To nejlepší z obou světů

Pan Farský se rozhodl na půl roku odjet na stáž do USA a přitom si ponechat poslanecký mandát. Rozhodl se tak bez skrupulí vytěžit „to nejlepší z obou světů“.

Paradoxní je, že do USA letí na základě záměru (zjednodušeně řečeno) vytěžit ze zkušenosti 250 let US federalismu inspiraci, jak během příštích 25 roků federalisovat Evropskou unii (což mimochodem nepatří k záměrům vlády, ve které zasedají jako ministři jeho straničtí kolegové…). Nebo jak jinak interpretovat slova „transformace 250 let amerického federalismu do plánu pro příští čtvrtstoletí Evropské unie“?

Každopádně, aby to případně mohl sám nějak uvádět do praxe (tedy pokud se tu inspiraci podaří nalézt…), musel by mít politickou budoucnost. S ohledem na to, jak český volič privilegia politiků miluje, to tedy moc nevidím. Svým způsobem tedy pan Farský obětuje svoji politickou kariéru na oltář federalisace Evropské unie. Což asi ještě sám neví – nebo nevěděl, když se rozhodoval. Nyní, po první sadě reakcí, to možná už tuší. Zvláště, když se piráti a STAN v koaliční smlouvě zavázali, že kandidát  „bude brát práci poslance… jako prioritu a zařídí si své ostatní aktivity (práce v samosprávě, studium, podnikání, výuka atd.) tak, aby výkonu funkce mohl věnovat dostatek času…“

Slib poslance, který pan Farský složil, zní takto (čl. 23, odst. 3 Ústavy ČR): „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Nezbývá tedy než předpokládat, že odjezd na 6 měsíců do zámořského zahraničí je v souladu s tím, jak jeho nejlepší vědomí a svědomí vnímá vykonávání poslaneckého mandátu v zájmu všeho lidu. On sám k tomu mj. říká: „V případě zásadního hlasování, které by vyžadovalo mou osobní přítomnost, kdykoli přiletím zpět“.

Beru jej za slovo a představuji si, že se nějak podobně zachová podstatná část, nebo dokonce všichni poslanci. Tedy tak, že se budou jednání Sněmovny účastnit jen v případech, kdy jde o „zásadní“ hlasování. Které případy to asi budou a kolik jich bude? Bude to zhruba jednou za měsíc, nebo dokonce jen jednou za dva měsíce? To uvidíme – nepochybuji, že tohle cestování pana Farského bude „zpravodajsky pokryto“ (třeba někdo vyhodnotí i související „uhlíkovou stopu“…). Vyplyne z toho, kolikrát do roka Poslanecká sněmovna dělá něco zásadního. Nejvýše přibližně 12 krát?

Není mi to proti mysli, vždyť jak pravil Oliver Cromwel: „Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem.“ Takovému poznání by pak ale nebylo od věci přizpůsobit veškerý politický provoz: ono by bylo velmi prospěšné, kdyby došlo k zásadnímu proklestění nepřehledné změti platných zákonů… a napříště jich bylo schvalováno podstatně méně, vlastně pouze v těch „zásadních“ případech… čili tak asi 12 do roka…