiny, minulé i současné, a během pandemie covidu-19 byl aktivním členem Mezioborové skupiny pro epidemické situace „MeSES“ a nezávislé Iniciativy „Sníh“), který se také mohutně angažoval v testování během koronavirové epidemie. Samozřejmě, ne nezištně.
Metastázování olomoucké chobotnice na Ostravsko umožnil tehdejší rektor VŠB-TUO Václav Snášel. Ten si obdobně jako olomoučtí excelenti s etikou vědeckého publikování hlavu neláme, neboť není jasné, jak dokázal při náročném výkonu funkce rektora vykazovat více než 40 odborných publikací ročně. Ostravsko začalo být pro naši chobotnici přitažlivé v momentě, kdy bylo avizováno, že přitečou miliardové prostředky z evropských Fondů spravedlivé transformace, které měly být specifickou podporou pro uhelné regiony. V ČR jde o Ostravsko a Ústecko, což v rámci akademické sféry značně zužuje okruh potenciálních uchazečů, kteří by se o onen balík mohli dělit. A skutečně již vidíme pijavice pevně přisáté na tyto penězovody. Dalším benefitem je, že VŠB nabízí možnost habilitací i pro osoby se zfalšovanými publikacemi, které by měly problém se habilitovat kdekoliv jinde, rektor Snášel vše přikryl. Aktuálně olomoucká chobotnice obsazuje posty na VŠB svými lidmi, kromě Otyepky a Zbořila ve vedoucích pozicích vidíme, že na projektech s nimi participuje i stávající rektor Igor Ivan, na úseku rektora VŠB už najdeme i zmíněnou Martinu Šaradínovou. Dá se tak očekávat, že původní zaměstnanci VŠB, obdobně jako v Olomouci, zanedlouho spláčou nad výdělkem.
Těch figur, které jsou vzájemně propletené a vzájemně se podporující, nebo tvořící obranné valy je mnohem více. Výše zmínění jsou však strategické figury, které mafiánsko dotační ekosystém budovaly a udržují v chodu. Mj. třeba i tzv. hlasitou veřejnou propagací podpory vědecké „excelence“, což není nic jiného, než snaha koncentrovat prostředky do rukou několika vyvolených, takže nezbývají dostatečné prostředky na podporu širšího spektra disciplín a tímto způsobem jsou veřejné prostředky odkláněny pryč od studentů a vysokoškolského vzdělávání.
Poučení?
Jaksi dříve patřilo k vnímání dobrých mravů a osobní mravnosti, pokud měl člověk titul a profesuru. V devadesátkách se v prvních sněmovnách objevovali lékaři, profesoři, doktoři věd apod., protože titul dával jakýsi punc objektivity a snad i nezkorumpovanosti.
Tento mýtus zůstává v hlavách laické veřejnosti do značné míry dodnes.
Ale jak ukazuji na tomto seriálu, je to opravdu mýtus. Dnes titul a začlenění mezi vědecké kapacity spíše legitimizují mafiánské zmocnění se nemalých peněz z veřejných rozpočtů a snazší propojení na politické úrovni, odkud jsou tyto peníze přidělovány a směrovány skrze veřejné rozpočty a granty do soukromých kapes.
A jeden můj známý akademik a vědec napsal: „Je třeba si uvědomit, že za každým megaprůserem současné doby je zfalšovaná věda. Covidfašismus stál celý na zfalšované vědě (zfalšované studie seroprevalence, zfalšované studie účinnosti vakcín…). Zelené šílenství stojí za zfalšované vědě (zfalšované údaje o historických teplotách, fake modely…). Exploze chronických nemoci stojí na zfalšované vědě (studie o dětských vakcínách, statiny, cholesterol, vysoký tlak…). Genderové šílenství stojí na zfalšované vědě. Atd.
Prostě zfalšovaná věda je ten kořen všech problémů, které ničí naší civilizaci.“
Tak nezapomeňte, co jsem vám tu předestřel.
Nezůstávejme oběťmi mýtů.
