Neúspěch snahy odstrašit Rusko a Čínu – je třeba zdůraznit, že odstrašování, zejména preventivní umístění ozbrojených sil v blízkosti ohrožené oblasti, je nejméně nákladným způsobem, jak se vyhnout válce – by zasadil potenciálně drtivou ránu liberálnímu mezinárodnímu řádu nastolenému po 2. světové válce. Tento systém, jehož zásady a normy řídí mezinárodní vztahy již téměř 80 let, vyžaduje dodržování zásad právního státu, dodržování lidských práv a prosazování liberální demokracie, jakož i posvátnost územní suverenity a stávajících hranic.
Analytici varují, že krize na Ukrajině, kterou Čína zřejmě pozorně sleduje, může znamenat zlom ve světové politice. Invaze na Ukrajinu by Rusku otevřela dveře k rozšíření jeho vojenských chapadel do Pobaltí a východní Evropy. Zároveň by to mohlo povzbudit Čínu k invazi na Tchaj-wan, což by Pekingu umožnilo zaměřit se na ekonomické velmoci Japonsko a Jižní Koreu, stejně jako na další regionální spojence Spojených států.
Pozorovatelé se obávají, že Rusko a Čína – takzvané revizionistické autoritářské mocnosti usilující o nastolení post-západního globálního řádu, který preferuje autokracii před demokracií – mohou využít kontrolu nad Ukrajinou a Tchaj-wanem, aby si vydobyly exkluzivní sféry vlivu ve svých částech světa.
Pokud by se jim podařilo rozdělit svět na zóny výlučné kontroly, tak by Rusko a Čína fakticky způsobily zhroucení západního globálního řádu a obnovily by nestabilní mezinárodní systém velmocenského soupeření, který existoval před oběma světovými válkami ve dvacátém století a s nimi skončil.
Analytici jsou rozděleni v otázce, zda Rusko a Čína nakonec použijí vojenskou sílu k dosažení svých územních ambicí, ale téměř všichni souhlasí s tím, že pokud tak učiní, bude to proto, že Moskva a Peking se cítí povzbuzeny svým přesvědčením, že Západ – vedený Spojenými státy a Evropskou Unií – je slabší a rozdělenější než kdykoliv v poslední době.
Rusko a Ukrajina
Masivní hromadění ruských vojenských jednotek podél ukrajinské hranice podněcuje spekulace o hrozící invazi. V posledních měsících rozmístilo Rusko podle satelitních snímků na východní hranici Ukrajiny nejméně 100 000 vojáků. Americký zpravodajský dokument, který získal deník Washington Post, to vyhodnotil tak, že Rusko plánuje ofenzívu na několika frontách, do které bude zapojeno téměř 200 000 vojáků. Dokument – který není klasifikovaný jako tajný a obsahuje i satelitní snímky – informuje, že se ruské ozbrojené síly shromažďují ve čtyřech lokalitách poblíž hranic s Ukrajinou. Ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov varoval, že Rusko bude na samotnou invazi připraveno koncem ledna 2022.
Analytici se nemohou shodnout na tom, co Putina motivuje. Někteří se domnívají, že využívá ukrajinskou otázku, aby odvrátil pozornost svých občanů od domácích problémů, včetně vysoké inflace a rozdělující snahy zavést covidové očkovací pasy. Jiní říkají, že Putin je fixovaný na obnovení ruské kontroly nad Ukrajinou a dalšími zeměmi bývalého Sovětského svazu.
V červenci 2021 Putin napsal esej o 7 000 slovech — “O historické jednotě Rusů a Ukrajinců” — ve které nastínil základ svých nároků vůči Ukrajině. V tomto dokumentu Putin otevřeně zpochybnil legitimitu ukrajinských hranic a tvrdil, že současná Ukrajina okupuje “země historického Ruska”. Na závěr dodal: “Jsem přesvědčen, že skutečná suverenita Ukrajiny je možná pouze v partnerství s Ruskem.”
Putinova esej byla různě charakterizována jako “konečné ultimátum“, “mistrovské předvedení dezinformací” a “poslední krok před vyhlášením války“.
Britský ministr obrany Ben Wallace v nekompromisním článku popsal Putinovy argumenty jako “postrádající přesnost a oplývající rozpory”. A dodal:
“Článek prezidenta Putina zcela ignoruje přání občanů Ukrajiny a evokuje stejný typ etnonacionalismu, který byl v celé Evropě přítomen po staletí a stále má potenciál probudit tytéž destruktivní síly dávné nenávisti.”
Ukrajinský poslanec Oleksij Gončarenko řekl:
“Putinův článek tvrdí, že je o historii, ale ve skutečnosti je o budoucnosti, a ne o minulosti. Ukrajina drží klíč k Putinovým snům o obnovení ruského velmocenského postavení. Bolestně si uvědomuje, že bez Ukrajiny to je neuskutečnitelné.”
“Putinova esej ve skutečnosti neobsahuje nic nového. Ve skutečnosti jsme tytéž argumenty slyšeli již mnohokrát předtím. Jeho článek však pomáhá objasnit, že současný konflikt není o kontrole Krymu a Donbasu na východní Ukrajině, je to válka o celou Ukrajinu. Putin dává naprosto jasně najevo, že jeho cílem je udržet Ukrajinu pevně v ruské sféře vlivu a zabránit integraci Ukrajiny do euroatlantické sféry vlivu.”
Max Seddon, moskevský zpravodaj deníku Financial Times, napsal:
“Analytici tvrdí, že Putinova touha vymanit Ukrajinu ze západního vlivu je podložena přesvědčením, že Ukrajina je nezcizitelnou součástí ‘ruského světa’, moskevské sféry vlivu, která má kořeny jak v Sovětském svazu, tak v carském impériu.”
“Putin označil rozpad SSSR… za ‘největší geopolitickou katastrofu 20. století’ a zpochybnil důvody, kvůli kterým se Ukrajina od Ruska odtrhla.”
“Po ruské anexi Krymu v roce 2014 Putin přirovnal tento ukrajinský poloostrov, kde byl v roce 988 pokřtěn Vladimír I. Veliký – první křesťanský vládce středověkého ruského státu známého jako Kyjevská Rus – k ‘Ruské Chrámové hoře’, což nemá žádné teologické opodstatnění, avšak staví Putina do pozice ochránce Rusů po celém světě.”
Pavlo Klimkin, bývalý ministr zahraničí Ukrajiny, dodal:
“Putinovým posláním je znovu vybudovat ruské impérium. Moc mu na tom záleží. Jakýkoliv samostatný vývoj Ukrajiny by značně narušil ruskou mytologii. “
Tinatin Khidasheli, bývalá ministryně obrany Gruzie, varovala:
“Putinova zjevná lhostejnost vůči varováním Západu je pochopitelná. Tytéž prázdné sliby rozhodného jednání, obvykle doprovázené vyjádřením vážného znepokojení, poslouchal už po invazi do Gruzie v roce 2008….”
“Tvrdě formulovaná odsuzující prohlášení představitelů Západu Putina od obsazení a anektování Krymu neodradila. A nedonutila ho ani ke stažení ruských ozbrojených sil z východní Ukrajiny a z Moldavska….”
“V současné době jsme svědky logického pokračování tohoto historického procesu, kdy si Rusko dělá zálusk na všechny země bývalé Varšavské smlouvy.”
“Putinův nedávný seznam bezpečnostních požadavků jasně ukazuje, že se snaží znovu prosadit ruskou nadvládu v celém postsovětském prostoru. To posílí nároky Ruska na status supervelmoci a zároveň odhalí neschopnost západních mocností dodržet své sliby. Rozhodující je, že to také umožní Putinovi zajistit si svou vlastní politickou budoucnost….”
“Nic z toho není nevyhnutelné. Jako všichni tyrani Putin ustoupí, až když bude konfrontován se skutečnou silou, a zaútočí pouze tehdy, když vycítí slabost…. Abychom Putinovi ukázali zač je toho loket, je nezbytné, aby Západ proměnil svou rétoriku v akci.”
Švédský vědec Anders Åslund to shrnul takto:
“Nenechte se mýlit: tím, že Putin upírá Ukrajině právo na nezávislost, připravuje půdu pro válku. Západ se musí rychle rozhodnout, co je ochoten udělat, aby jí zabránil.”
Čína a Tchaj-wan
Zatímco Rusko ohrožuje Ukrajinu, Čína výrazně zesílila své vojenské a diplomatické zastrašování Tchaj-wanu, ostrova, který od roku 1949 funguje nezávisle na pevninské Číně.
Tchaj-wan se považuje za suverénní stát, ale Čína tvrdí, že jde o odtrženou provincii, která bude v případě potřeby obsazena silou. Ve svém projevu v říjnu 2021 čínský prezident Si Ťin-pching slíbil, že Tchaj-wan bude “znovu sjednocen” s Čínou:
“Nikdo by neměl podceňovat pevné odhodlání, pevnou vůli a silnou schopnost čínského lidu bránit svoji národní suverenitu a územní celistvost. Historický úkol úplného sjednocení naší vlasti musí být splněn – a rozhodně splněn bude.”
V červenci 2021, v projevu u příležitosti oslav 100. výročí založení vládnoucí Komunistické strany Číny, Si Ťin-pching slíbil, že “rozbije” všechny tchajwanské pokusy o formální nezávislost:
“Vyřešení otázky Tchaj-wanu a uskutečnění úplného sjednocení naší vlasti jsou neotřesitelnými historickými úkoly Komunistické strany Číny a společnou ambicí všech Číňanů. Všichni synové a dcery Číny, včetně krajanů na obou stranách Tchajwanského průlivu, musí solidárně spolupracovat a nemilosrdně rozbít všechna ‘spiknutí usilující o nezávislost Tchaj-wanu’.”
Již dříve Si Ťin-pching řekl, že sjednocení Tchaj-wanu s Čínou se nevyhnutelně “uskuteční”. Varoval také, že Čína si vyhrazuje právo použít sílu, aby přivedla Tchaj-wan k rozumu.
Peking posílil svou nepřátelskou rétoriku tím, že do identifikačního pásma protivzdušné obrany (ADIZ, Air Defence Identification Zone) Tchaj-wanu vyslal rekordní počet stíhaček a strategických bombardérů schopných nést jaderné zbraně. ADIZ, který se rozprostírá do vzdálenosti 12 námořních mil (22,22 km) od pobřeží země, slouží jako nárazník mezi mezinárodním vzdušným prostorem a teritoriálním vzdušným prostorem země. ADIZ umožňuje státům sledovat letadla a reagovat na ně předtím, než skutečně naruší jejich vzdušný prostor.
Počet rozsáhlých narušení prostoru – takzvaná válka v šedé zóně, která zahrnuje použití neortodoxní taktiky k vyčerpání nepřítele, aniž by skutečně došlo k otevřenému boji – se výrazně zvýšil poté, co americký prezident Joe Biden nastoupil do úřadu. Thomas J. Shattuck, zástupce ředitele Asijského programu v americkém think tanku Foreign Policy Research Institute, poznamenal:
“Po nástupu prezidenta Josepha Bidena do úřadu (poznámka překladatele: Joe Biden nastoupil do úřadu 20. ledna 2021) nabyla čínská narušení tchajwanského ADIZ provokativnějšího charakteru a používání stíhaček a strategických bombardérů schopných nést jaderné zbraně se v průběhu roku 2021 výrazně zvýšilo. Během Bidenových prvních dnů v úřadu provedla Čínská lidová osvobozenecká armáda dvoudenní manévry na jihozápadě tchajwanského ADIZ, které simulovaly útok proti nedaleké úderné skupině letadlové lodi USS Theodore Roosevelt. Tohoto dvoudenního cvičení se zúčastnilo 28 letadel, což byl nejvyšší počet letadel proniknuvších do tchajwanského ADIZ od září 2020. Během prvního měsíce prezidenta Bidena v úřadu narušily čínské stíhačky a strategické bombardéry tchajwanský ADIZ desetkrát, což představuje oproti roku 2020 významný nárůst.”
Analytici se v názoru na to, zda Čína napadne Tchaj-wan, rozcházejí. Jedni tvrdí, že Čína ještě nemá dostatečné námořní a logistické kapacity k tomu, aby úspěšně provedla totální invazi přes rozbouřené vody Tchajwanského průlivu, který je přírodním vodním příkopem. Jiní poznamenávají, že invaze by byla vysoce riskantní hrou a její případný neúspěch by poškodil prestiž Komunistické strany Číny a mohl by vést k jejímu pádu.
V rozsáhlé zprávě agentury Reuters — “Bitva o Tchaj-wan” — se analytici David Lague a Maryanne Murray vyzpovídali dva tucty vojenských plánovačů z Číny, Tchaj-wanu, USA, Japonska a Austrálie a zeptali se jich na jejich názor na to, jak by se Čína mohla pokusit zmocnit Tchaj-wanu a jak by jí v tom Spojené státy mohly zabránit.
“Ovládnutí Tchaj-wanu Čínou by dramaticky posílilo prestiž Komunistické strany Číny doma a zničilo by ho jako životaschopný model demokratické alternativy k autoritářské vládě strany. Čína by tím také získala první opěrný bod v řetězci ostrovů, které se táhnou od japonských ostrovů, přes Tchaj-wan a Filipíny až po Borneo — tak zvaný “first island chain” lemující pobřežní vody Číny.”
“Peking by ovládnutím Tchaj-wanu dosáhl vedoucí strategické pozice v Asii, podkopal by bezpečnost Japonska a Jižní Koreje a umožnil by Číně promítat svoji moc do západní části Tichého oceánu. Peking má ale také mnoho důvodů k opatrnosti: Pokud by USA a jejich spojenci proti čínskému pokusu o obsazení Tchaj-wanu zasáhli, tak by mohli nezkušené čínské armádě, která se v posledních dekádách neúčastnila žádných opravdových vojenských operací, způsobit těžké ztráty. Případná porážka by mohla oslabit moc Komunistické strany Číny….”
“Pro americkou alianci by převzetí Tchaj-wanu Čínou bylo zničující ranou. Podle většiny amerických i regionálních vojenských expertů by USA v Asii rázem ztratily svůj status nejsilnější velmoci. Pokud by USA nebyly ochotny nebo schopny Tchaj-wan ubránit, tak by se síť amerických spojenců v Asii a Tichomoří – včetně Tokia, Soulu a Canberry – stala prakticky přes noc mnohem zranitelnější vůči vojenskému a ekonomickému nátlaku Číny. Někteří spojenci by potom mohli změnit svoji strategickou příslušnost a slíbit věrnost Pekingu, říkají analytici. A někteří spojenci by se mohli pokusit získat jaderné zbraně k posílení své vlastní bezpečnosti.”
Rusko a Čína
Řada pozorovatelů se shoduje na tom, že Čína bedlivě sleduje reakci USA na ruské aktivity na Ukrajině a že problémy, které Rusko a Čína představují, jsou zatěžkávacím testem americké důvěryhodnosti.
V rozhovoru pro deník New York Times bývalý velitel Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě a bývalý admirál amerického námořnictva James Stavridis poznamenal:
“Vladimir Putin za posledních o něco více než deset let napadl dva demokratické sousedy Ruska. Nechat ho to udělat potřetí, by vrátilo globální pořádek o desetiletí zpět. Appeasement nefunguje ani dnes o nic lépe, než fungoval v případě Nevilla Chamberlaina koncem 30. let 20. století. Čína bude podporu Ukrajiny ze strany USA bedlivě sledovat a vyvodí si z toho vlastní závěry ohledně Tchaj-wanu.”
Americký kongresman a vysoce postavený člen Výboru Sněmovny reprezentantů pro zahraniční věci Mike McCaul (Republikán, Texas) vydal toto prohlášení:
“Důrazně vyzývám prezidenta Bidena, aby v reakci na provokativní shromažďování vojenských sil Putinovým režimem neučinil žádné ústupky na úkor našeho strategického partnera Ukrajiny. Pokud by Spojené státy ustoupily tváří v tvář Putinovu řinčení zbraněmi, tak by to nevedlo k deeskalaci napětí, ale naopak by to Putina a jeho autokraty povzbudilo. Zejména po katastrofálním stažení z Afghánistánu a kapitulaci ve sporu o plynovod Nord Stream 2 nemůže důvěryhodnost USA od Kyjeva po Tchaj-pej utrpět další podobnou ránu.”
Vladimir Putin a Si Ťin-pching se 15. prosince 2021 při společné videokonferenci zavázali, že budou vzájemně bránit své zájmy proti USA a jejich spojencům. Putinův zahraničněpolitický poradce Jurij Ušakov uvedl, že ruský prezident řekl svému “starému příteli” Si o “narůstajícím ohrožení ruských národních zájmů ze strany USA a bloku NATO, které svou vojenskou infrastrukturu soustavně přesouvají stále blíže k ruským hranicím.” Si Ťin-pching Putinovi údajně odpověděl, že s ním sympatizuje a “zdůraznil svou podporu Ruska.”
Jurij Ušakov dále prohlásil, že Si Ťin-pching řekl, že vztah Číny a Ruska je nyní silnější než aliance západních spojenců. “Určité mezinárodní síly v současnosti pod rouškou demokracie a lidských práv svévolně zasahují do vnitřních záležitostí Číny a Ruska a brutálně pošlapávají mezinárodní právo a normy mezinárodních vztahů,” řekl podle čínské státní televize Si Ťin-pching.
Vybrané komentáře
Ve zprávě — “Napadne Rusko Ukrajinu? Moskva ohrožuje evropskou bezpečnost” — zveřejněné britským think tankem Henry Jackson Society expert na Ukrajinu Taras Kuzio varoval:
“Slabá reakce Západu na ruskou invazi na Ukrajinu by vyslala špatný signál Číně. Putin mluví koneckonců o věčném poutu Moskvy a Kyjeva téměř stejným způsobem, jakým čínští vůdci požadují znovusjednocení Číny a Tchaj-wanu.” Vzhledem k tomu, že Rusové a Číňané považují Ukrajinu a Tchaj-wan za součást svých vlastí, bude Peking reakci Západu na ruskou invazi na Ukrajinu napjatě sledovat. Čína podporuje ruská bezpečnostní ultimáta. ‘Potenciálně nejčernější scénář’ pro rok 2022 je ‘vpád Ruska na Ukrajinu a zahájení čínské vojenské kampaně s cílem získat zpět Tchaj-wan.'”
Michael Schuman, odborník na Čínu z amerického think tanku Atlantic Council, v eseji — “Čína sleduje Ukrajinu s velkým zájmem” — napsal, že ukrajinská krize je zásadní zkouškou americké globální moci a že pro postavení USA jako globální velmoci je tato krize “nejtěžší výzvou” od pádu Sovětského svazu:
“To, jak Si Ťin-pching interpretuje (nebo spíše dezinterpretuje) výsledek patové situace na Ukrajině, by mohlo ovlivnit to, zda a jak se Čína pokusí znovu sjednotit s Tchaj-wanem, a bude to tedy mít důsledky pro bezpečnost a stabilitu východní Asie….”
“Osud Ukrajiny je nyní spjat s tímto obnoveným velmocenským soupeřením…. V sázce je rovnováha sil mezi USA a Ruskem ve východní Evropě. Výsledek tohoto střetu by však mohl ovlivnit situaci daleko za hranicemi regionu a stejně tak i budoucnost. Výsledek ovlivní to, zda americká moc zůstane dostatečně silná na to, aby udržela mír a posílila demokracii nebo zda světové autokracie získají zpět vliv, který před desítkami let ztratily.”
“Lídři jako jsou Vladimir Putin a Si Ťin-pching zřejmě vidí, že se jim naskytla příležitost. Významná spolupracovnice think tanku American Enterprise Institute Danielle Pletka mi sdělila: ‘Problémem pro Bidena je jejich přesvědčení, že by ho měli neustále a za všech okolností testovat a oni to skutečně dělají. A od Bidena to zatím není žádná sláva – v těchto testech se zatím rozhodně nevyznamenal. Jsme svědky velmi důležitého období dějin.'”
“Si Ťin-pching může věřit, že se Tchaj-wan ubírá směrem, který škodí národním zájmům Číny, stejně tak jako se Ukrajina stále více vzdaluje Moskvě. Nezávisle smýšlející tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen se pokusila snížit závislost ekonomiky ostrova na Číně a posílit vazby na USA a jiné země. Také Washington se snažil o užší spolupráci. Oficiálně ovšem USA stále podporují politiku ‘jedné Číny’ a formálně vládu v Tchaj-peji neuznávají. Ale není těžké pochopit, proč by si Si Ťin-pching mohl myslet opak….”
“Ve světle toho všeho bude Si Ťin-pching zkoumat situaci na Ukrajině, aby získal užitečné informace o tom, jaké nástroje má Biden k dispozici a jaké nástroje nakonec použije k tomu, aby přinutil Rusko ustoupit. Bude zkoumat i to, jak efektivně spolupracuje americký prezident se svými spojenci i se svými vlastními diplomaty a jak daleko bude ochoten ustoupit v potenciálním kompromisu s Putinem. Jinými slovy – čínský vůdce se bude snažit zjistit hloubku amerického odhodlání….”
“Ukrajina i Tchaj-wan ukazují, jak snadno může slabost USA – nebo i jen pouhé vnímání slabosti – rozplést napjaté sítě a aliance, které podporují americký světový řád, a zahájit novou éru globálního konfliktu a nestability…. Putinové a Si Ťin-pchingové našeho světa tato slabá místa vyhledávají, sledují výsledky a promýšlejí své další kroky.”
Analytik Seth Cropsey ve svém komentáři nazvaném “Boj s dvouhlavou saní – boj o Ukrajinu a o Tchaj-wan” napsal, že Rusko a Čína spolupracují na rozvrácení stávajícího světového řádu:
“Přestože jsou od sebe Ukrajina a Tchaj-wan geograficky daleko, tak zaujímají v ruských a čínských strategických plánech a historických představách podobné pozice. Jejich dobytí je zásadní pro všechny ostatní strategické cíle. Rusku by ovládnutí Ukrajiny zajistilo kontrolu nad Černým mořem a umožnilo by mu vytvořit další frontu proti zranitelným členům NATO — Rumunsku a Bulharsku. Komunistické straně Číny by obsazení Tchaj-wanu umožnilo vymanit se z řetězce ostrovů (tzv. “first island chain”) lemujícího pobřežní vody Číny a provést útočné operace proti Japonsku, Filipínám a dokonce i územím USA ve střední části Tichého oceánu.”
“Postsovětská ruská vládnoucí oligarchie si historicky proti nezávislé Ukrajině pěstovala narativ intenzivní křivdy. Je to živá připomínka toho, že slovanské národy nemusí nutně žít pod jednou vlajkou. Tchaj-wan je zase důkazem toho, že čínsky mluvící národy jsou plně schopny si vládnout sami. Moderní Komunistická strana Číny se snaží odvrátit pozornost od své minulosti brutálního revolučního režimu, který zpustošil čínskou společnost a svými mesiášskými ambicemi a čirou neschopností zavraždil miliony Číňanů. Čína může svou nadřazenost potvrdit pouze pohlcením Tchaj-wanu. Vzhledem k množství politického kapitálu, který již Komunistická strana Číny do podmanění Tchaj-wanu investovala, se jí už nemusí podařit situaci deeskalovat, i kdyby si to sama přála.”
“Největší překážkou eskalace situace Ruskem a Čínou je spojenectví Ukrajiny a Tchaj-wanu s USA a jejich spojenci….”
“Souběžné útočné operace probíhající daleko od sebe na dvou polokoulích by přetížily americké a spojenecké zdroje…. USA musí začít přemýšlet o svých strategických výzvách globálně a ne pouze v regionálních úsecích. Toto je totiž boj o Eurasii – a tím i o celý svět.”
Loading...