5.4.2022
Kategorie: Společnost

K otázce svobody a tajnosti volby v korespondenčním hlasování

Sdílejte článek:

JAKUB MALINOVSKÝ

Dnes je v České republice svoboda a tajnost hlasování, zjednodušeně řečeno, zajištěna zejména prostřednictvím nutnosti hlasování za volební plentou bez přítomnosti další osoby (resp. ve výjimečných případech do přenosné volební schránky). Tato ochrana jistě není dokonalá a přes její existenci může docházet (a jistě dochází) k nátlaku a manipulaci v rámci domácností či třeba v domovech důchodců. Přeci jen ale dané opatření do značné míry plní svůj účel.

I tajnost volby dnes není absolutní a z informace, kde volič hlasoval, lze při troše snahy z uveřejněných výsledků za jednotlivé okrsky s jistotou, kterou může relativizovat jen možnost pochybení okrskové komise při sčítání hlasů, přinejmenším zjistit, pro kterou kandidující stranu volič nemohl hlasovat a kterému kandidátovi nemohl odevzdat preferenční hlas. Například, když o někom víme, že v posledních sněmovních volbách hlasoval na velvyslanectví České republiky v Ghaně, můžeme se o něm dozvědět, že mohl hlasovat jen pro SPD, SPOLU či PirSTAN. Stejně tak z výsledků „mého“ okrsku č. 10071 na Praze 10 lze, pokud mě někdo na místě viděl hlasovat a může tak vyloučit mé hlasování s použitím voličského průkazu na jiném místě i v rámci takto velkého okrsku zjistit, že jsem v posledních sněmovních volbách nehlasoval pro Korunu Českou či nedával preferenční hlas Martinu Rozumkovi na kandidátní listině Strany zelených. Jediný volič zapsaný v roce 2017 na seznamu voličů velvyslanectví České republiky v Pchjongjangu měl tajnost volby takřka nulovou. Daný stav lze považovat za výsledek kompromisu při vyvažování principu tajnosti volby a potřeby znát výsledky hlasování i za menší územní celky.

Hlasuj za bábu

Problém v odstranění té nejposlednější bariéry volební plenty z hlediska svobody hlasování znamená, že reálně hrozí, že se z onoho známého „Přemluv bábu“ stane mnohdy „Donuť bábu“ či dokonce rovnou „Hlasuj za bábu“.  Nelze si dělat iluze, jak by se při existenci korespondenčního či elektronického hlasování chovala například ta sorta lidí, kteří potají svým starším příbuzným přenastaví účet na sociálních sítích, aby zobrazovaný obsah více odpovídal jejich vlastnímu vidění světa.

U mnohých starých lidí, kteří na tom nejsou s orientací tak dobře, hrozí, že jejich dítě či vnouče přislíbí, že odeslání jejich hlasu zařídí, ale ve finále podvodně odešle obálku s hlasem pro odlišný kandidující subjekt, než který si starší člen rodiny vybral. Případně si rovnou obálku vybere a hlas odešle z pozice silnějšího, na kterém je starý či vážně nemocný člověk z hlediska péče závislý. Nejde však jen o možné přímé podvody či použití přímého donucení, daleko častější může být v mnohdy hysterické předvolební době nátlak v podobě otázky frekvence budoucích návštěv s vnoučaty či využívání pocitu závislosti a vděčnosti.

To samé ostatně nehrozí jen u důchodců, ale i u studentů živených i jinak financovaných rodiči, lidí vyžadujících péči členů rodiny či domácností, kde jeden z manželů či partnerů fakticky ovládá a kontroluje život tomu druhému.

Sběr hlasovacích lístků

Velkým problémem při zavedení korespondenčního hlasování je jednání, pro které se v angličtině vžilo označení „ballot harvesting“. To by dalo doslovně přeložit jako sklízení hlasovacích lístků a jedná se o praxi, kdy různí aktivisté, zaměstnanci či příznivci jednotlivých stran obcházejí domácnosti a vybírají korespondenční obálky s hlasy či voliče instruují, jak má postupovat. Dojdou s ním až k poštovní schránce, kam pod jejich kontrolou volič sám obálku s hlasem vhodí. Samozřejmě lze oprávněně namítnout, že obcházení domácností je legitimní formou volební kampaně. Problém této praktiky je však při existenci korespondenčního hlasování nejen časté užívání manipulativních metod prodejců hrnců zaměřených na lidi, kteří neumějí říct „ne“, nebo zneužívání pocitu sounáležitosti či vděku, ale právě spojení takové návštěvy s možností namístě provést sběr hlasu vloženého do obálky či odeslání hlasu. Tuto praktiku si lze i díky zahraničním zkušenostem představit i jako efektivní nástroj zisku hlasů v tzv. sociálně vyloučených lokalitách, ze strany těch, kteří je mají dobře „podchyceny“.

Zde bych uvedl jen příklad, který se při posledních volbách do Evropského parlamentu stal u mé vzdálené příbuzné. Tu v první den voleb nečekaně přišla navštívit zaměstnankyně pečovatelské služby zajišťující dovoz obědů, zavedla řeč na volby, vybrala na základě rozhovoru „správný“ lístek, zakroužkovala na něm dva kandidáty, vzala si lístky pro ostatní strany a iniciativně dovezla onu starší paní před volební místnost. V celé věci nebyl nejspíš moment přímo vyjádřeného nátlaku, vše podle vyprávění probíhalo jakoby nenuceně a s přikývnutím, ale pocit závislosti na dovozu obědů (jen pocit, službu v daném místě poskytuje více na sobě nezávislých poskytovatelů), snaha se zavděčit a s věkem spjatý pokles volních schopností a neschopnost říci „ne“ v dané situaci však hrály zcela zásadní roli.  Celý pokus o zajištění hlasu pro stranu, s níž je personálně provázáno i vedení dané sociální služby, ve finále ztroskotal na tom, že ona stará paní na cestě mezi vstupem do budovy školy a volební místností nalezla sadu pohozených hlasovacích lístků a ve volební místnosti tak již odevzdala hlas pro odlišný kandidující subjekt, který chtěla sama volit, neboť již nebyla pod oním dohledem a tlakem.

Pokud by ona angažovaná zaměstnankyně sociální služby mohla při své návštěvě jen odnést z domu obálku s patřičně vyplněnými náležitostmi, dovést onu paní k poštovní schránce či zahlasovat v klidu domácnosti elektronicky z notebooku, vše by jí vyšlo.  Navíc by takové možnosti sváděly k daleko širšímu praktikování takového postupu.

Již dnes je silně podezřelou otázka manipulace či přinejmenším selektivního přísunu informací v některých domovech důchodců a léčebnách dlouhodobě nemocných. Bez nutnosti osobního odevzdání hlasu a aspoň té nejzákladnější možnosti kontroly ze strany členů volební komise, by v případě možnosti korespondenční či elektronické volby začaly v některých takových zařízeních teprve „žně“. I zde se však nemusí jednat jen o nakládání s hlasy lidí, kteří o sobě pořádně nevědí, či nějaké přímé nucení, ale zásadnější roli může opět hrát pocit vděčnosti a neschopnost říct při osobním kontaktu „ne“ v kombinaci s přítomností jiné osoby při vkládání hlasu do obálky.

Nástroj skupinové kontroly

Korespondenční hlasování může být i efektivním nástrojem sociální kontroly v některých kolektivech a sociálních skupinách. Ve Spojených státech se například mnozí černoši hlasující pro Donalda Trumpa v tehdy vybičovaných emocích okolo voleb a dlouhodobější atmosféře strachu v rámci vlastních komunit báli části svého okolí přiznat ke své volbě. Podobně přiznání konzervativních či protiimigračních postojů v různých progresivní ideologii hlásících a prosazujících nadnárodních korporacích může u zaměstnance vést ke stopce v kariérním postupu či neprodloužení smlouvy.  Ač jsou ve Spojených státech amerických konzervativci a voliči Republikánské strany k sociálním liberálům a voličům Demokratické strany otevřenější a tolerantnější, lze si představit naopak i situace, kdy by mohlo vést k nepříjemnostem v místě bydliště či v rámci rodiny přiznané hlasování pro progresivního kandidáta Demokratické strany.

V České republice se nejeví situace tak vyhrocená, ale i u nás existuje řada lidí, kteří mají důvod v místě bydliště, v zaměstnání, mezi známými či v rámci vlastní rodiny si své hlasování nechat pro sebe či dokonce před okolím uvádět vlastní preference nepravdivě. Zatímco dnes má člověk možnost působit vůči kolektivu, příbuzným či někomu, kdo je vůči němu v mocenské pozici, konformně a při hlasování za plentou v tajnosti vyjádřit své skutečné voličské preference, při zavedení korespondenčního či elektronického hlasování může za situace možnosti sledování a kontroly aktu vložení hlasovacího lístku do obálky a odeslání hlasu docházet k návrhu zdánlivě nevinných gest ve stylu „A teď tu všichni společně pošleme lístky pro Drahoše/Zemana“. Už pouhé odmítnutí na něco takového přistoupit by pak znamenalo ve vztahu k tomu, kdo odmítne, přinejmenším podezření a nutnost vysvětlovat.

Méně svobody, méně tajnosti

Části výše popsaného jednání lze, zejména v případech nahodilých návštěv domácností ze strany cizích osob, zamezit nutností předchozí osobní registrace ke každému korespondenčnímu hlasování. Stejně tak lze, ovšem s fakticky omezenou možností kontroly dodržování, formálně zakázat politickým stranám či aktivistickým organizacím sběr obálek, občanům zakázat provádět demonstrativní skupinová hlasování atd. Vzhledem k tomu, že se však nátlak, klamání či nucení odehrávají obvykle mezi čtyřmi stěnami mimo zrak dalších osob, znamenala by takováto opatření jen dílčí zmírňování následků, ke kterým by existence korespondenčního hlasování zákonitě vedla.

Ve výsledku představuje korespondenční hlasování, ač v principu zachovává tajnost a svobodu volby ve vztahu k orgánům veřejné moci, oproti současnému stavu v České republice větší narušení svobody a tajnosti hlasování a větší prostor a pokušení pro nátlak na voliče či jejich přímé donucení.

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
1 komentář

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)